Středa 20/4/2011

Spustila BIS nový portál C18?

Poslední březnový týden zaplavila české informační servery zpráva o spuštění internetových stránek české pobočky mezinárodní neonacistické organizace Blood and Honour Combat 18. Citujeme ze zprávy ČTK, kterou nekriticky převzala snad všechna hlavní internetová zpravodajská média: "V Česku vznikly nové internetové stránky, které se hlásí k mezinárodní neonacistické organizaci Blood and Honour (BH) a teroristické a militantní skupině Combat 18 (C18). Poslední web tuzemských příznivců BH, vystupujících pod názvem Blood and Honour Division Bohemia, před třemi lety údajně nechal zablokovat americký Federální úřad pro vyšetřování (FBI)." Reakce neonacistů na sebe nedala dlouho čekat a příspěvky prvních potrefených hus jsme si mohli přečíst na československém chuligánském diskusním fóru, které k prezentaci svých názorů hojně využívají neonacisté. Pokud z diskuze vybereme nejzajímavější příspěvky, můžeme si zároveň udělat obrázek o převládajícím názoru na spuštění stránek české odnože BH C18. V jednom se neonacisté a neonacističtí hooligans ze severní Moravy, ANO, a Slovenska, Quentin, shodnou: spuštění webu musí mít na svědomí státní represivní složky nebo "Antifa". Jejich příspěvky jsme převzali v původním znění.

ANO Můj názor je, že to jsou úplní idioti. Ještě tam zřídí fórum, ať si tam náctiletí veřejně sdílejí své poznatky ohledně vedení Rahowy apod. Prostě nejlepší cesta jak způsobit jistým naivkám kurevské problémy.
Stabber1 Škoda tolika příspěvků nad takovým cancem...Stejně to vytvořil Janda,když měl v žíle
ANO Také mi to přijde jako nejpravděpodobnější -"zkusíme, co se chytí za debila, ať jsou nějaké ty výsledky"-, protože jinak by to bylo do nebevolající...
Quentin to je cista policajna(alebo leftside) provokacia.
Sedlis-Diehard K výše uvedenému: BIS spustila nový portál http://paragraphos.pecina.cz/2011/03/bezpecnostni informacni-sluzba-spustila.html A jen tak mimochodem, organizace typu C18 by neměly mluvit, ale konat. Což v této populaci s její mentalitou nehrozí
Temne_svedomi Tak média si toho webu všimly v rekordním čase a ještě na něj dávají přímí link Tak je jasný odkud vítr fouká. Viz. Pecinův blog.foncii stejná taktika jako když RaB udělali stránky antify vždycky se nějakej chytí když ty stránky vypadaj věrohodně

Erik Sedláček a NSEC

Ve výše přetištěné diskuzi z fóra hooligans se neonacisté ve skrze shodli na tom, že se v případě nového webu musí jednat o policejní práci. Nejparadoxnější na této diskuzi je to, čím do ní přispěl Erik Sedláček (Sedlis-Diehard). Sedláček nejprve umístil odkaz právě na blog Tomáše Peciny, ze kterého jsme rovněž citovali, a poté vše završil hláškou, kdy naznačuje podporu aktivitám C18 ve smyslu - nemá cenu kecat, ale jednat. Erika Sedláčka, jako jednoho z hlavních ideologů NS scény, lze jednoznačně zařadit do skupiny přátel obviněných v nálepkové kauze. Pro tohoto veterána české neonacistické scény je typických několik věcí. Jednak je to jeden z těch nácků, kteří si pro rázné slovo nemusí sahat hluboko do kapsy – proslul citacemi nacistických velikánů, silnými rasistickými výroky, je znám svým apelem na internetovou bezpečnost a pomocí kamarádům v právních věcech - jak útoky spojené s rasovou nenávistí, fotbalem, ale i například v případě demonstrací. S Patrikem Vondrákem, jedním obviněných v nálepkové kauze, nahlašoval pochod skrze Židovské město na výročí Křišťálové noci v roce 2007. Erik Sedláček se rovněž snaží působit na politické scéně české, ale i zahraniční. Je znám svými styky s německou neonacistickou politickou scénou. Tím, že ale nemá problém postovat na chuligánské diskusní fórum článek Tomáše Peciny, ve kterém se uvažuje nad důvody spuštění webu BaH C18, se dostává do paradoxní situace. Sedláček totiž byl v minulosti jedním z neonacistů kolem webu NSEC - Nacional Socialist Education Center, kde se to svastikami, výzvami k boji za bílou revoluci se zbraní v ruce a podobnými nesmysly jen hemžilo. Pokud tedy Erik Sedláček na jednu stranu linkuje článek Tomáše Peciny, kde autor uvažuje nad tím, kdo za webem C18 stojí - zda ÚOOZ, AFA nebo BIS a na druhou stranu se v minulosti na tvorbě podobných nesmyslů sám podílel, minimálně by se dalo v tomto případě použít přísloví o kázání vody a pití vína. Erik Sedláček strávil v minulosti po domovní prohlídce kratší dobu ve vazbě, nicméně nikdy nebyl odsouzen. V minulosti se jednalo o kandidáta jak soudem zakázané DS, tak nově založené DSSS. V souvislosti se Sedláčkem se objevily spekulace jak v neonacistickém hnutí, tak mezi novináři, zda jeho proces, kdy byl sice uznán vinným, ale kvůli procesní chybě nemohl být odsouzen, nebyl jen zastírací manévr, který měl posílit jeho význam a dodat mu na hodnověrnosti (na druhou stranu se může jednat o účelově vypouštěné dezinformace). Jaká je pravda, ví asi jen on (případně jeho řídící orgán). Podle našeho názoru konfidentem není. Je ale třeba zmínit fakt, že Sedláček v minulosti spolupracoval právě s guru slezských militantů Tomášem Tikalským, o kterém bude ještě řeč. Jejich spolupráce symptomaticky skončila vzájemným obviňováním z krádeží peněz, alkoholismu a spolupráce s represivními složkami.

ÚOOZ, BIS, AFA?

Citujme i z webových stránek Tomáše Peciny, který ve svém příspěvku z pondělí 28. března "Bezpečnostní informační služba spustila nový portál"  píše následující:

"Nelze mít úplnou jistotu, ale indicie jsou jednoznačné a masivní: předně zpráva ČTK, která by v případě "normálně" vytvořeného webu nemohla vyjít (a už vůbec by neobsahovala klikatelný link na "závadový" obsah), a pak i text stránek, které se snaží jevit jako produkt neonacistických aktivistů, ale už svým stylem prozrazují autorství osoby, jíž rozhodně není cizí kultivovaný, formalisovaný jazykový projev státního úředníka. Snaha zvýšit authenticitu stránek uměle imputovanými hrubkami ("Není to dlouho, co starý web skončil a konečně jsme mohly zpustit nový." nebo "Dnes už Blood and Honour řídí jiní lidé, kteří udělají maximum, aby tento odkaz znovu obnovily v naší zemi.") pak nemůže nechat nikoho na pochybách, že máme co do činění s čímsi podstatně jiným než s aktivistickým, spontánně vzniklým portálem autonomních nacionalistů. Ať už nový web provozuje BIS, ÚOOZ nebo Antifa, rozhodně nepochybuji, že se s informacemi z něj budeme zhusta setkávat ve "znaleckých" posudcích a že jeho obsah bude do budoucna upravován tak, aby těmto účelům vyšel vstříc."

Tomáš Pecina je právník a aktivista, obhajující neonacisty obviněné v tzv. nálepkové kauze. Stejně jako Lubomir Mészároš, neonacista, který na chuligánském fóru vystupuje pod nickem Quentin, označil za jedny z možných autorů webu antifašisty. Pecina mluví o Antifa, Mészároš o "left-side provokaci".

Tomáš Pecina se jako zainteresovaný v "nálepkové kauze" ve svých textech opakovaně zmiňuje o Antifašistické akci v souvislosti s kroky, které by dělat měla, dělat neměla nebo případně dělat mohla. V tomto kontextu považujeme za nutné znovu jasně opakovat, že naším cílem rozhodně není podporovat politicky motivovaný a kontraproduktivní hon na neonacistické čarodějnice. Tlaky k odsouzení obžalovaných i šikana státního aparátu jsou v tomto konkrétním případě evidentní. Nic to samozřejmě nemění na tom, že obžalovaní nejsou žádnými svatoušky. Řada z nich se podle doložitelných zjištění účastnila dlouhá léta násilných útoků (v případě Patrika Vondráka šlo o útok na starší ženu a člověka, který se jí zastal, v případě Filipa Vávry na homosexuální klub, v případě Petra Fryče pak na romskou taneční zábavu). V tomto případě se ale jedná o proces motivovaný čistě politicky, který ze své podstaty jednoznačně odsuzujeme. Nechat Filipa Vávru zorganizovat pogromy v Janově, nechat je následně vyeskalovat do demonstrací dalších, například v Přerově, dohromady ze všech těchto demonstrací nesoudit snad jedinou osobu, přestože existuje nespočet důkazů a následně zpětně obvinit některé z organizátorů těchto demonstrací, mimo jiné za lepení nálepek, nemůže působit jinak než jako policejní zlovůle nebo politická objednávka.

V případě nových stránek C18 můžeme neonacisty i Tomáše Pecinu ujistit, že Antifašistická akce autorem stránek opravdu není. Rádi se však zamyslíme nad tím, kdo z podobného spuštění stránek bude mít v důsledku největší užitek a kdo za samotnými stránkami stojí. Podíváme se konkrétně, jak se myšlenka C18 dokáže šířit v samotné neonacistické scéně a jaký k ní samotná tuzemská scéna zaujímá postoj. Pokusíme se ukázat, že věci nemusí být nutně tak jasné, jak se může na první pohled zdát.

Stručná historie Combat 18

Combat 18 (C18) vznikl začátkem devadesátých let jako ochranka na akcích neofašistické BNP (British National Party). Vzhledem k násilným aktivitám C18 a především pověstem, tvořícím se kolem něj, došlo již v roce 1993 k rozchodu s BNP, která se bála diskreditace. Po rozchodu s BNP se C18 spojila s nadnárodní neonacistickou strukturou Blood and Honour (BH), kterou založil zpěvák kultovní brtiské kapely Skrewdriver Ian Stuart Donaldson.

Po Donaldsonově smrti se C18 snaží převzít v BH vůdčí roli. Motivací je zejména zisk plynoucí z pořádání koncertů a distribuční sít White Power nahrávek. Deklarovaný šéf C18 Charlie Sargent nejprve z vedení vyštve Paula Burnleyho, zpěváka významné neonacistické kapely No Remorse a později založí nahrávací a distribuční společnost ISD Records a vydává i ziny The Order, Stormer a Strikeforce.

Už z první poloviny devadesátých let se také datuje problematický vztah BH/C18 s druhou nadnárodní neonacistickou organizaci - Hammerskins, který byl zapříčiněn vzájemnou ekonomickou konkurencí v distribuci neonacistických materiálů. Zajímavé je, že tento spor je dosud živý, ačkoli obě organizace, jak BH/C18, tak Hammerskins, již zdaleka nedosahují významu, který pro neonacistické hnutí měly v devadesátých letech minulého století. O postupné degeneraci svědčí i to, že zatímco dříve spolu obě organizaci soupeřily o výnosy z nahrávek a koncertů, dnes bojují kvůli ziskům z vymáhání dluhů, prostituce a obchodu s drogami. Tyto spory se do českého prostředí dostaly prostřednictvím zoufalých proseb o podporu, spolu s líčením mafiánských sporů mezi organizacemi. Za prosbami  na serveru Národního odporu odpor.org byla Linda Cemek, česká neonacistka žijící v Portugalsku a zároveň baskytariska neonacistické kapely Guarda de Honra, spojené s portugalskou BH. Linda Cemek s kapelou je známá i z vystoupení v ČR. Její členové vystupovali například na koncertě tehdy čerstvě založené ženské neonacistické organizace Womenside (později se z ní vydělily známější Resistance Women Unity - RWU), dále se objevili například na akcích pořádaných kolem roku 2006 staršími neonacisty z Čáslavi a Chrudimi pod názvem "Sportem proti drogám, hudbou proti komunismu" a konečně i na nepříliš povedené akci Dělnické strany s názvem Den svobody 2 v Novém Kníně v roce 2009.

Guarda de Honra, česko-portugalská Blood and Honour kapela, na koncertě pro Womenside. Dole Linda Cemek v publiku mezi výkvětem tuzemské neonacistické scény.

Začátkem druhé poloviny devadesátých let ale vypukly spory i v samotném C18. Kromě klasických hádek o peníze se týkaly i otázky, kdo je policejní konfident a kudy utíkají interní informace z vedení C18 k antifašistům. Jak později uvidíme, otázka konfidentství se historií C18 táhne i v ČR jako červená nit a dlužno dodat, že obvykle ne neprávem. Tyto spory nakonec vyvrcholily v roce 1997 vraždou Chrise Castla, kterého ubodali nožem do ledvin Charlie Sargent spolu s Martinem Crossem, někdejším členem kultovní neonacistické kapely Skrewdriver. Touto vraždou skončilo "historické období" C18 a naplno propuklo období druhé, které bychom mohli nazvat obdobím mýtickým.

Mýtus jménem Combat 18

V letech 1993 až 1999 se pod hlavičkou C18 uskutečnila řada aktivit spojených s různě intenzivním násilím. Od výhrůžek, pokusů o vydírání, rozbíjení výloh alternativních knihkupectví, nočních útoky za pomocí nožů a šroubováků (v Británii způsob, jak obejít zákaz nošení nožů), až po několik ne příliš úspěšných pokusů s dopisními bombami. V roce 1999 provedla britská policie proti C18 razii a zatkla 16 lidí, z nichž někteří byli profesionálními vojáky. Koncem jara 1999 pak v londýnské čtvrti SOHO vybuchly trubkové bomby, které byly namířeny proti barům, kde se scházeli přistěhovalci nebo homosexuálové. V souvislosti s těmito výbuchy byl zatčen dvaadvacetiletý David Copeland, který je pravděpodobně sám uskutečnil. K jednomu z výbuchů se přihlásila neznámá skupina White Wolves, údajně odštěpená od C18. Samotný Copeland byl pak členem organizace National Socialist Movement, organizace, kterou založil po roce 1997 Steve Sargent (bratr Charleyho Sargenta, zakladatele C18) po svém odchodu z C18. V souvislosti s C18 se spekulovalo i o provázanosti se severoirskými loyalisty Ulster Volunteer Force a později s britskou "paramilitární" organizací Racial Volunteer Force. Jaká je pravda ví asi jen málokdo, podle mínění britské AFA tyto kontakty a aktivity nedospěly dál, než k čmárání na hroby aktivistů IRA a hraní si na vojáky. V zásadě lze tvrdit, že Combat 18 jako "neonacistická teroristická skupina" je notně nafouklou bublinou.

To ovšem neonacistůn nevadilo. Než reálné historicky doložené aktivity a činy C18 je pro neonacistické hnutí daleko důležitější jeho mýtus, étos a především ikonografie tvořená nejčastěji fotografiemi neonacistů v kuklách i bez nich, s obvykle plastovými a řidčeji pak s pravými střelnými zbraněmi. Tento motiv se pak objevuje na webových stránkách, zinech nebo v podobě tetování na tělech neonacistů. Podle aktivistů britské AFA se na vytvoření mýtu kolem C18 významně podílel i svého času vlivný lidskoprávně-antifašistický projekt a časopis Searchlight, který si měl na zveličování nebezpečnosti C18 udělat jméno. Tento mýtus byl posílen i tím, že se Searchlight začali spolupracovat někteří odpadlíci od BH/C18, což informacím, které Searchlight publikoval, ne neprávem dodalo punc zasvěcenosti.

V každém případě na C18 nemůžeme pohlížet jako na organizaci s nějakým vedením nebo centrem. C18 je ikona, symbol nebo vzor a pro zdrcující většinu neonacistů nepředstavuje fakticky nic víc, než obrázek, který si umístí na internetový profil nebo si pořídí vlastní fotku v pletené kukle z armyshopu a s airsoftovou pistolí. Nejen s C18 se pojí koncept tzv. leaderless resistance (odpor bez vůdce) nebo později částí neonacistické scény převzatý autonomismus. Za zmínku ale stojí, že ačkoli se k těmto konceptům hlásí jak Národní odpor, tak Autonomní nacionalisté, dá se velmi silně pochybovat, zda v jejich případě vůbec kdy došlo k uplatňování těchto konceptů v praxi.

Tyto koncepty spolu s násilným étosem C18 však měly patrně vliv na jedince nebo malé izolované skupiny, jako byl Filip Bejšovec , který se pokusil zapálit Romy obydlený dům a později napadl obuškem čtrnáctiletého Roma a zejména na skupinu, která později proslula jako tzv. "Vítkovští žháři".

Combat 18 v ČR

Sword of Victory a NO Praha
První zdokumentovanou snahou etablovat C18 v ČR najdeme v zinu Sword of Victory, vydaném na přelomu let 1998 a 1999. Zde byl uveřejněn rozhovor s osobou vystupující pod jménem Jan Winter (s největší pravděpodobností se jednalo o Tomáše Kebzu), který se přihlásil za C18 k demonstraci z roku 1998 v Praze proti rádiu RFE/RL. Ve stejném zinu se objevil i článek o C18 podepsaný právě Janem Winterem a do zinu byl konečně vložený leták s radami pro aktivisty podepsaný C18. Samotný zin vyšel v době, kdy se BH Praha transformovala na Národní odpor. Smysl tkvěl podle našeho názoru ve snaze etablovat se nikoli jako organizátoři koncertů a kšeftaři, čímž byli v neonacistickém povědomí zapsáni čeští BH (zejména díky osobě Jaroslava Brože, šéfa plzeňské pobočky BH), ale jako bojovníci. Jako akce C18 byla v neonacistickém hnutí prezentována i diletantská snaha o útok na squat Ladronka z dubna 1999, za kterou stáli přední aktivisté Národního odporu Praha, včetně Tomáše Kebzy. Po roce 1999 však jakékoli snahy o zakořenění C18 jako organizace v prostředí NO Praha utichly.

Tomáš Kebza na fotografii přibližně z roku 2000. Na rameni má vytetovaný obličej se šátkem a pistolí - motiv, který užíval C18.

 

Blood and Honour Combat 18 Bohemia
Na začátek je nutno říci, že se myšlenka C18 mezi současnými významnými aktivisty českého neonacistického hnutí netěší žádné velké oblibě. Častěji se setkáme s přebíráním radikální symboliky mladými nadšenci. Pokud nyní dáme stranou možnost, že za zmiňovaným projektem BaH C18 stojí AFA, BIS nebo ÚOOZ, můžeme si pro zjednodušení neonacisty, kteří se o myšlenku C18 zajímají, rozdělit na tři skupiny - stará garda, militanti a mladí nadšenci. V různých fázích se nicméně můžou tyto skupiny různě prolínat. Všechny zmiňované skupiny však hrají roli ve vytváření militantních a i rádoby militantních struktur.

Nadšenci
Pokud si jednotlivé skupiny zkusíme popsat podle důležitosti od nejméně důležitých po nejdůležitější, tak nejméně důležitá je skupina mladých nadšenců - nových aktivistů dosud nezapojených do aktivistických struktur, kteří chtějí být se vším rychle hotovi, mají hned jasno a přímočará symbolika, jasná hesla a upřednostňování akce před žvaněním jsou to, co jim může imponovat. Této mládeže jsou plné internetové profily, místo problémové svastiky přebírají obrázky zakuklených militantů s pistolemi a puškami a kombinují je s hesly typu C18 Terror Machine, 88, 14/88 atd. Většina této mládeže NS hnutí buď brzy opustí, nebo lépe řečeno do něj vlastně nikdy ani nevstoupí. Ti s větší výdrží případně časem od radikální symboliky odstoupí, obvykle po intervenci starších a zkušenějších aktivistů. Jen velmi, velmi výjimečně se, pod taktovkou starých aktivistů, dostane těmto mladým nadšencům možnost nějaké společné aktivity. Naposledy to bylo v případě rozprášené organizace White Justice, která se z části skládala právě z této drobotiny, z části druhé pak z militantů, opřených o starou gardu.

Militanti
Militanti se skládají obvykle z lidí, kteří jsou v hnutí dobu delší a většinou se jedná o osoby, které jsou myšlením jaksi přímočařejšího, přičemž je mezi nimi nejvíce těch, kteří do vínku moc inteligence nepobrali (výjimkou potvrzující pravidlo mohou být někteří členové skupiny kolem žhářů z Vítkova). Každopádně se jedná o skupiny nácků, kteří jsou potenciálně, a někdy i reálně, fyzicky nebezpeční. Mají tendenci organizovat se do menších skupin, konstituovaných na základě kamarádských kontaktů. Můžeme u nich pozorovat tendence k zakládání různých militantních buněk, právě na bázi C18, Hammerskins či White Justice. Pokud se dostanou do kontaktu se starou gardou, kterou následně popíšeme jako skupinu třetí, stává se tak obvykle a nejčastěji v případě snahy o založení "oficiální buňky" nebo lépe řečeno "buňky posvěcené". Tyto rádoby hierarchistické tendence k NS hnutí patří stejně tak jako neonacistický fetišismus v podobě nošení triček jako stejnokrojů, nejlépe se znakem militantní organizace, ke které se dotyčný hlásí. Jen občas se militanti dostanou tak daleko, že kromě konkrétních násilných akcí, lepení plakátů, sprejování nápisů či ojedinělého pořádání koncertů, například spustí svůj web. Většina podobných skupin, pokud vůbec vzniknou, má jepičí život a žádnou přímou akci neprovedou.

Typičtí představitelé skupiny militantů: mostecký kandidát Dělnické strany Jan Procházka v tričku Combat 18 Terrorteam Bohemia Procházka 

Jeho kamarád Ivan Bogdan v tričku Combat 18 Vlaanderren

Spolu bez kukel v tričkách Support Blood and Honour Bohemia

 

Skupina kolem Tomáše Vassiova
Jako příklady militantních skupin se zájmem o C18 můžeme, mimo již zmíněnou White Justice, uvést skupinu kolem Tomáše Vassiova a "Vítkovské čtyřky" . V tomto případě se jednalo o aktivisty ze Severomoravského kraje s personálním napojením na Tomáše Vassiova a Tomáše Tikalského, kteří se pohybovali kolem organizací NSEC, RSK, LSM, POWs a dalších. Sami z části tvořili jejich neonacistickou propagandu a intelektuální zázemí. Jedním z několika málo jedinců, v minulosti operujících v této partě, byl i již zmíněný Erik Sedláček. Důležitý vliv pak měl (a stále má) další nestor neonacistické scény, v Praze žijící Jiří Tůma, původem z Jeseníku. Kolem roku 2000 byl Jiří Tůma zmiňován v souvislosti s aktivitami konanými pod hlavičkou C18 na severní Moravě, konkrétně v okresech Jeseník a Šumperk. Policie údajně zaznamenala komunikaci mezi lokálními aktivisty a aktivisty C18 z Velké Británie. V regionu se začaly šířit letáky s rasistickým materiálem a objevovaly se nápisy Combat 18. Zároveň došlo k několika ojedinělým útokům na majetek vietnamských a romských obyvatel. Naposledy dal o sobě Jiří Tůma vědět při odvolacím přelíčením s vítkovskou čtveřicí, kdy nejprve kamarádsky pozdravil obviněného Davida Vaculíka a následně slovně zaútočil na romského zmocněnce postižené rodiny z Vítkova. Podle soudu byl Jiří Tůma za svého pobytu ve vězení v korespondenčním styku právě s Vaculíkem a vyměňovali si dopisy s myšlenkami, že je potřeba "udělat pořádnou akci" a podobně.

Tomáš Vassiov byl a je typický představitel skupiny militantů. Přestože víme, že středem pozornosti skupiny, kterou se Vassiovovi a spol. podařilo vybudovat, byl zájem o založení oficiální militantní buňky - v jednom případě C18 Divize Slezsko, v případě druhém Hammerskins Divize Slezsko (ve spolupráci s Ladislavem Ferbarem) - nikdy k tomu pravděpodobně nedošlo. V regionu se konal v roce 2003 pouze jeden koncert pod hlavičkou C18 Slezsko a měly na něm vystoupit následující kapely: Princ Eugen, A. V. Band, Adler, Beowulf a Landser revival z Německa. Právě z tohoto pokusu o založení militantní neonacistické buňky v Moravskoslezském kraji si mohl přinést své tetování "C18" na hrudi jeden z odsouzených za vítkovský útok David Vaculík. Kromě jmenovaných do této skupiny patřili i bratři Radek a Marin Bělanovi, Petr Machala a Lukáš Hájek, neonacisté s vazbami na chuligány Baníku Ostrava. Vazba na chuligánské prostředí je další věc, kterou se slezská skupina vyznačovala a která měla patrně vliv na její akceschopnost. Jakkoli je fotbalové chuligánství v médiích stereotypně prezentováno jako zábava hlupáků, tupců a zoufalců, realita je zhusta poněkud jiná. Mezi chuligány, ty neonacisticky orientované nevyjímaje, je daleko vyšší zastoupení schopnějších, inteligentnějších a racionálněji uvažujících lidí, než v samotném neonacistickém hnutí. Na tomto místě by bylo možné jmenovat řadu známých neonacistů, kteří svou kariéru zahájili neúspěšnými pokusy získat si respekt mezi chuligány. Tento fakt je také příčinou despektu, který neonacističtí chuligáni často chovají k mase politických neonacistů.

V roce 2002 byly zveřejněny stránky C18 Division Bohemia, které byly na tehdejší dobu poměrně pečlivě faktograficky, gramaticky i technicky zpracovány a používaly některé prvky shodné se stránkami NSEC (National Socialist Education Center). Nicméně zanikly velice brzy. Z reálií na webu obsažených bylo možné dovodit, že šlo o práci skupiny kolem Tikalského. Ten ostatně v té době prohlašoval, že má "oficiální povolení pro založení C18 v ČR" a dokonce, že je ve styku s potomky špiček Třetí říše. Když však za podobné výroky sklízel spíše nedůvěru až posměch, obrátil a odvolával se, že na základě "leaderless resistance" není žádného požehnání třeba.

Kromě militantních akcí z let 2002 a 2003 a později 2007 až 2009, ať už na rádoby politickou opozici, ale zejména na náhodně vybrané Romy, kterých skupina udělala celou řadu, a pořádání koncertu pod hlavičkou C18 Divize Slezsko, se nicméně parta podle našich zjištění nedostala k samotnému založení buňky v oficiálním slova smyslu. To ale nemůže sloužit jako argument o jejich neschopnosti, naopak. Tato skupina totiž jako jediná naplnila ono Sedláčkovo: "A jen tak mimochodem, organizace typu C18 by neměly mluvit, ale konat." Série útoků vyvrcholila známým případem z Vítkova. A tady se opět objevuje ona červená nit, zmíněná na začátku článku. Ještě před zatčením samotných žhářů promluvil konfident z prostředí skupiny, který policii pověděl o řadě předcházejících útoků, včetně těch, které byly provedeny stejným způsobem, jako ten ve Vítkově.

Tomáš Vassiov, zcela vpravo v černém, na společné fotografii před transparentem NO Slezsko před nebo po výpravě na demonstraci Národně sociálního bloku, která se konala 1. 5. 2003 v Praze. Fotografie je z doby, kdy se Vassiov s přáteli opět zabýval myšlenkou na založení "oficiální" militantní neonacistické buňky. Na fotografii je kromě Vassiova ještě Petr Kubáň v červeném, který se s Vassiovem účastnil útoku na opavské Romy v roce 2001 . Vlevo od Kubáně stojí a hajluje Lukáš "Buldok" Tichý. V pruhovaném tričku po jeho pravici je pak Libíček. O obou ostravských neonacistech jsme psali nedávno v glose Pavilon opic . Podle našich informací jediný, kdo z dotyčných aktivistů již není na neonacistické scéně aktivní, je v kukle sedící Martin K., bývalý šéf NO Slezsko. Prodělal názorový veletoč a stal se z něj obdivovatel sionismu a státu Izrael.

 

White Justice
Za pozornost stojí relativně nové zjištění, že skupina White Justice, proti které směřovala razie z konce léta 2009, prošla dvěma fázemi. V té druhé, které se věnoval i náš článek White Justice pravda versus fikce,  se jednalo spíše o parodii, která dala represivním složkám výbornou záminku k likvidaci "teroristické buňky" v přímém přenosu. V této fázi bylo organizační jádro skupiny (militanti) v Táboře a Soběslavi a na tu se nabalila přes internetové diskuse skupinka roztroušených a převážně náctiletých fetišistů. Jako perličku zmiňme, že jedním z nich byl pod nickem VolksGrenadierSS i Tomáš Krömer z Opavy, dnes admin webového projektu trosek Autonomních nacionalistů s názvem Revolta.info a přední facebookový válečník s pseudonymem Tomáš Skalický. Během jednoho roku se tak Krömer "VolksgrenadierSS" Skalický změnil z fetišisty svastik a třetí říše v předního odmítače neonacistického uctívání minulosti. Jedinou násilnou akcí, o které v souvislosti s White Justice víme, bylo jejich brutální napadení  náhodně vybraného studenta v Benešově. Mimo to se domníváme, že táborská skupina White Justice stála v roce 2008 i za pokusem o napadení punkového koncertu ve Vlašimi pomocí dýmovnice a kamenů.

Podle mínění mnoha neonacistů i podle toho, jak probíhají soudy se staršími aktivisty White Justice, je nutno brát v potaz, zda třetí skupinu operující ve White Justice, nemohli tvořit nasazení policejní provokatéři.

White Justice však měli i předcházející fázi datovanou do let 2005-2006, ve které vydávali zin Pretoria. Z obsahu zinu je zřejmé, že vedle jihočeské skupiny existovalo ještě těžiště druhé. Z kontextu je jasné, že tím druhým těžištěm bylo právě Olomoucko, Svitavsko a Slezsko, konkrétně skupina kolem LSM, POWs, NO Slezsko a Bruntálsko, ze které pocházeli právě žháři z Vítkova. Roku 2007, kdy jsme skupinu White Justice zaregistrovali, však severomoravská větev nebyla ve WJ již aktivní. Důvod jejího odstoupení od WJ neznáme, můžeme jen spekulovat, že skupina přestala žvanit a začala se věnovat reálným aktivitám, pro které by jakékoli diskuse na internetu, vydávání zinu a podobně, byly jen zbytečným rizikem. Nemůžeme si odpustit i další spekulaci: razie proti White Justice z října 2009 mohla být de facto vedlejší produkt vyšetřování skupiny kolem vítkovských žhářů. V době žhářského útoku spolu tyto dvě skupiny již neměly nic společného, ale existence rádobymilitantů z White Justice se represivním složkám velice hodila do krámu. O to víc, že byl k dispozici jejich web s militantními texty, návody na výrobu výbušnin a mezi jejími členy byl profesionální voják.

Obálky zinu Pretoria

 

Skupina kolem Petra Myšáka
Dalším příkladem skupiny, aspirující na neonacistickou militantní skupinu, může být parta neonacistů kolem Petra Myšáka z východočeského Trutnova. Tato skupina nemá za sebou tolik násilných útoků, kterými jsou specifičtí severomoravští neonacisté, ani se nejedná o skupinu s velkým lidským potenciálem. Přesto je skupina něčím zajímavá. Petr Myšák se s kamarády "blýsknul" několika útoky na alternativní jedince a Romy ve svém regionu. Konflikty postupně eskalovaly v letech 2006 až 2008, možná i proto, že místní lidé se od nácků rozhodně nenechali pouze mlátit a často to byli sami neonacisté, kdo ze střetů odcházel notně pošramocen. Dva ze zásadních útoků, za které mimochodem nakonec Petr Myšák v roce 2009 vyfasoval souhrnný trest 2,5 roku v kriminále, se odehrály v říjnu 2006 a druhý pak v březnu 2008. V prvním případě Petr Myšák společně s Lukášem Pivkem a Kamilem Bažantem vyrazili s baseballovou pálkou a boxery vyhodit z hospody, kde dělala jejich kamarádka barmanku, údajně hlučné romské osazenstvo, které pravděpodobně nevědělo, že popíjí v jedné z hospod, ve které tráví volný čas i náckové. Incident skončil rozbitými hlavami a vyraženými zuby na straně Romů a následným naháněním nácků skupinou cca 50 Romů, které ukončila až výstražná policejní střelba.

V druhém zmiňovaném případě z roku 2008 se Petr Myšák, společně s Lukášem Divíškem, Petrem Mikolajczykem a Radkem Frimlem, účastnili bitky v jedné z alternativních trutnovských hospod, kam v počtu 8 až 9ti nácků přišli provokovat a následně mlátit osazenstvo klubu. Z médií si můžeme udělat obrázek o tom, co se v baru dělo. Divíšek přistoupil k jednomu z poklidně sedících hostů a nožem mu uřízl dred na hlavě. Ten se začal bránit, z čehož se strhla rvačka. Jiný z hostů se chtěl dotyčného zastat, za což si však podle výpovědi svědků vyfasoval od Petra Myšáka ránu pěstí, která mu vyrazila přední korunky a zlomila nos. Nejhůř dopadl jiný z hostů. Tomu Mikolajczyk rozbil půlitr o obličej a vážně mu poranil oko. I přesto, že postižený krvácel, většina svědků vypověděla, že násilník zraněného ještě povalil na zem a rozbil o něj židli. Dotyčný téměř přišel o oko a musel podstoupit složitou operaci. Petr Myšák byl v době tohoto útoku stále v podmínce za útok předešlý.

Zleva: fotka z profilu přítelkyně Petra Myšáka, která na diskusním foru BaH C18 vystupovala pod přezdívkou Lucie Bohemia 88, fotografie uprostřed je z rozehnané demonstrace Národního odporu z brněnského 1. Máje 2007, poslední fotografie je ze soudního přelíčení, které bylo vedeno v souvislosti s útokem Petra Myšáka a jeho kompliců na Romy.

Občasné násilné útoky, ať už zaměřené na Romy, nebo na domnělou politickou opozici v podobě jedinců alternativního vzezření, nejsou ale jedinou agendou trutnovské party. Někdy na přelomu let 2006 a 2007 začal do východočeského Trutnova pravidelně dojíždět přední aktivista z okruhu Národního odporu Praha a jeden z hlavních pořadatelů White power koncertů Martin Franek . Kromě toho, že se Martin Franek v Trutnově seznámil s Barborou Vlasákovou, lokální neonacistkou, se kterou strávil několik následujících aktivistických let, našel v Trutnově i potřebné zázemí a vhodné místo na pořádání svých WP koncertů. Samotné místo, původně posilovnu, mu sehnala a zároveň pomáhala provozovat právě parta kolem Petra Myšáka, z jehož okruhu pochází rovněž zmíněná Barbora Vlasáková a její sestra Vendula. Franek s podporou Jana Pinkase, Lukáše Roda, Milana Adámka, Petra Myšáka, Tomáše Kůtka a Petra Leitnera z trutnovského Wotan Tattoo, uspořádali od roku 2006 několik WP koncertů, mezi nimiž byl i koncert britské kultovní neonacistické kapely Brutal Attack. Z tohoto koncertu jsme zveřejnili velké množství fotografického materiául . V hlavních rolích našeho článku tehdy vystupovali právě náckové kolem Petra Myšáka, z nichž se někteří zároveň účastnili i zmíněných násilných útoků.

Část trutnovské party na koncertě Brutal Attack v Trutnově, který pořádal Martin Franek. Horní řada zleva: Barbora Vlasáková, v té době přítelkyně Martina Franka, její sestra Vendula, Petr Mikolajczyk a Kamil Bažant. V dolní řadě zleva pak přítelkyně Petra Myšáka Lucie, Michal Hájek, Lukáš Pivko a Tomáš Vodvárka.

Zhruba do konce roku 2008 panovala mezi Martinem Frankem a trutnovskou partou ideální symbióza. Petr Myšák s kamarády zařizovali místo pro koncerty, snažili se vylepšovat samotný sál - zatím neprofesionálním pódiem - Martin Franek zakoupil vlastní aparaturu, údajně za více než sto tisíc. Profit ze vstupného na koncerty kasíroval Franek, trutnovští měli peníze z toho, co se během koncertů vypije. Během několika let této plodné spolupráce se Frankovi dařilo nerušeně stranou represivních složek dělat koncerty takových velikánů světové neonacistické scény, jako zmíněných anglických Brutal Attack, německé Sachsonie nebo kanadských Vinland Warriors. Začátkem roku 2008 proběhl na místě i koncert znovuobnovené legendární WP kapely Vlajka. V podstatě jedinou vadou na kráse těchto koncertů na Trutnovsku a Náchodsku byl menší počet návštěvníků, než na koncertech v předchozích letech.

Jak to vypadalo například na zmíněném koncertě Vinland Warriors, si můžete prohlédnout zde. V hlavních rolích nemohli opět chybět polonazí a hajlující Lukáš Pivko, Kamil Bažant a další lokální neonacisté. O úspěšnosti koncertu svědčí i to, že mezi návštěvníky se objevily dnes již celebrity Národního odporu Praha.

Ke zlomu dochází ihned začátkem roku 2008. Někdy v této době si Martin Franek nachází novou přítelkyni. Petr Myšák a jeho přátelé se následně obrací proti Frankovi a argumentují tím, že si z White power hudební scény dělá byznys a jejich dobrotu v podobě sálu zadarmo a výpomoci při organizování koncertů pouze zneužívá. Následuje Frankův rozchod s trutnovskou partou. Jakým směrem se parta po rozchodu vydala dále, se můžete dočíst na konci článku.
 

Stará garda
Starou gardu tvoří osoby ve věku přes třicet nebo i čtyřicet let, které kdysi měly významné postavení v neonacistickém hnutí, neonacisty jsou doposud, avšak nacházejí se v aktivistickém slova smyslu v degenerativní fázi. Mají rodiny, pěstují bojová plemena psů, motají se kolem armyshopů nebo hledačů militarií s detektory kovů. Vyrábějí si klubová trička, vlastní zbraně nebo distribuují neonacistické fetiše jako přivýdělek. Příkladem takové "staré gardy" jsou například struktury původně kolem pražských Hammerskins, BH a kapely Vlajka, které vstoupily do širšího povědomí podivným vajíčkovým „útokem" na tehdejšího předsedu vlády Topolánka , lidé jako je člen Hammerskins, distributor fetišů a člen NSHE (Národně socialistické hnutí Evropy) Tomáš Kutek z Velkého Dřevíče, Tomáš Tikalský, aktivista který měl velký vliv na osoby, ze kterých se později rekrutovali již zmiňovaní žháři z Vítkova, bývalý aktivista Hammerskins z Břeclavska s vazbami na Slezsko Ladislav Ferbar, Jiří Tůma, původem z Jeseníku nebo v Čechách usazený šéf BH/C18 Serbia Dragan "Bajba" Petrović a jeho kamarád René "Siegy" Szabó.

Martnin "Kufr" Kupr s přáteli

Tomáš Kutek, vlevo

 

Dragan "Bajba" Petrovič
Jedná se o, delší dobu v Praze žijícího, srbského neonacistu s vlivem na celosvětovou BH scénu. Dragan Petrovič sám má prsty ve webové prezentaci například tohoto srbského webu BH C18: www.bhserbia.com. Pokud si proklikáte stránky, hajlování a svastik na vás vyskočí nespočet. Dragan Petrovič je obklopen více lidmi, mimo jiné někdejšími aktivisty Národního odporu Praha a zbytky aktivistů BH Praha. Celkově je ale postavení Dragana Petroviče na české i světové neonacistické scéně nejednoznačné. Na jednu stranu ho můžeme zařadit mezi nejvlivnější neonacisty v celoevropském měřítku, na druhou stranu existují jak v ČR tak v zahraničí lidé, kteří před ním ostatní varují. Mezi nimi a Petrovičem panuje neskrývané nepřátelství, kdy je Petrovič označován mnoha hanlivými výrazy, ze kterých mezi nejmírnější patří podrazák a zloděj.

Dragan Petrovič (druhý z leva) s Michaelou Dupovou a Martinou Boříkovou z tehdejších RWU

S Michaelem "Lunikoff" Regenerem, zpěvákem nejkultovnější německé neonacistické kapely Landser

Na schůzi pořádané dánskou neonacistickou organizací Danmarks Nationalsocialistiske Bevægelse (DNSB) spolu s jejím šéfem Jonni Hansenem

 

A v triku Blood and Honour na vánoční schůzi pořádané Dělnickou stranou sociální spravedlnosti (DSSS) v Praze

 

René "Siegy" Szabó
René Szabó je, stejně jako Erik Sedláček, osobou, u které je nutné ptát se na motivy jeho specifického aktivismu v NS scéně. Tohoto neonacistu jsme po roce 2000 poprvé zaregistrovali, když na starých stránkách NO, jejichž částí bylo i veřejné diskusní fórum, psal jako údajný člen BH C18 Divize Bohemia ty nejradikálnější příspěvky k tématu C18. Jedná se o staršího neonacistu, údajně finančně dobře zajištěného, žijícího v Praze. Blízké přátelské vztahy ho pojí právě s Draganem Petrovičem. Mezi jejich společné projekty patřil koncert 19. 9. 2005 v Křtěticích na Strakonicku, který byl údajně pořádán buňkou C18 v ČR zastoupené Petrovičem (na koncertě visela srbská zástava) a Szabem, Národním odporem Praha a západočeskou neformální skupinou Iron Cross, partou kolem aktivistů původně BH, později NO Karlovarsko, což potvrzuje i trio zástav, které se na koncertě za kapelami objevilo.

Kapela Oidoxie, dlouhodobě podporující BH/C18, na koncertě ve Křtěticích na Strakonicku

René Szabó měl zájem na ustanovení oficiální buňky C18 ČR, nicméně například politické křídlo NO ho vždy bralo s rezervou. K tomu by ostatně mohl říct své například i Patrik Vondrák. Obvykle byl označován jako další policejní konfident ve scéně. V roce 2005 se právě s Petrovičem pokusil založit českou buňku C18 a na přelomu let 2005 a 2006 nechal vytvořit již zmiňovaný web. Žádné aktivity se ale nekonaly, na internetových fórech Szabó našel několik mladých nadšenců, chyběli však militanti, kteří jsou pro etablování takového projektu nezbytní. Na jméno Reného Szabó mimochodem můžete narazit například v jednom z dílu knihy Jaroslava Kmenty z českého mafiánského prostředí Kmotr Mrázek v souvislosti s vymáháním pohledávek. Faktem je, že Dragan Petrovič a René Szabó udržují kontakty dodnes, o čemž svědčí i následující fotografie.

Dragan "Bajba" Petrovič držící srbskou zástavu a René Szabó v tričku s jasným vzkazem Terror machine Combat 18 na společném posezení se členy známé britské neonacistické formace Razors Edge

René Szabó a dosti výmluvná sada fotografií, které umísťoval volně na internet

 

Terror machine Combat 18
Pokud se máme vrátit k samotnému webu BH Combat 18, který v médiích nadělal takový rozruch, můžeme bez problémů navázat na hádku mezi Petrem Myšákem a jeho přáteli na straně jedné a Martinem Frankem na straně druhé. Po odchodu Martina Franka z Trutnova nastala specifická situace, kdy Petr Myšák a jeho kamarádi měli k dispozici vhodný, koncerty ověřený prostor, nicméně po odchodu Franka jim najednou scházel promotér, který by byl schopen dotáhnout neonacistické kapely Frankova formátu. Nakonec se takový, dalo by se říci téměř lokální, promotér našel a to díky souhrnu několika navzájem prolínajících se kontaktů. Martin Píša původem z Kolína.

Promotér Martin Píša

Začátkem roku 2008 se do Prahy z Trutnova přestěhoval náchodský nazichuligán Radek Friml. Friml se do Prahy přestěhoval podle našich informací právě ve spojitosti s výše zmiňovaným útokem v trutnovském baru, kde došlo k napadení osazenstva alternativního vzezření skupinou nácků. Radek Friml oproti svým kolegům, kteří dostali nepodmíněné tresty, od soudu nakonec odešel s podmínkou. Friml se velice rychle aklimatizoval v pražské neonacistické scéně, zejména skrze svůj nový, dnes již ukončený vztah s Markétou Pražákovou (kterou přebral Michalu Glasovi), tehdy členkou Autonomních nacionalistů střední Čechy a zároveň kandidátkou Dělnické strany ve Středočeském kraji . Friml se v Praze nikdy nestal nijak oblíbenou postavou a to jednak pro svůj nekonstruktivní přístup, jednak pro své násilné chování, často pod vlivem alkoholu, které se projevilo hlavně po rozchodu s Markétou Pražákovou. Roli ale sehráli i jeho další charakterové vlastnosti, mezi které patřilo nesplácení dluhů, pomlouvání, hledání rozbrojů a vyhrožování.

Radek Friml uprostřed (vpravo s novým tetováním) s vlevo sedícím Petrem Myšákem a vpravo sedícím Lukášem Divíškem, kamarády z druhé násilné kauzy v Trutnově.

Mezi maličkosti, kterými se Friml netajil, patřila distribuce samolepek s tématikou Combat 18. Na první pohled se jedná o nevýznamnou drobnost, dokud si věci nezasadíme do širších souvislostí. Vznik nálepek se totiž datuje k času rozkolu Martina Franka s Petrem Myšákem a jeho přáteli. Autorem samotných samolepek byl Petr Myšák. Jejich grafické dopracování a zařízení tisku, stejně jako mnoha dalších sad mnoha různých tematických celků od Autonomních nacionalistů po fotbalové ultras samolepky, zařídil přes své polské kontakty Martin Píša. Není nám známo, jak přesně došlo k propojení promotéra s Petrem Myšákem, zda byla hlavním důvodem společná známost Radka Frimla, dřívější společné účinkování Myšáka a promotéra na diskusních fórech Blood and Honour v sekci Combat 18, či se jednalo o jiný druh známosti. Každopádně po odchodu Martina Franka z Trutnova bylo nutno zacelit prázdné místo a spolupráce s promotérem, který měl, kromě výroby nálepek, zkušenosti i s pořádáním WP koncertů, se jen nabízela.

Hned ze začátku roku 2008, konkrétně 16. února, pořádá Píša za přispění mezinárodních kontaktů Dragana "Bajby" Petroviče (všimněte si, jak se kruh pomalu uzavírá) vydařený koncert italských S.P.Q.R. a slovenských Projekt Vandal. Koncertu se mimo jiné zúčastnil i "apolitik" Tomáš Ducháček . Spokojenost po koncertě je oboustranná a ihned nastává doba dalších aktivistických námluv. Pořadatel s Petrem Myšákem a jeho partou dohadují konkrétní spolupráci v podobě jednak propagace myšlenky Combat 18 a jednak v praktické rovině další pomoc s tiskem propagačních materiálů, samolepek a triček a také pokus o návrat do doby koncertů Skrewdriveru, kdy ochranku WP gigů prováděli právě militanti z Combat 18. Prakticky se to projevilo až později na dalším promotérově koncertu v lednu 2009, kdy se minimálně Petr Myšák a Lukáš Divíšek na koncertě na nějaký čas objevili v trikách Blood and Honour.

 

Současná fotografie Petra Myšáka (vlevo) jako vzpěrače s Rudolfem Hessem na předloktí

Petr Myšák, druhý z leva

V čem naopak promotér, s výjimkou popsané výpomoci v podobě samolepek, neměl prsty, byla samotná webová prezentace hlavní agendy Petra Myšáka a jeho přátel, propagující myšlenky Combat 18 v Česku. Minimálně na konci roku 2007 již na internetové adrese http://www.tmbohemia.calloffreedom.net/ běžel web, který sám sebe skromně představoval rolujícícím oznámením: Welcome to official web Terrormachine/Combat 18 division Bohemia. Je opravdu zajímavé, že přestože byly tyto stránky aktualizované ještě v létě loňského roku, tak mediální hysterie kolem nich se vůbec nekonala. Je na místě ptát se, zda tvrzení ČTK, že "poslední web tuzemských příznivců BH, vystupujících pod názvem Blood and Honour Division Bohemia, před třemi lety údajně nechal zablokovat americký Federální úřad pro vyšetřování (FBI)", nebo lépe řečeno jeho zdroje, jsou vedeny pouhou neznalostí nebo mají důvod zcela jiný.

Záhlaví do léta roku 2010 aktualizovaného webu BaH Combat 18. Web je po neúspěšném ukončení stále v režimu online.

 

Vyřizování účtů
Je konec roku 2008, Petr Myšák se pomalu chystá k nástupu do vězení za své předešlé násilné útoky a tak nastal ten pravý čas na vyřízení si starých účtů. Martin Franek trutnovskou partu v jejich očích pouze zneužil a po jeho odchodu se WP scéně již v regionu nedaří tak, jako za starých dobrých dob koncertů Brutal Attack a Vinland Warriors. Nový promotér ani nikdo další není schopen zajistit přísun kvalitních kapel, jako tomu bylo v případě Martina Franka. V Petru Myšákovi a jeho přátelích vyeskalovalo rozčílení natolik, že svůj web tmbohemia.calloffreedom.net využili ke zveřejnění hanopisu právě na Martina Franka. Jeho znění, které prolétlo neonacistickou scénou jako tornádo, přinášíme zde. Všimněte si, že se v něm opět objevuje nařčení ze spolupráce s represivními složkami.

Tento článek, spojený tak trochu dva v jeden jsme se rozhodli na našem webu publikovat, jakožto nesouhlas se vzrůstajícím vyděláváním na vlastních lidech a bussinesem, jež nemá obdoby!!! Spousta lidí, kteří se rozhodnou číst tuto reakci, si možná bude pokládat několik otázek. Třeba, jak si můžeme dovolit zde tak psát proti někomu, kdo vlastní obchod, pořádá akce a točí se kolem našich ideálů. Ano, máte v podstatě pravdu, člověk jako je Martin Franek. Ten, jenž je obveselením našich ideologových nepřátel (antifa), ten, kdo se neštítí neustále vydělávat na nás samých. Jeho obchod je nacpán “závadným” materiálem v rušné lokalitě Prahy a přesto stále stojí, naši “kamarádi” a.c.a.b. nezasahují. Inu, proč taky? Perfektní monitorovací místečko, nemyslíte? Je tady i další otázka: není on sám posluhovačem Z.O.G.? On, jenž se nikdy neštítil bussinesu vlastních řad, člověk, jenž dokáže využít (nebo, chcete-li, zneužít) dobroty lidí, ale jen do doby, kdy, jak se říká, z nich něco kape?! Už po těchto pár větách jsem plný vzteku, protože jsem zažil toto vše na vlastní kůži. A kdo nesdílel podobnou zkušenost, nemůže vědět, co tím je míněno. Byli jsme svědky, jak se dokázal naprosto nechutně zachovat na koncertu při špatné domluvě s nejmenovanou kapelou, kterou poplival, urazil a vyhodil.

Naštěstí kluci nakonec hráli na popud lidí, kteří přijeli poslechnout tuto kapelu. Byla to poslední akce, kterou pořádal Martin Franek, od té doby tato kapela odmítá hrát na akcích, které on byť jen spolupořádá. A to jsou jen ty menší chyby, které tento člověk má. Víme o spoustě aktivit, které se schovávají za stín výdělku, ignorace a falše. Ovšem nejvíce nás zaráží, že stejný názor zde mají celé řady lidí, ale nakonec stejně mlčí, neřeší a ještě chodí stále nakupovat do jeho jude shopu!!!”Proč se tomu tak děje?” ptám se… Vždyť je zde spousta obchodů, které nabízí to, co on. Internet je plný prodeje značek, jež chce člověk vlastnit. Hudba a politické materiály se vždy přeci seženou, proč by jste je měli nakupovat někde, kde zisk jde zpět do zisku. To opravdu nechápu, nevím o aktivitách M.F., že by podpořil kamarády z P.O.W. nebo jiné problémy. Ano, chlubit se tím může, ale realita je jiná. Bohužel, vím zase o příkladu kamarádů uvězněných za naši věc, které on sám velice dobře znal a jak bylo psáno výše, využíval v dobách, kdy pro něho znamenali určitý zisk. Když kluky uvěznili, nepodal ruku na pomoc a jak všichni tušíte, jeho prostředky by na to jistě stačily, ale on raději nacpal peníze do tvorby triček, protože z nich přeci něco po čase má do své kapsičky, že?? Ještě Vám nestačí těchto několik zrůdných příkladů tohoto bastarda?

Ukončil bych tohle vše asi tak, člověk ať si sám udělá obrázek o tom či onom, je každého věc, co podpoří a jak se zachová. My, vlci - bojovníci pod praporem terror machine ale odmítáme zastávat nechutné falše roušky bussinesu. Nechceme se kamarádit s takovými lidmi. Jsou ostudou nás všech, našeho hnutí, naší ideologie!!! A to je k zamyšlení,nemyslíte? A tímto bych se rád dostal k dalšímu problému, jenž se připojuje i k samotnému Martinu Frankovi. Je zde řeč o fetce Vildovi, který, před bez mála deseti lety, zahodil vše za hlavu, rozpad Vlajky a všeho kolem mu dovolilo se otočit k nám všem zády, rozjel karieru temného podsvětí Pražských uliček. Drogy, děvky a kšeftíky, to je Vilda!!! Brzy tomu bude rok, co zahrála Vlajka po deseti letech kdesi v končinách naší země. Byli jsme u toho, závěrem - bylo to hrozné. Změna textů z radikálních na, jak se dnes používá, „nezávadné“ mě asi dostala nejvíce. Ano, sál bouřil, ale jen pro to, co Vlajka kdysi znamenala. Rozhovor s bubeníkem nás dostal málem do blázince. Zkráceně šlo jen o slova výdělek, bussines. Chceme hrát, prodávat naše CD a materiály, obchody nás budou zajímat jen tehdy, když se stanou pro nás přínosem. Byl to rozhovor, ze kterého mám husí kůži ještě teď, skoro po roce. Ano, tato akce byla pořádána výše jmenovaným člověkem. Nakonec si asi podávali ruce a počítali, kolik jim akce hodila korunek. Nechutné!!! Nejvíce mě ale zaráželi lidé, co na Vlajku plivali, ale na druhou stranu se vnucovali focením s nimi, tleskali a pískali. Tak tedy to opravdu nechápu.

Nyní máme po vydání nového CD Attack – No Remorse. Co k tomu dodat? Hudba už není, co by měla být. A to slýchám ze všech koutů. Ovšem, co je horší, že si jej lidé stejně kupují a zase podporují jejich kapsy. Tak proč proboha?? To jste všichni tak slepí, tupí nebo prostě hloupí?? Nechci urážet, ale je mi líto, že se takové věci dějí. Vilda deset let jede dráhu mafiána, neštítí se drog, a když ho to přestane bavit, opráší staré názory a světe, zboř se?? Opět my říkáme NE! Každý by měl svůj postoj dávat najevo tak, jak jej cítí. Nejezdit na akce, kde bude hrát Attack, nekupovat materiál, nepodporovat!!! A ono je to přejde a zase uvadnou a nikdo si za pár let ani nevzpomene, že se tady někdo chtěl probudit k činnosti jen proto, aby vydělal na kamarádech a hnutí. Bratři a sestry, je na čase řešit takové zvěrstva ve vlastních řadách a víme, že tohle vše jsou jen zrníčka všeho plevele, jež tady máme. Terror machine division Bohemia bere tímto vším na vědomí, že pro lidi, jež mají opačný názor, se od této chvíle stáváme terčem pomluv a nenávisti. Na druhou stranu, my víme, že jsme se rozhodli k činům a pokud oslovíme hrstku kamarádů, máme z toho dobrý pocit. Pomluvy zde byly, jsou a budou. Nyní se prosazuje pravda, a kdo ji nechce vidět nebo nechce přiznat, pak spadá do stejného pytle hříšníků!!!

Debata v NS kruzích, která následovala, však asi nejméně potěšila právě autory prohlášení, Petra Myšáka a jeho přátele. Našlo se několik neonacistů, kteří pokyvovali hlavou nad pravdou v hanopise obsaženou, celkově ale Martin Franek celé osočení ustál bez větších problémů. Navíc si dokonce vydupal stažení prohlášení ze samotného neonacistického webu. Ani v tomto případě, kdy se na veřejných internetových fórech probíral hanopis na Martina Franka, který se nacházel na stránkách s jasnou propagací myšlenek Combat 18, nepřišlo na přetřes žádné bombastické odhalení stránek, jako se tomu stalo v dnešních dnech. Petr Myšák v únoru roku 2009 nastoupil do vězení. S jeho odchodem do vězení následoval samozřejmý pokles neonacistické aktivity v Trutnově. Za pozornost stojí skutečnost, že informace o tom, že v textu zmiňovaný Vilém Farkač ze skupin Vlajka a Útok/Attack se živil loupežnými přepadeními a vařením pervitinu, není nikterak nová, ale lidem okolo Petra Myšáka začala vadit až po rozchodu s Frankem. Farkač byl jedním ze zadržených během policejních razií začátkem léta 2009 spolu s dalšími lidmi okolo Martina Franka, podle informací z neonacistické scény se ale Farkač po svém zatčení psychicky zhroutil a začal spolupracovat s policií.

V roce 2009 administrace webu BH Combat 18 na stránkách trutnovské party proměnlivě běžela i v nepřítomnosti Petra Myšáka a to až do poloviny roku 2010, kdy jsme se na velice málo aktualizovaném webu dočkali dalšího důležitého prohlášení:

Zkráceně řečeno: Těsně potom, co jsme na náš web umístili námi vytvořené video, kde byla mimo jiné zveřejněna poprava muslima, nám někdo web smazal. Ne celý, stále máme možnost vkládat nové články a to je důvod, proč čtete právě toto prohlášení. To že nám web někdo smazal nevadí, stejně máme v přípravě něco lepšího.

 

"Něco lepšího" - 2011
Něco lepšího na sebe nedalo dlouho čekat. Koncem března roku 2011 rozvířila mediální prostor zaručená zpráva o vzniku pobočky Combat 18 Bohemia a zároveň její webové prezentace. Zbytečně bychom opakovali úvod našeho článku, kdybychom se opět zabývali tím, co na tuto "zaručenou zprávu" říkali neonacisté na veřejných internetových fórech. Ve zkratce řečeno celou kauzu vzniku stránek dementovali s tím, že s ní nemají nic společného. Naposledy tak učinil mimo jiné Erik Sedláček na stránkách Národního odporu .

Pojďme se spíše podívat a pokusme se vyčíst, kdo za staronovými stránkami BH Combat 18 Bohemia stojí. Jako první vodítko nám může sloužit právě první zmiňované prohlášení Myšákovy stránky tmbohemia.calloffreedom.net, kdy po jistých problémech se svojí stránkou administrátoři ohlašují brzký vznik projektu nového, lepšího. K dalšímu pátrání můžeme použít prohlášení následující, které se na stejných stránkách objevilo poměrně nedávno:

V druhém prohlášení se můžeme kromě patetického pozdravu dočíst i složitě pochopitelné vysvětlení. Terrormachine Bohemia, tedy myšleno parta, které dal prostor ke zveřejnění tohoto prohlášení web Petra Myšáka a jeho přátel, kteří si říkají "team webu Bohemia18", se ke spuštění webu Blood and Honour division Bohemia, který se nachází na adrese bhbohemia.org, staví následovně: Divize po delší spolupráci s Bohemia 18 a spolupráci s Blood and Honour Bohemia přešla po domluvě na společný webhosting. Nicméně pro jejich fanoušky se nic nemění, protože si divize ponechává své webové rozhraní a to jako terrormachine.bhbohemia.org.

Na první pohled složité dělení organizací můžeme jednoduše popsat po prvním prokliknutí na zmíněný web. Nejenom, že obě stránky nesou stejný název, mají stejný kontaktní email, ale používají i naprosto totožnou grafiku. Jediné, co snad trkne do oka na první pohled, je leták, propagující umístění nového webového hostingu. Petr Myšák a jeho přátelé se nám pouze neobratně snažili sdělit, že nyní jejich web, který někdy označují Bohemia18, někdy jako Terrormachine Bohemia, najdeme na novém hostingu - bhbohemia.org.

Nový leták z dílny Blood and Honour

 

Slepá ulička?
V tomto okamžiku končí naše pátrání. Pokud si prolistujete samotné stránky bhbohemia.org, pravděpodobně se neubráníte pocitu jisté podobnosti se stránkami tmbohemia.calloffreedom.net a terrormachine.bhbohemia.org, jejichž autorem je Petr Myšák a jeho přátelé. V odkazech na stránkách bhbohemia.org je navíc jako jediný zástupce z ČR zmíněn právě web Petra Myšáka. Z celých stránek na nás dýchá pocit jisté podobnosti mezi všemi třemi zmiňovanými weby, z nichž dva nyní běží dokonce na stejném hostingu. Rovněž tak v úvodním prohlášení na novém webu BH Bohemia se píše o tom, že tento nový web nahrazuje web starý, nedávno ukončený. Pokud bychom však tvrdili, že v tom vidíme souvislost mezi ukončením starého webu Petra Myšáka a spuštěním tohoto webu nového, jednalo by se pouze o naší domněnku. Jasné je pouze to, že stejný hosting Petr Myšák použil i v případě svého starého webu Terrormachine division Bohemia, který na něm aktuálně běží a to i s rotujícím textem "Welcome to official web Terrormachine/Combat 18 division Bohemia".

 

Závěr
Vše, co jsme napsali, mělo jeden hlavní cíl. Na konkrétních případech dokázat, že za vším nemusí být nutně práce represivních složek, případně nepřátel neonacistů. Stejně tak jsme na několika příkladech dokázali, že přes všechnu korektnost a legalismus, o které se zejména neonacistické politické křídlo NO tolik opírá, je mezi neonacisty, včetně těch vlivných, stále možno vysledovat tendence k vytváření militantní propagandy starého střihu, která v ojedinělých případech může přejít od slov k činům. Naším cílem rozhodně není podporovat politicky motivovaný nesmyslný hon na NS čarodějnice, naopak cílem je ukazovat, že další a další zpřísňování zákonů v oblasti symboliky - ať už neonacistické, nebo jakékoliv jiné, nevede v důsledku k potlačování samotného hnutí, kterého se perzekuce týká, naopak jeho pozici může posilovat. Jasné mantinely pro označení neonacisty za neonacistu společností se odbourávají a nahrazují je stále více nepřehledné symboly, založené nikoli na neonacistické praxi a ideologii, ale na rádobypozitivistické analýze znaků, zástupných symbolů a zástupných symbolů zástupných symbolů. Naprosto souhlasíme se závěry inteligentnějších neonacistů, že jestli někomu podobný web pomáhá, jsou to represivní složky státu, potažmo politická reprezentace, která takovéto marginální stránky použije k dalšímu honění politických bodů nebo rovnou k dalšímu oklešťování lidských práv - nejenom neonacistů - ale rovnou všech.

Na rozboru trutnovské neonacistické party a vzniku nových stránek BaH Combat 18, kde se trutnovští konkrétně označují jako Terrormachine division Bohemia, jsme ukázali, že neonacistická militantnost se sebestylizací do Combat 18 není v neonacistickém hnutí mrtvá. Nicméně reálná nebezpečnost skupin, vyžívajících se v psaní militantních žvástů na netu, je velice sporná. Navíc musíme vzít v potaz nedávnou šuškandu v části neonacistické scény, která ve svých řadách opět odhalila údajného policejního konfidenta, kterým měl být promotér Martin Píša. Tady je ale možné, že se jedná jen o pomstu zhrzených věřitelů, Píša byl dlouhodobě znám jako člověk, který v neonacistickém hnutí dluží kam se podívá a místo vracení peněz jen pořád dokola slibuje nebo po čase na výzvy k vrácení peněz i přestane reagovat. Na druhou stranu může být jako zadlužený člověk snadno přesvědčitelný a ovlivnitelný. Stejně tak se dá tvrdit, že při chování a aktivitách Petra Myšáka a jeho přátel, je nemyslitelné, že by policie o Myšákově "C18" činnosti nevěděla. Otázkou tak zůstává, zda Petru Myšákovi s webovou prezentací třeba nepomáhají někteří kamarádi s motivací vnuknutou represivními složkami.