AN Svitavy, Antifacz.com, nebo co vlastně?

 

Tento článek je produktem naší dlouhodobé práce. Fakta v něm obsažená tvoří dle našeho názoru komplexní celek, jehož posouzení necháváme na čtenářích. Zjednodušeně řečeno, článek mapuje patrně nejpropracovanější pokus o průnik osob z neonacistického hnutí do anarchistické a antifašistické scény.

Začátek - Autonomní nacionalisté

Při vyprávění našeho příběhu se nejprve vraťme na začátek roku 2007. Na české neonacistické scéně stoupá strmě vzhůru popularita mladého hnutí Autonomních nacionalistů (AN), které se stává pro mnoho mladších aktivistů vítanou alternativou k již zaběhnutým organizacím typu ortodoxního a pro začínající zájemce nepřístupného Národního odporu (NO) nebo „intelektuálnějšího“ Národního korporativismu (NK). Mravenčí práce Michala Glase a Jiřího Bundy, otců zakladatelů Autonomních nacionalistů Kladno, kteří postupně rozšiřují pobočky své organizace i do okolních středočeských měst a zvolna i do dalších regionů ČR, potažmo i importují na Slovensko, se tehdy projevila v nárůstu veřejných akcí i ve zkvalitňování internetové prezentace. Aktivisté AN Kladno sice jsou typičtí náckové, nicméně nikdy se netajili sympatiemi k českému nacionalismu, které si někteří z nich přinesli ještě z dob působení ve fašistických organizacích typu Vlastenecká fronta, Národní sjednocení nebo Právo a spravedlnost. Jejich neortodoxní a progresivní přístup k aktivismu tak otevírá dveře do jejich organizace natolik rozdílným skupinám, jakými jsou na jedné straně fašisté kolem Národní cti nebo na straně druhé ortodoxní náckové, kteří nenašli uplatnění u Národního odporu, jako tomu bylo u aktivistů ze Severních Čech. Potřebnou dynamiku pak nové organizaci dodává policií rozehnaná demonstrace Národního odporu v Brně 1. máje 2007, které se aktivisté AN rovněž účastnili. Nárůst zájmu o autonomní nacionalismus podpoří ještě o několik měsíců později, na začátku roku 2008, rozklad Národního korporativismu, jehož vedení v čele s Jiřím Petřivalským (dnes předseda Smírčí komise DSSS) veřejně doporučí svým členům, aby v aktivitě pokračovali právě pod křídly AN nebo Dělnické strany (DS). K začátku roku 2007 se datuje i formování svitavské pobočky AN. Optimisticky naladěné vedení AN v Kladně je s rostoucím zájmem z ostatních krajů a přílivem nových sympatizantů nuceno volit i nové strategie, minimálně pak pro webovou prezentaci organizace. Nově vznikající pobočky ale mají v některých případech vlastní ambice i vize, narozdíl od kladenské buňky, nebo jsou, jako v případě Národní cti, zvyklé pracovat zcela samostatně. Z těchto důvodu jsou nové buňky AN vedeny k tomu, aby si každá skupina, která toho bude schopna, založila vlastní webovou prezentaci. Co se týká slovenské pobočky, je i zde samostatný web čistě logickým krokem.

AN Svitavsko

První článek se na samotných stránkách svitavských Autonomních nacionalistů objevil 19. dubna 2008 a pojednával o kauze vylepování samolepek s autonomně nacionalistickou tématikou. Webová prezentace svitavské buňky stála od začátku, stejně jako u většiny ostatních čerstvě založených buněk, na očividně vratkých základech. Na stránkách se objevuje průměrně jeden článek za měsíc a obvykle se jedná o nic neříkající pojednání, kritizující současný politický systém, multikulturalismus nebo zvýhodňování menšin na úkor většiny. Namátkově jmenujme titulky článků "Proti zlu, proti kapitalismu, za šlechetné ideály" nebo "Konzum versus nacionální socialismus". Dojde-li na praxi, jsou čtenáři seznámeni s tím, na kterém paloučku posbírali svitavští nacionalisté odpadky. Na webových stránkách AN Svitavsko, které, jak bude vysvětleno dále, posléze přechází s výjimkou Slovenska pod jeden společný web, se tak v době jejich reálného fungování mezi dubnem 2008 a počátkem roku 2009 objeví pouhých devět článků. I tak si jeden ze zveřejněných článků vysloužil naší pozornost. Byl to motivační článek, sepsaný při příležitosti vítání nového roku 2009, který nám poskytl zajímavou sondu do myšlení svitavské skupiny. Ve článku nazvaném Nový začátek, pod který se za celé AN Svitavsko podepsal pseudonym Dominik Nový, nalezneme například poměrně drsné odsouzení zaostalé skinheads image: „...věc, která již delší dobu naší skupině vadí, je subkultura skinheads.“ „Když pominu stránku vizuální (která je příšerná), je tu věc daleko důležitější, a to totální diskreditace tohoto stylu ze strany médií. Proto, i kdyby jste byli vysokoškoláci, ale byli jste oblečeni do tohoto stylu, nikdo vás nebude brát vážně a ještě než dostanete prostor k nějaké diskuzi, budete odsouzeni předem.“ Článek dále obsahuje propagaci v té době nastupujícího přebraného black bloc stylu: „Další a neméně důležitý aspekt této módy je vaše snadná identifikace, to jak ze strany médií, policie, ale i protinárodní scény. A nebudeme si zde nic nalhávat, i když je radikálních anarchobolševiků relativně málo, i tak umí zazlobit, což již párkrát ukázali.“ „Resumé: Spalte bombery, těžké boty a nechte si narůst vlasy. Hned vás bude okolí více respektovat. Navíc nebudete na sobě nosit onen pomyslný terč. V normálním životě obyčejné oblečení a na demonstrace zásadně v BB.“ Poslední, devátý článek vyšel na jaře 2009.

Impotence nejen svitavské autonomní buňky tak spolu s dalšími buňkami, které měly často doslova jepičí život (kde jsou AN Břeclav, Nové Strašecí, Sedlčany, Benešovsko, Hustopeče a další?), vedly k rozhodnutí, které kladenská centrála učinila v září roku 2008. Tehdy rozhodla o pozvolném přechodu všech webů AN s výjimkou slovenské pobočky pod jeden centrální web nacionaliste.com. Někdy do této doby se také datuje zánik samotného webu AN Svitavsko a těch několik málo zbývajících článků skupiny pak vychází na zmíněném společném webu.
Pravým opakem lemplovitého přístupu k vlastní webové prezentaci se ale stala aktivita AN Svitavsko na veřejných neonacistických akcích i moderní postupy v aktivismu, které skupina začala do české NS scény neúnavně importovat.

AN Svitavsko – odhalení

Naše lokální pátrání, pro nácky celorepublikový význam Svitav neoddělitelně spojený s kauzou Vlasty Pechance a to málo, co na sebe prozradili samotní aktivisté AN Svitavsko, nám stačily, abychom si udělali dostačující obrázek o tom, kdo autonomové ze Svitav jsou. Překvapující pak pro nás byla míra zapojení skupiny do veřejných akcí i význam některých jejích členů na celorepublikové úrovni. Přesto, že se kolem skupiny pohybovalo minimálně dočasně více neonacistů, než těch, které v článku zmíníme, cílem našeho pátrání se stala právě úzká skupina sedmi neúnavných autonomů. Podporu si parta získala i u starších svitavských neonacistů a neonacistek, například z okruhu zaniklého Svazu žen při Národní alianci jako je Zdeňka Říhová, ale i z okruhu organizací mladších, jako byl Národní odpor Svitavsko nebo White Justice Svitavy, u kterých docházelo zároveň k jistému propojení se zmíněnými autonomy. Pro postavení svitavské party byly důležité i kontakty získané během příprav každoročního pochodu za Vlastimila Pechance, kterého se pochopitelně členové AN Svitavsko účastnili v hojném počtu. Mezi klíčové postavy AN Svitavsko patřily následující osoby:

Jiří Olexík
Asi třicetiletý svitavský neonacista s kontakty po celé republice. Mezi jeho přátele a známé patří mimo jiné zmíněná Zdeňka Říhová, Martin Franek z pražského Hatecore shopu a NO Praha, Lucie Kuldová a Michaela Dupová z tehdejší RWU, Lukáš Rod a Jiří Fuksa z NO nebo vlivní severomoravští neonacisté. Jiří Olexík je dodnes oprávněně považován za tahouna svitavské NS scény. Dnes se Jiří Olexík angažuje ve virtuální organizaci Svobodná mládež bok po boku s Adamem Macurou z Pardubic.

Olexík Jiří

 

Petr Procházka
Společně s Davidem Voříškem nejvíce viditelná "black bloc" dvojice na demonstracích. Petr Procházka nás zaujal roku 2007, kdy se s Jiřím Olexíkem účastnil demonstrace za Vlastimila Pechance ve Svitavách. Od té doby, až do konce roku 2009, nevynechal se svojí partou téměř žádnou demonstraci AN, NO nebo DS. Podrobněji se budeme postavou Petra Procházky zabývat v dalším textu.

Procházka Petr

David Voříšek
Společně s Petrem Procházkou nejvíce viditelná dvojice na demonstracích, kde působili jako neúnavní propagátoři black bloc stylu. Jejich snaha a důslednost v maskování, spolu se zjevem připomínající autonomy z Německa, byla tak výrazná, že jim vysloužila značnou pozornost. Během svého působení ve strukturách AN si díky velkému nasazení dokázali vytvořit solidní pozici. David Voříšek byl také osobou, která namluvila část pozvánky na protiromskou demonstraci do Přerova v roce 2009. Voříšek má kontakty i na nácky z bývalého NO Vysočina (respektive Dělnická mládež Vysočina), jako je kupříkladu Jan Eis.

David Voříšek

Marian Jareš
Poněkud v ústraní působící aktivista AN Svitavsko z Dětřichova u Svitav. Patří spíše mezi intelektuálněji založené neonacisty. Jméno Mariana Jareše se dá vyhledat i mezi diskutujícími na českém fašistickém serveru Altermedia. Jeho účast na demonstracích nebyla tak pravidelná jako u ostatních nácků ze skupiny. Dnes je Jareš společně s Jiřím Olexíkem aktivní kolem Svobodné mládeže.

Marian Jareš

 

Zdeněk Křivka
Jeden z aktivnějších neonacistů kolem AN Svitavy, který je nápadný výrazně růžovou barvou pleti. Zároveň se jedná o nejbližšího přítele Petra Procházky. Jeho aktivity se v minulosti odvíjely od toho, s čím přišli jeho prozíravější kamarádi. S postupem času si nicméně i Zdeněk Křivka vypracoval v lokálním neonacistickém prostředí důležitou pozici.

Zdeněk Křivka

Roman Henčl
Se skupinou AN Svitavsko se Roman Henčl začal stýkat s jistým zpožděním, rozhodně ale ne s menším nasazením. V roce 2009 se účastnil mnoha neonacistických demonstrací. Jedná se o blízkého kamaráda Jiřího Olexíka. Proč má i on v našem článku svoje specifické místo, bude jasné z dalšího textu.

Roman Henčl

Demonstrace a black bloc

Zmíněna byla široká účast aktivistů AN Svitavsko na veřejných neonacistických akcích. Zde je velice stručný průřez některými z těch, kterých se skupina ve větším či menším počtu účastnila.

Demonstrace za Vlastimila Pechance ve Svitavách

Od první demonstrace za Vlastimila Pechance, kterou Jiří Švehlík organizoval společně s aktivisty WJ Svitavsko a dívkami ze zaniklého Svazu žen v roce 2006, se dalších ročníků účastnili s různou intenzitou i neonacisté svitavského regionu. Masivnější podporu svitavských si akce získala až v roce 2007, kdy ale na demonstraci dorazili neorganizovaně. O rok později, v roce 2008, se již skupina AN Svitavsko účastnila demonstrace spíše jako "anti-antifa" skupina, která se civilně oblečená pohybovala kolem náckovské demonstrace. Následující ročník 2009 se nepovedl nejen kvůli velice špatnému počasí, ale i díky nízké podpoře neonacistické scény.

Vlevo Zdeněk Křivka s piketem s fotografií Vlastimila Pechance na demonstraci v roce 2007. Kolem něj v hnědých trikách aktivisté "Blood and Honour Combat 18 Terrormachine Bohemia" z trutnovské party Petra Myšáka.Svitavy

 
Demonstrace ve Svitavách v roce 2008. Členové AN Svitavsko na kraji demonstrace. Zleva Petr Procházka, David Voříšek, zády Aleš Chlup ze Svitav a Zdeněk Křivka obklopeni dalšími aktivisty ze Svitav, Dětřichova a dalších vesnic z okolí Svitav.
Svitavy demo 2008

První Máj 2008, demonstrace Dělnické strany v Praze

Na tuto demonstraci, která se konala rok po rozehnané prvomájové demonstraci NO v Brně a jejíž záštitu si v roce 2008 vzala na svá bedra s neonacisty propojená Dělnická strana, přijela skupina svitavských autonomů ve vůbec nejsilnější sestavě. Demonstrace se účastnilo minimálně deset svitavských autonomů, mezi nimi Jiří Olexík, Petr Procházka, David Voříšek, Michal Janele a Klíma.

První máj 2008 a zleva neznámý člen AN Svitavsko, v popředí s tzv. palestinou bývalý admin rádia Autonom Miroslav "Vydra" Šimeček z jižních Čech, Michal Janele, David Voříšek s černým batohem, s kostkovaným šátkem a zcela vpravo s kuklou a kapucí člen zaniklých AN Sever a White Justice a dnes tanečník hardbassu Daniel Palivec ze severních Čech.

NS Máj 2008

Stejná demonstrace a Jiří Olexík uprostřed, v debatě s pořadateli demonstrace Jiřím Fuksou a Lukášem Rodem.

NS Máj 2008 Olexík

 

"Den Svobody", srpen 2008 Hradec Králové

Na 16. srpna 2008 si neonacisté z Národního odporu naplánovali spolu s Dělnickou stranou kulturně-politickou akci nazvanou Den Svobody. Na poslední chvíli jim ale magistrát města kvůli nesrovnalostem ve smlouvě (areál město pronajalo pro charitativní akci, kterou ovšem DS prezentovala jako politický mítink) zrušil pronájem a neonacisté byli nuceni uchýlit se alespoň ke spontánní demonstraci v centru Hradce Králové. Této demonstrace se zúčastnila i skupina aktivistů AN Svitavsko. O rok později se na podobné akci v Novém Kníně, která už ale nebyla zakázána, objevil pouze Jiří Olexík, Marián Jareš a několik jejich přátel z okolí Svobodné mládeže.

Zleva David Voříšek, Zdeněk Křivka, neznámý autonom, Petr Procházka a v pruhované mikině Jiří Olexík na hradecké demonstraci. Zcela vpravo Daniel Boblach, v té době šéf olomouckých Sigma hooligans.

hradec_boblach.jpg

Stejná demonstrace a opět zleva Procházka a David Voříšek ve společnosti tehdejších funkcionářů DS Erika Sedláčka a Petra Procházky z Brna. Za skupinou vystrkují holé hlavy Ivo Muller a Václav Cojocaru, členové AN Bruntálsko, oba byli později odsouzeni k mnohaletým trestům za žhářský útok ve Vítkově.

hradec_bruntalsko.jpg

Protiromské demonstrace v Janově a Přerově

Svitavští autonomové nemohli chybět ani při těchto pokusech o vyprovokování rasových nepokojů. Můžeme s určitostí říci, že Petr Procházka a David Voříšek se účastnili všech tří (dvou janovských a jedné přerovské) demonstrací. Zbytek skupiny se účastnil demonstrací také, ale oproti dvojici Voříšek-Procházka nebyl tak aktivní a je možné, že někteří ze skupiny mohli na některé z těchto demonstrací chybět. Jak už jsme zmínili, svitavská skupina se dokonce podílela vlastním šotem na vzniku mobilizačního videa do Přerova, připraveného mosteckou skupinou Radical Boys.

David Voříšek a Petr Procházka za převrácenou popelnicí při první janovské demonstraci.
Janov AN Svitavy

Druhá janovská demonstrace a zleva Petr Procházka, Zdeněk Křivka, další aktivista AN Svitavsko z Hradce nad Svitavou. Zcela vpravo ve výřezu David Voříšek.

Janov AN Svitavy

Část aktivistů AN Svitavsko na pozvánce do Přerova. Pozvánku namluvil David Voříšek (světlé maskování).

prerov_pozvanka.jpg

 

Další demonstrací, na kterou se členové AN Svitavsko dostavili v hojnějším počtu, byl 1. Máj 2009 v Brně, akce namířená proti Queer Parade v Brně v létě 2010 a demonstrace na podporu zadržených při kauzách Power I a II, které se opakovaně konaly před brněnskou vazební věznicí.
 

Zátahy, zatýkání, útlum činnosti

V polovině roku 2009 dochází k několika vlnám masivního zátahu represivních složek proti neonacistické scéně. Jednalo se o nácky spjaté s hudební scénou, o neonacisty zapletené do útoku ve Vítkově a v neposlední řadě o kauzu vylepování samolepek s neonacistickou tématikou po Praze. Celou scénou se začínají šířit obavy z toho, kdo se v hledáčku policie objeví příště. Zatýkání se jako zázrakem vyhýbá kladenské centrále AN. Její dva lídři, Michal Glas a Jiří Bunda, se již smířili s tím, že jako hlavy v té době asi nejaktivnější neonacistické organizace v ČR a zároveň nahlašovatelé janovské demonstrace budou dříve či později rovněž postiženi represí. Jednu z buněk AN dokonce represe zasáhla takovým způsobem, že došlo doslova k jejímu rozkladu. David Vaculík, Ivo Muller a Václav Cojocaru, zadržení v kauze Vítkov, byli totiž spolu s dalšími aktivisty kolem Tomáše Vassiova páteří severomoravské buňky Autonomních nacionalistů Bruntálsko. Jak vyšlo v průběhu vyšetřování vítkovského útoku najevo, právě janovské rioty byly pro skupinu budoucích žhářů tím pravým motorem k tomu, udělat „něco většího.“ Jako výsledek řady negativních událostí, které postihly neonacistickou scénu v polovině roku 2009, došlo ve vypjaté atmosféře obav před další represí k vyhrocení vzájemných vztahů mezi staršími a mladšími aktivisty ve strukturách AN. Bylo jen otázkou času, kdo bude tím posledním, který opustí těžce poškozenou loď v barvách Autonomních nacionalistů. A svitavská buňka rozhodně poslední nebyla.

Druhé čtvrtletí roku 2009 mělo pro svitavský region i pro samotnou buňku AN Svitavsko zásadní dopad i z jiného důvodu, než jen kvůli faktickému konci skupiny v podobě, v jaké jsme mohli sledovat její aktivity poslední rok a půl po boku ostatních buněk AN. Na jedné straně dochází k jakémusi tříštění aktivistických sil na straně autonomů, kdy můžeme sledovat pokračující tendence omezovat návštěvy neonacistických akcí ze strany několika nejortodoxnějších aktivistů, na straně druhé si ale není možné nevšimnout odchodu do ústraní u několika dalších členů buňky. To, co ale na svitavské scéně řádně zamíchalo kartami, byl vznik společenství aktivistů, kteří se po krátké době proslavili webovou prezentací nazvanou antifacz.com.

Nová organizace

V době kolem pokusu o pogrom v Přerově, který dostal podobu demonstrace, svolané šéfem olomoucké pobočky DS Jiřím Švehlíkem v dubnu 2009, kontaktuje Petr Procházka (který se sám přerovské akce zúčastnil) jistou osobu z řad lokálních autonomních anarchistických struktur na Svitavsku. Petr Procházka se vytasí s velice zvláštní historkou o tom, že on sám spolu s několika svými kamarády prozřeli a chtějí se vzdát své zvrácené ideologie, za kterou doposud tak urputně bojovali. Petra Procházku k tomu navíc podle jeho vlastních slov vede osobní zájem, neboť jeho přítelkyně je údajně romské národnosti (bohužel jsme nenašli nikoho, kdo by mohl tuto informaci potvrdit). Petr se už ale s největší pravděpodobností zapomněl zmínit o tom, že za poslední dva roky nevynechal takřka jedinou neonacistickou akci, a že třeba při janovských riotech stihl být u všeho důležitého. Kontaktovaná osoba tak měla před sebou dilema, jak s touto čerstvě získanou informací naložit. Nakonec tento člověk s Procházkovou historkou přece jen kontaktoval své podobně smýšlející kamarády z řad místní alternativní mládeže.

Petr Procházka na prvních dvou fotkách během pokusu o protiromský pogrom v Přerově, na fotce třetí v severočeském Janově.
 
prochazka_prerov_janov.jpg

Nekritický přístup

Přesně tak by se dalo charakterizovat dění, které v následujících měsících zavládlo na svitavské neonacistické, ale i anarchopunkové scéně. Bizarní spojení nácků a několika málo autonomů z opačného politického spektra začalo získávat během následujících měsíců jasnější obrysy.

Webová prezentace – antifacz.com

V létě 2009 spouští nová skupina webovou prezentaci. Dá se říci, že webové stránky se zároveň stávají jejich nejviditelnější aktivitou. Celkem šestnáct článků, které se od roku 2009 do letošního léta na antifacz.com objevily, můžeme rozdělit do celkem tří skupin. První skupinou byly články teoretické, které se většinou zabývaly kritikou současné české anarchistické, antifašistické či squatterské scény. Tento druh příspěvků většinou kritizoval aktivity organizací AFA a ČSAF. Vytýkal jim nedůslednost boje proti státu a kapitalismu, nízkou militantnost a odklon od revolučních témat a třídního boje. Ideové koncepce, ze kterých skupina vycházela, nebyly anarchistické, daleko blíže měly například k západnímu aktivistickému pojetí revolučního marxismu. Svojí organizaci aktivisté antifacz.com v článcích označovali jako „Antifašistická akce - organizace bojující proti fašismu do důsledku“. Články ve druhé skupině byly převážně inspirovány aktivitami zahraničních organizací, hlavně pak německé AFA. Autoři se ve svých textech opakovaně vraceli k demonstracím v německých Drážďanech, nevynechali ani zmínky o radikálních antikapitalistických aktivitách z přelomu let 2010 a 2011. Články v poslední skupině, zabývající se odhalováním a případným komentováním neonacistických aktivit, vyžadují širší komentář.

Říjen 2009 - Fašismus není in – stop autonomnímu nacionalismu. První z článků na zmíněné téma se zabýval vlivem autonomního nacionalismu na českou neonacistickou scénu. Páteř článku se skládala z komentování levicového proudu uvnitř struktur AN – přesně toho proudu, který ve strukturách AN prosazovala svitavská pobočka. V článku jsou okrajově zmíněny i další nové autonomě-neonacistické trendy, a to snaha o prorůstání do hiphop a graffiti subkultur. V článku je jako zástupce NS graffiti zmíněn se svými výtvory jistý „Árčí“ - aktivista NO Brno. Jeho celé jméno není v článku zmíněno, i když by se dalo předpokládat, že svitavští neonacisté, figurující ve strukturách Antifacz.com, ví, jak se jejich soukmenovec jmenuje. Článek provázela pouze profilová fotka, kterou nebyl problém stáhnout na jednom ze seznamovacích fór. Zajímavější je fakt, že fotografie z článku patří úplně jinému člověku, než "Árčímu" z NO Brno. Jedná se o Vítězslava Beránka, NS graffiťáka z Břeclavi - omyl, nebo úmyslně zavádějící informace? Vzhledem k tomu, že na kontaktní mail antifacz.com v zápětí dorazila zpráva, ve které byla chyba uvedena na pravou míru, ale oprava na webu neproběhla, víme, k jaké variantě se přiklonit. Stejně jsou v článku zmíněni i další dva členové AN, Michal Glas a Jiří Bunda, a to ve formě fotografie a popisu. Oba aktivisté byli v té době už opakovaně zveřejněni na stránkách antifa.cz ve spojitosti se svými aktivitami. Jak bude jasné později, zajímavý je i předposlední odstavec článku, který se zabývá fotbalovým chuligánstvím ve spojitosti s neonacismem. K části označené tučně se budeme v článku ještě vracet, nyní citujme:

S příchodem autonomního organizování NS hnutí je důležité také zmínit otázku násilí. Jiná prezentace neonacistů zkvalitnila hnutí a dříve časté hospodské a opilecké násilí v malém procentu může ustoupit a můžou přijít sofistikované násilné akce cílené na antifašisty, romy a celkově lidi s odlišnou barvou kůže, či alternativní mládež. Je důležité také zmínit, že české NS hnutí je personálně propojeno s fotbalovými chuligány, kteří tvoří základ pouličních bojůvek. Příkladem může být brněnský Johny Kentus Gang (JKG), který tvoří převážně pravicoví hooligans, baroví vyhazovači a v menším měřítku zápasníci bojových sportů. Další příklad s ještě větší účastí chuligánů v „politických“ akcí jsou chuligáni olomoucké Sigmy, kteří zároveň patří mezi aktivisty NO. V současné době není olomoucká hools scéna stabilní a hlavní skupina Hooligans Hovada Zubr (HHZ) se prakticky rozpadla a starší členové HHZ dělají „security“ na místním Andrově stadionu.

Článek o Árčím z NO Brno na stránkách antifacz.com. Vlastně to vůbec není Árčí a s Brnem má společného asi tolik, že při přestupu na trase Uherské Hradiště - Břeclav načmárál na nádraží v Brně jeden ze svých tagů.

falesny_arci.jpg
 
Březen 2010 - Je Milan Hroch policejní informátor? Druhý z monitoring článků se zabýval veteránem české neonacistické scény, administrátorem webu odpor.org a někdejším volebním kandidátem Dělnické strany. V krátkém článku je opět, stejně jako v případě Jiřího Bundy, použita fotka z článku na antifa.cz. Náš portál se osobou Milana Hrocha v minulosti rovněž opakovaně zabýval. Co nového tedy článek na antifacz.com přinesl? Odpověď je jednoduchá, vůbec nic. V prvním odstavci je několik málo vět věnovaných tomu, že Milan Hroch je označen jako pravděpodobný konfident ÚOOZ či BIS, je zmíněno, že mezi neonacisty se tato informace šíří a sám Hroch prý přiznal, že lidé z BIS ho opakovaně navštívili. Důkazy žádné.

Červen 2010 - Bílý hrdina Tomáš Vassiov. První z celkem tří článků, které si zaslouží vysvětlit podrobněji souvislosti svého vzniku. Stejně jako v předešlých případech, i zde dochází k představení Tomáše Vassiova až potom, co se jeho profil opakovaně objevil na stránkách antifa.cz. Stejné je to i se společnou fotografií severomoravských nácků, která je v článku použita. V textu nicméně byla podrobně představena i osoba Martina Tomana:

„Vassiov společně s Martinem Tomanem byl iniciátorem vzniku Autonomních nacionalistů Bruntálsko, kteří v regionu organizovali neonacisty do "moderního" fašistického proudu - autonomního nacionalismu (AN)...“. „Společně se účastnili například největší neonacistické akce v litvínovském Janově a Přerově. Toman představuje navenek kultivovaného neonacistu, bez kriminální minulosti, jenž nepředstavuje typ "radikálního slezského neonacisty" a možná proto byl pro antifašisty vcelku do nedávna neznámý.“.

V tomto případě můžeme potvrdit, že Martin Toman byl redakci antifa.cz do vydání tohoto článku neznámou osobou. Martin Toman se v neonacistickém hnutí neproslavil ani tak díky svému nasazení, jako díky své výpovědi, ve které jako jeden z mnoha dalších neonacistů, včetně Tomáše Vassiova, na své kamarády napráskal i to, co nevěděl. Sám se přiznal k útoku na několik Romy obývaných domů společně se zadrženými za vítkovský útok, případně s dalšími neonacisty kolem Tomáše Vassiova. Rovněž se přiznal k útoku na punkový koncert v Rýmařově, který podle více výpovědí iniciovali Tomáš Vassiov a David Vaculík. Martin Toman udělal přesně stejnou věc jako několik dalších neonacistů. Ovšem jen on si jako jediný získal nálepku severomoravského zrádce a terče číslo jedna. Spis s Tomanovou výpovědí vynesl neonacistům od soudu s největší pravděpodobností jeden z právníků. Paradoxem je, že šířit ho mezi neonacisty začal Tomáš Vassiov, který se, oproti předpokladu a suverénnímu vystupování při zadržení, na policii psychicky zhroutil. Protože můžeme potvrdit autentičnost Vassiovovi výpovědi po zadržení, jejíž úryvek je k přečtení ve stejném článku na antifacz.com, citujeme:

(Vassiov o debatě s Jaromírem Lukešem po útoku ve Vítkově z policejního spisu)„Po Janově jsme seděli u stolu, bylo tam jen takové tlachání, že by bylo dobré udělat něco většího.", „Po dvou dnech za mnou přišel Lukeš, měl mi vrátit peníze. Klepal se, kýval hlavou a říkal, je to v pr***i. Nečekal, že to bude takové velké. Že neví, co má dělat, že je to špatné. Zeptal jsem se ho, jestli je to ten Vítkov, kýval hlavou a řekl, že jo." (Vassiov o debatě s Davidem Vaculíkem ze stejného spisu, Vaculík si při útoku popálil ruku a Vassiov mu pomáhal s následným ošetřením) „Potkali jsme se venku, napsal mi zprávu. Přišel za mnou, abych s ním šel do lékárny, že jej bolí ruka. Byl zamlklý, měl na sobě obyčejnou teplákovku. Šli jsme do lékárny, dal mi peníze. Chtěl koupit chladivou mast. (...) Venku si tu ruku mazal krémem, viděl jsem červené skvrny po celé ruce".

Martin Toman díky své výpovědi v neonacistickém hnutí nadobro skončil. Bude rád, pokud se obvinění v kauze Vítkov nakonec vyhne, ale díky jeho spolupráci s policií je to vcelku pravděpodobné. Tomáš Vassiov si, přes svoji výpověď, nadále užívá pozornosti špičky severomoravské neonacistické scény.

Jsou dvě věci, nad kterými se musíme ve spojitosti s tímto článkem z pera antifacz.com pozastavit. První je poukaz na to, že redakce webu, kterou měl na starosti právě Petr Procházka, ex-aktivista AN, měla podle zveřejněných materiálů stále přístup k citlivým údajům, které se šířily neonacistickou scénou. Proč si redakce antifacz.com z vítkovských spisů, ze kterých čerpala, vybrala ke zveřejnění pouze tolikrát „propáleného“ Tomáše Vassiova, navíc v kontextu toho, že se nazachoval při výslechu přílisš takticky, a jako druhého člověka toho, který v kauze spolupracoval s policií ještě vehementněji? Se znalostmi z působení ve strukturách AN se od bývalých svitavských autonomů dalo čekat něco mnohem zajímavějšího. Jak ukazuje následující fotografie, bruntálská pobočka AN měla s tou svitavskou osobní kontakty.

David Voříšek a Zdeněk Křivka 1. 5. 2008 na akci DS v Praze v rozhovoru s Martinem Tomanem (kukla přes nos a černá čepice) z AN Bruntálsko. Zády k nim Jiří Olexík v rozhovoru s Pavlem Zapletalem, chuligánem olomoucké Sigmy.

maj_08_toman.jpg

Pokud přijmeme fakt, že stránky antifacz.com měli pod palcem neonacisté, kterým se podařilo několik svitavských anarchistů přesvědčit o tom, že neonacismu již neholdují, naopak se proti němu snaží nyní bojovat, jak si vysvětlíme to, že v tomto případě dokázali, asi jako jediní z neonacistů, vůbec reagovat na jasný a doložitelný fakt, že jedna z vlivných postav neonacistického hnutí napráskala své soukmenovce a přesto se nikde neobjevilo ani slovo o tomto „selhání“ na jediné NS webové stránce? Odpověď může být velice jednoduchá. O čem by se mezi nácky těžko mluvilo na rovinu - v tomto případě se bavíme o obvinění klíčové postavy neonacistického hnutí ze spolupráce s represivními složkami a potopení svých dlouholetých kamarádů - dokáže anonymita webové stránky, za kterou by asi málokdo hledal redakci složenou převážně z neonacistů, referovat ve vítané anonymitě. Posledním aspektem článku, který je třeba zmínit, jsou zajímavé souvislosti, které nám v textu bývalí autonomové svým pohledem přinesli, necháme je nicméně bez dalšího komentáře. Sám autor měl jistě o obou zmiňovaných útocích mnohem podrobnější informace:

„Vassiov...v posledním případě figuroval v napadení hardcore-rockového koncertu v Rýmařově, skupinou neonacistů. Tehdy neonacisté do sálu vhodili slzný granát a následně napadli účastníky koncertu, kteří před štiplavým kouřem vybíhali ven. Tohoto útoku se podle našich informací nezúčastnili jen neonacisté z okruhu Autonomních nacionalistů Bruntálsko, ale také aktivisté z dalších skupin AN z různých měst. Tento útok byl po delší době společnou akcí (tohoto typu) skupin AN a dalších neonacistů. Jako možná inspirace útoku v Rýmařově došlo k dalším napadení koncertů - například v Olomouci - kde skupina nazi fotbalových chuligánů vhodila do sálu také slzný granát. Touto akcí se náckové chlubili na diskusním fóru hooligans.cz.“.

Červenec 2010 - Tažení Národního odporu Krušnohoří proti NS hiphopu.
Grafika použitá v článku ze stránek antifacz.com

fuerza_arma.jpg

V tomto článku, podle autora navazujícím na článek, který vyšel na antifa.cz o neonacistické hip hopové formaci Fuerza Arma, se již redakce antifacz.com doslova utrhla ze řetězu. V článku není nouze o zveřejnění poměrně důležitých informací, které ani redakci antifa.cz v některých případech nebyly známé (samozřejmě se netýkají zveřejnění informací o Pavlovi „Kevinovi“ Petrů nebo Jiřím Froňkovi, o kterých jsme už mnohokrát psali). Prvním překvapením pro nás bylo představení do té doby nám neznámého Erika Grulicha, údajně aktivisty NO Krušnohoří. Druhá, ještě zajímavější fotografie, která byla později použita v článku o slovenských raperech Kalim a Matesovi na webu gnwp.cz, ukazovala rapera Kaliho doslova v obklíčení špiček české NS scény. Popisek u fotografie byl následující: „Náckové po koncertě Kaliho v ČR. Vpravo dole chuligán pražské Slavie Lukáš Rod.„ Zajímavé na této fotografii je, že později už ve zmíněném článku na stránkách antifacz.com nebyla k nalezení - nedlouho po uveřejnění byla stažena. Nahradila jí fotografie jiná, tzv. printscreen z videoklipu rapera Kaliho s názvem Som hrdý. V souvislosti s touto fotkou jsou zajímavé dvě věci. Jednak ta, že stejný videoklip, ze kterého je použita fotka v článku, umístil nedávno na svůj facebookový profil jeden z „přeběhlíků“. Zajímavé je i to, že zmizela fotografie, na které byl s raperem Kalim vyfocen i Lukáš Rod, člen NO Praha a zároveň člověk, který právě přeběhlíka na chuligánské diskusní fórum přivedl. Že by dostal od svých neonacistických kamarádů informaci o tom, že fotografie českých nácků s raperem Kalim je to poslední, co by se mělo zveřejnit, nebo jemu samotnému došlo, že zveřejnění této fotografie není žádané?

Vlevo aktuální printscreen článku o pronikání nácků do hiphopu ze stránek antifacz.com. Vpravo originál fotografie, která byla ze stránek odstraněna.

hiphop.jpg

Mimo tria členů NO Krušnohoří, zmíněných ve článku, přišly na přetřes i postavy Zdeňka Skořepy a Martina Hracha. Veterán NO Praha Skořepa byl, stejně jako ve článcích na blogu antifa.hahaha.cz, označen za jednu z hlavních postav boje proti novotám v podobě moderních přístupů v neonacistickém hnutí, Martin Hrach naopak jako jejich zastánce. Článek kopíruje nejen téma opakovaně probírané na webových stránkách antifa.cz a jejich blogů, ale také debaty vedené mezi neonacisty, na které admini webu antifa.cz nedosáhli. Není divu, že člověk si po přečtení dotyčného článku mohl připadat jako v další fázi boje NS autonomů proti starému pořádku, který prosazovali veteráni Národního odporu. Posuďte sami:

„Jelikož je téma Nazi hip hopu stále více aktuální, logicky nastávají rozpory uvnitř nacistického hnutí, ve kterém se stupňují spory a konflikty ohledně Nazi hip hopu, který je zcela paradoxní v porovnání s rasistickým základem této ideologie. Prim v konfliktech hraje nazi-skinheadská sebranka NO Krušnohoří, která měla dokonce sepsaný článek proti NS Hip hopu a jeho postupnému vzniku, který chtěla uveřejnit na nejznámějším nazi webu odpor.org. To pravděpodobně zavrhli správci webu (redaktory webu známe, ale nechceme dávat záminku fízlům k dalšímu svému zviditelnění ve stylu, že dělají svojí práci skvěle,když pochytají pár stereotypních nácků) a další NS špičky článek zavrhli jako "nepokrokový“. „NO Krušnohoří představuje v dnešní době anomálii v síti "autonomních" skupin NO, kde severočeští agro-skinheadi nezapadají do kolektivu NS autonomů, kteří jednoduše zkopírovali taktiku a vystupování antifašistů...“, „Další takovou klikou - ostře vystupující proti autonomnímu nacionalismu - jsou skinheadi okolo staré gardy NO Praha, jako je např. Zdeněk Skořepa, kterého také velmi trápí reorganizace "jeho" hnutí. Tak třeba se znovu vydá do ulic mlátit ty feťáky a levičáky, jak stále slibuje a ukáže mladým, podle jeho vlastních slov starou dobrou" taktiku.“

Ve světle článku, který právě píšeme, nám přijde vhodné zmínit i poslední odstavec ze stejného článku. Svitavským NS autonomům můžeme pouze potvrdit, že právě o to se v tomto textu snažíme:

„Jak jde vidět, tak fascho hnutí prochází určitou transformací postojů a názorů, které mají své protipóly. Nás nejvíce zajímá, jak moc budou náckové pronikat do subkultur mladých lidí, kteří odmítají rasistické myšlenky. Pokud někde uvidíte takové tendence, tak rozhodně ukažte náckům, že to je náš prostor - prostor bez rasistických předsudků - ve kterém nemají a nebudou mít místo."

Leden 2011 - Náckové opět přemýšlí. Poslední podobně laděný článek, z našeho pohledu naprosto fantastický svou bizarností, se zabýval přerodem v té době již mrtvé organizace AN do organizací nových. Jak jsme se v článku mohli dočíst:

„Vývoj (možná spíše degrese) na náckovské scéně ukazuje opět další posuny vpřed" založením nových organizací, které jsou tvořeny především staršími nácky. Tyto dvě podstatné organizace se jmenují Revolta (zde se nejedná o formální organizaci v pravém slova smyslu, ale o jakési fascho sdružení) a Svobodná mládež neboli autonomní odpor". V prvním případě se jedná o projekt podobný italské Zentropa, kde ideový směr je klasický fašismus se vším všudy a fašisty někdy nazývaný (v moderní" podobě) tzv. třetí cesta. Za tímto projektem stojí převážně Michal Glas...“.

Článek pravdivě pokračuje:

„V případě české Revolty tedy neuslyšíme kladné ohlasy přímo na hitlerovský nebo strasserovský nacionální socialismus, ale spíše půjde o myšlenky vycházející z hlavy Benita Mussoliniho - tedy myšlenky o silném státu a kázání morálky, kde jen to bude možné. Možná se tedy dočkáte také v kostele návštěvy fašounů.„

Projekt druhý, Svobodnou mládež neboli „autonomní odpor", označuje redakce antifacz.com za mnohem nebezpečnější (což je ovšem v naprostém rozporu s realitou). V krátkém odstavci o revolta.info byl přesto, že se jedná o mnohem větší skupinu aktivistů, představen pouze Michal Glas. Naopak u Svobodné mládeže se čtenář v článku mohl seznámit s velmi zajímavými souvislostmi. Po krátkém představení koncepce Svobodné mládeže

„...Přímo navazuje na dřívější... propagovaný koncept tzv. strasserismu. Na stránkách svobodnamladez.org najdeme z velké části romantickou" kritiku kapitalismu, kde morální národní socialismus musí odstranit všechny nemorální aspekty kapitalismu, a to vše zaobaleno revolučním" hávem nepřímo vyjádřeného strasserovského nacismu, který byl samotným Hitlerem vytěsněn. Přestože Svobodná mládež (jako druhý název se často na stránkách objevuje autonomní odpor - budujme autonomní odpor") nemá pravděpodobně moc členů, ale jisté zájmy mnoha nácků už představuje. Proto je na místě představit, kdo tou svobodnou mládeží je.“

dochází k samotnému představení několika z aktivistů Svobodné mládeže:

„Jedná se o nácky vyskytující se na Pardubicku a Svitavsku. Na pardubické straně se organizace týká Adama Červenky, Jana Tvrdíka a dalších. Na svitavské straně se jedná především o Jiřího Olexíka a Mariána Jareše. I když se v dříve silné svitavské anti-antifa" bojůvce objevují noví náckové, není tato skupina nebezpečná jako dříve.

článek pokračuje:

„Po několika přímých akcí antifašistů se pouliční bitkaři a agresivní alkoholici (převážně z Hradce nad Svitavou, pokud máte jejich fotografie, zašlete nám je na email), kteří náckům pomáhali, stáhli do prostředí zdejších heren, kde dělají vyhazovače. V současnosti tedy není situace na svitavsku tak vyhrocená jako zhruba před 2 lety, i z toho důvodu, že několik dlouho aktivních nácků jsou dnes neaktivní. Ale rozjetý projekt Svobodné mládeže může dát náckům nový vítr do plachet.“

a poslední odstavec:

Dejte v dnešní době pozor na nácky tam, kde byste je nečekali. Vymýšlí totiž, kam by se dále vetřeli, jen aby na sebe upozornili, protože o jejich ideologii nemají mladí lidé příliš zájem.“

Článek je opatřen rovněž fotografiemi dotyčných svitavských nácků, Mariána Jareše a Jiřího Olexíka. Jak jste si jistě všimli, právě osoby Jareše a Olexíka jsme v úvodu článku označili jako jedny z klíčových postav AN Svitavsko. Jak si pak ale vysvětlit schizofrenní situaci, kdy se na jedné straně minimálně dvě z dosud představených klíčových postav AN Svitavsko podílejí na založení antifašistické organizace, ve které mají zásadní slovo, a na druhé straně hned v pátém článku, který se věnuje monitoringu, „udají“ dva ze svých donedávna nerozlučných druhů? Navíc v případě, kdy, jak jsme dokázali, nedokáží své dlouholeté zkušenosti z působení v neonacistických kruzích přetavit do pořádného článku, zabývajícího se monitoringem, a produkují pouze druhořadé články? V těch, navzdory všem faktům, které jim nahrávají, zveřejňují pouze zlomek exkluzivních informací, případně informují o neonacistech dávno známých nebo těch, kteří podle nácků, sepisujících článek, diskreditaci v rámci neonacistické scény potřebují. Jedna otázka je nasnadě. Obávalo se snad „napravené“ duo toho, že exkluzivita článku by mohla vést k jejich prozrazení u neonacistů? O tom, že tomu jejich chování nijak nenasvědčovalo, si řekneme v pokračování tohoto článku.

Aktivita mimo internetový prostor

Drtivá většina aktivit skupiny se odehrávala na poli internetovém, kdy její členové mimo psaní článků a odkazování na ně v debatách webů, zajímajících se o anarchistické nebo antifašistické aktivity, neustále a s neúnavnou houževnatostí bombardovali všemožné skupiny a osoby na anarchistické scéně s různými návrhy na výměnu informací, případně s nabídkou spolupráce a výzvou k setkání. Menší část úsilí věnovala skupina i aktivitám navenek: pořádání koncertů, streetartu a v neposlední řadě pokusům o militantní útoky proti neonacistům. Ty mohly mít, ve spojitosti s dlouholetým působením členů AN Svitavsko v neonacistické scéně, potenciálně velmi zajímavé výsledky. Jak se dočteme dál, a jak už mnozí z vás jistě předpokládají, ne vše se vyvíjelo podle záměru režisérů.

Krátce po svém vzniku začala skupina pěti svitavských neonacistů, nyní členů antifacz.com objíždět lokální punk-hardcore a metal-grind akce. K dvoum polepšeným neonacistům přibyli další tři členové AN Svitavsko, z nichž dva, Zdeněk Křivka a Roman Henčl, patřili mezi ty klíčové. Ty obvykle doprovázeli zbylí členové skupiny, kteří v antifacz.com zastupovali ne-nacistickou část. Ve spojitosti se svitavskou alternativní hudební scénou je na místě představit další postavu a zároveň dalšího člena antifacz.com. Nová postava je v celém příběhu tou, která získá Černého Petra. K pochopení situace se musíme vrátit do doby utváření skupiny. V začátcích vzniku antifacz.com jeden z neonacistů vedl svojí agitku skrze slečnu, která, dnes již to můžeme říci určitě, podlehla jeho šarmu. Tato slečna byla v té době ve vztahu právě se zmiňovanou osobností svitavské alternativní scény, kterou udajní přeběhlíci kontaktovali. Vztah, který si neonacista perfektně uvědomoval, mu nepřinesl pouze permanentku ke vstupu na jakýkoliv anarchopunkový koncert v regionu, ale také možnost účasti na benefičním koncertu na antifacz.com ve Svitavách.

Lehce upravená pozvánka na jeden ze dvou dosposud proběhlých benefitů antifacz.com

koncert.jpg

Na tomto benefičním koncert, kde je třeba jasně říci, že účinkující ani diváci neměli s největší pravděpodobností ani ponětí o tom, kdo se na pořádání koncertu podílí, dělali členové antifacz.com pořadatelskou službu a zároveň ochranku. Stejně jako v každém předešlém i budoucím veřejném účinkování byla většina skupiny údajně důkladně maskovaná, ve svém, na neonacistických akcích dobře naučeném, black blocu, a držela se stranou. Důvod byl čistě prozaický – my můžeme znát vás, vědět o vás všechno, vy ale nemáte sebemenší důvod vědět cokoliv o nás. Černého Petra si promotér punkových koncertů získal nejen kvůli tomu, že on byl nakonec tím, který celou skupinu (svojí naivitou) přivedl do dalšího parta lokální alternativní scény, ale protože, jak se později dozvěděl, přátelský vztah mezi jeho slečnou a "ex-neonacistou" se jednostranně a podotkněme, že ze strany dívky, rozrostl v zamilovanost a dokonce v nekritické uznávání jeho osoby. On samotný zůstal v tomto vztahu chladně pragmatický.

Militantní akce

Posledním druhem aktivit skupiny byly akce militantní, které, jak jsme uvedli na předchozích řádcích, mohly mít ve spojitosti se znalostí nejen lokální neonacistické scény velmi praktický dopad. Opak byl pravdou. V tomto případě se, s poukazem na bezpečnost zúčastněných, omezíme na velice stručný popis těchto aktivit. Ač by bylo pro dokreslení situace záhodno určité naše informace zveřejnit, nehodláme tak učinit už jen kvůli zájmu osob, které s nácky nemají společného nic víc, než že s nimi byly v určitou dobu na určitém místě. Prozradit můžeme to, že na každou akci militantního charakteru přijížděli bývalí členové AN Svitavsko vlastními vozy a to opět předem dostatečně zamaskováni. Otázkou je, před kým se primárně kryli. Členové AN Svitavsko se ve skupině nijak netajili tím, kdo jsou podle nich hlavní tahouni lokální nazi scény. Za ty bez skrupulí označili své přátele Jiřího Olexíka, Davida Voříška ze Svitav a Mariána Jareše z nedalekých Dětřichovic.

Útok první – napadená osádka auta s Michalem Jenelem a Marianem Jarešem
Kolem prvního útoku, kterého se měli účastnit i někteří z „přeběhlíků,“ se vynořuje několik nejasností. Jednak nám není známa ani jedna konkrétní postava z řad přeběhlíků, která se útoku účastnila. Zaútočit se údajně mělo na posádku auta, ve kterém měl sedět Michal Janele, což byla méně významná postava podporující akce AN Svitavsko, známá z čela průvodu pochodu za Pechance v roce 2007. O jeho aktivitách před podporou akcí AN Svitavsko se zatím bohužel můžeme pouze dohadovat, v úvahu ale přichází možnost jeho účasti v organizacích typu White Justice Svitavy a Národní odpor Svitavsko. Michal Janele bydlí jižně od Svitav - v Hradci nad Svitavou, stejně jako Petr Procházka. Druhým napadeným v autě měl být údajně Marian Jareš, jedna z klíčových postav AN Svitavsko. Celá akce měla být naplánována z důvodu získání důvěry mezi přeběhlíky a zbytkem antifacz.com. Praktický dopad útoku, kromě získání větší důvěry ve strukturách skupiny, nebyl podle dostupných informací téměř žádný. Auto bylo jen lehce poškozeno, neonacistům samotným se nic nestalo a i to je důvod, proč se v tomto případě popisu útoku nevyhýbáme.

Útok druhý – napadení Jiřího Olexíka
Jiří Olexík, již představený veterán svitavské neonacistické scény, by byl jistě logickým cílem pro útok militantních antifašistů. Olexík skončil po útoku, dle nás v druhém fingovaném představení, kde se mělo hrát opět o nějaké přesvědčující body, v péči lékařů. Ptáte se, jak je vůbec něco takového možné? Co tím dotyční sledovali, že došli až tak daleko, že riskovali zdraví svých bývalých přátel? Tyto, ale i další odpovědi, na vás čekají v poslední části našeho článku.

Pohádka s vážnými trhlinami
Přeběhlíci přišli se zajímavým nápadem: někteří z nich jsou prý stále bráni mezi svými NS kumpány za důvěryhodné osoby. Proto svým novým kolegům navrhli možnost, že budou hrát hru na dvojité agenty, kdy někteří z nich budou stále chodit mezi své bývalé kamarády do neonacistické scény a budou tahat zajímavé informace a připravovat půdu pro přímé akce. Za dvojité agenty byli s jistotou zvoleni Zdeněk Křivka a další neonacista, kterého se nám zatím nepodařilo identifikovat. Roman Henčl se jako dvojitý agent pohybovat údajně neměl. U Petra Procházky to bylo vyloučeno, protože jeho historka, založená na romské přítelkyni, by toto chování v očích zbytku skupiny vylučovala. Hra na dvojité agenty přinášela „přeběhlíkům" tu výhodu, že i po založení antifacz.com a doposud neúspěšných antifašistických aktivitách jsme je mohli stále vídat na neonacistických akcích nebo je potkat ve společnosti aktivních NS. Vysvětlení měli přeběhlíci zkrátka na vše.

První trhliny – Petr Procházka
První pochybnosti o přeběhlících se dostaly na povrch v případě podrobného prověření aktivit Petra Procházky. Tento odmaturovaný seřizovač CNS strojů z Hradce nad Svitavou si vysloužil pozornost tím, že ještě v době, kdy kontaktoval lokálního autonoma se svojí báchorkou o romské přítelkyni, se účastnil protiromské demonstrace v Přerově a několik měsíců předtím i obou Janovů. Prvního května 2008 v Praze pak držel v čele demonstrace DS jeden z transparentů a co je hlavní v červnu roku 2010 se účastnil neonacistické demonstrace proti Queerparade v Brně! Pokud mezi kontaktováním první osoby a poslední protiromskou demonstrací, které se účastnil, uplynuly pouhé dny, maximálně týdny, kdy našel Procházka čas seznámit se s romskou přítelkyní, která ho dovedla k tak radikální změně jeho životních postojů? Chodil snad na neonacistické demonstrace v době, kdy chodil s Romkou? Nevěděl, že jeho přítelkyně je romské národnosti? Odpověď je ve skutečnosti mnohem prozaičtější. Petr Procházka s žádnou dívkou romské národnosti nikdy nechodil a tuto historku použil pouze pro kamuflování své infiltrace do řad svitavské autonomní mládeže. Zájem o aktivity spjaté s antifacz.com Petra Procházku pozvolna opouštěly s nastávajícím rokem 2011, což se mimo jiné projevilo na razantním úbytku jakýchkoliv článků.

Konečná – Sigma hooligans a Hardbass
Lámání chleba nastalo v době zveřejnění prvního videa z dílny Sigma hooligans, které se nestalo slavným pouze tím, že si vysloužilo výsměch části fóra Hooligans. Skandování „Sigma hooligans“ na videu z úst pro chuligány neexistující ekipy zapůsobilo na diskutující jako červený hadr na býka. Fascinující ale bylo hlavně zjištění, že v samotném videu vystupuje několik členů antifacz.com ve společnosti takových členů olomoucké chuligánky, jako je Ondřej Navrátil nebo Viktor Aufart, člen NO Olomouc, o kterém jsme psali ve spojitosti s výbuchem podomácku vyrobené výbušniny na druhé Janovské demonstraci. Ve videoklipu, který je ukončen klasickým olomouckým vyhraněním se - hardbass proti antifa, vystupuje za členy antifacz.com minimálně Zdeněk Křivka. Stejně tak Zdeněk Křivka se chuligánské kariéry jal s plným nasazením, jak dokazuje jeho odsouzení společně s nazichuligány olomoucké Sigmy Aufartem, Zapletalem a Hájkem za útok ze srpna 2009 na fanynku skotského fotbalového klubu a na jejího přítele, který se jí zastal.

Závěr

V případě skupiny antifacz.com před sebou máme zatím nejzdařilejší pokus o infiltraci do anarchistické, autonomní a antifašistické scény. Proč se domníváme, že šlo o pokus o infiltraci a nikoli o skutečnou snahu „změnit stranu"? Důvodů je celá řada. V první řadě jsou to nikdy neukončené vztahy, které měli „přeběhlíci" ke zbytku neonacistické scény. Jedinou výjimkou byly informace o skutečném „zrádci" Tomanovi, které ale mohli ublížit pouze jemu a pomoci mohli naopak právě neonacistické scéně a v jednom z posledních článků zveřejněné informace o Jiřím Olexíkovi a Marianu Jarešovi, „bývalých" kamarádů přeběhlíků z nichž oba se stali i terčem skupiny antifacz.com. To, že přeběhlíci během útoků i dlouho po něm, pravděpodobně dodnes, udržují styky s napadenými nácky je stejně vypovídající, jako zveřejnění jejich identity v článku antifacz.com. Věříme, že Marian Jareš a Jiří Olexík dali svolení ke zveřejnění svých fotografií sami.

Samozřejmě, že někteří ze čtenářů mohou mít i přese vše, co bylo napsáno výše, pochybnosti. Nejsou přeběhlíci z antifacz.com skutečně kluci, co si uvědomili svůj omyl a dali se na správnou cestu? Chápeme to, my jsme pochybnosti měli skoro rok. Ale stejně tak již rok pochybnosti nemáme. Vedle indícií a pochybností, uvedených v hlavní části článku, existuje ještě spousta dalších:

  • To, že někdo otočí o 180 stupňů, se stává, i když to není moc pravděpodobné. Jak pravděpodobné ale je, že otočí minimálně pět lidí najednou?
     
  • Dal by se takový názorový obrat utajit mezi dost jasně vymezenými aktivistickými skupinkami v podmínkách okresního maloměsta?
     
  • Proč, když nás člověk z kontaktního mailu antifacz.com požádal o informace o neonacistech v Litomyšli, do dvou dnů po odeslání oněch informací zmizely z internetu profily a fotky dotyčných?
     
  • Proč, když jsme jevili zájem o jména a fotografie neonacistů ze Svitav a okolí, jsme nikdy nedostali jakkoli konkrétní informaci? Ostatně jsme od antifacz.com nikdy nedostali žádnou relevantní informaci o nikom z neonacistů.
     
  • Proč, když jsme na kontakt antifacz.com zkusmo poslali fotky dvou svitavských neonacistů (jednoho z „přeběhlíků" a jednoho dalšího ze zde zmiňovaných), odpověď, z podstaty věci lživá, byla ve smyslu „ti nejsou odsud", popřípadě „už nejsou aktivní“?
     
  • Proč členové antifacz.com na náš více než rok starý a naprosto přímý dotaz odpověděli, že mezi nimi nikdo, kdo by přišel po názorovém obratu z AN Svitavy, není, a že něco takového je naprostý nesmysl?
     
  • Proč, když lokální antifašisté rozjeli ofenzivu proti brněnským neonacistům, na náš kontakt hned přišly od antifacz.com maily s prosbami, abychom napsali vše, co o brněnské neonacistické scéně víme?
     
  • Proč se antifacz.com s výmluvami odmítali naučit šifrovat maily? Že by jejich sebedůvěra pramenila z pocitu, že oni nic neriskují?
     
  • Proč antifacz.com psali jeden čas na všechny strany a hned navrhovali osobní kontakt - na místě jimi určeném? Že by se nějaká taková schůzka uskutečnila, nevíme. Na antifacz.com jsme, spolu s prosbou o šíření a s indiciemi o zapojení AN Svitavy, upozornili lidi a skupiny z anarchistické a antifašistické scény již minimálně před rokem. Neveřejně šířená informace ale nemá moc a sílu, aby se k ní dostal každý člověk, každý zájemce o aktivitu nezapojený do existujících struktur, stejně jako každá kapela, která v dobré víře vystoupila na koncertě pořádaném antifacz.com.
     
  • Proč kontaktovaným tvrdili, že mnohokrát psali na antifa.cz s prosbou o radu či pomoc, a nikdo jim neodpověděl, ačkoli pokaždé, když psali, tak jim vždy někdo odepsal? A je toto náhoda, vzhledem k zjištěnému faktu, že kontaktní mail spravovali podle samotných členů antifacz.com výhradně „přeběhlíci"?
     
  • A jak interpretovat fakt, že jedna osoba z antifacz.com byla viděna spolu s Radimem Štěchovským, pomatencem a možným policejním konfidentem z Hradce Králové?

 

Celou pravdu o důvodu a rozsahu infiltrace do antifašistické a anarcho-punkové scény znají patrně jen ti nejinformovanější z přeběhlíků mezi AN Svitavy a antifacz.com. Pro nás je situace ve světle informací, okolností a událostí nastíněných výše jasná, proto jsme se ji rozhodli zveřejnit.