S německými neonacisty na 1. máje

Každoroční prvomájovou veselici neonacistů letos zpestří vzácní hosté. Vandasovci do Prahy pozvali německé kameraden. K vidění tak bude veterán německé scény, který se proslavil hajlováním na mnichovské radnici nebo vůdce neonacistů z Horního Falcka. Přesto ani tyto hnědé celebrity pravděpodobně nepřitáhnou českou neonacistickou elitu. Ta snaživci z Dělnické strany sociální spravedlnosti (DSSS) stále spíše opovrhuje.

První máj je pro nás od počátku devadesátých let dnem střetů s nacisty, nacionalisty, fašisty a dalšími autoritáři. Po přestávce, kterou jsme vyplnili festivalem MayDay, který v průběhu čtyř let navštívily a podpořily desítky interpretů, přednášejících i desítky tisíc návštěvníků i návštěvnic, se letos podílíme na organizaci nového konceptu akčních dní. Městský festival vyvrcholí právě prvomájovou demonstrací, která ovšem není letos primárně zaměřená na neonacisty. Konečně — její slogan „Miřme na správné cile!“ — hovoří jasně. Všechny potřebné informace naleznete na webu 1maj.cz , vyjádření Antifašistické akce k novému konceptu najdete v článku "MayDay 5 bude v ulicích!“.

Co se bude dít?

Tradici 1. máje se samozřejmě snaží neonacisté pravidelně využít. Nejinak tomu bude i letos v Praze. Letošní akci organizačně zaštiťuje DSSS a její mládežnická organizace Dělnická mládež (DM). DSSS své akce lokalizuje podle zaběhlého algoritmu z dob demonstrací Národního odporu (sudý rok Praha, lichý Brno). Letos tak směřují svojí prvomájovou akci do hlavního města. Většina atraktivních míst v centru byla ovšem již předem blokována a tak se DSSS musela spokojit s uličkou Na Můstku, kam se svolávají na 14. hodinu.

Demonstrace antiautoritářské Platformy 1. máje, v které je zapojena i Antifašistická akce (AFA), je svolána na náměstí Republiky od 13. hodiny. Náckové Na můstku jsou jedním z řady důvodů, proč se sejít a dát jím vědět, co si o nich myslíte. Letos to ovšem, zcela logicky v době ekonomické i společenské krize, není důvod hlavní. Každopádně se počítá účast každého, v těchto dnech prostě nelze stát stranou.

Organizátoři a řečníci neonacistické akce

Kvůli sílící spolupráci Dělnické strany sociální spravedlnosti (DSSS) a Dělnické mládeže (DM) s Národnědemokratickou stranou Německa (NPD) a jinými krajně pravicovými nebo neonacistickými skupinami, dorazí na letošní akci také zástupci německé scény. Pojďme si tedy představit aktivisty Dělnické mládeže (DM) a také jednotlivé řečníky.

 

Dělnická mládež (DM)

Dne 3. března 2009 Ministerstvo vnitra České republiky oficiálně registrovalo nové občanské sdružení pod názvem Dělnická mládež. Přesně takto zní úvodní část prohlášení o vzniku Dělnické mládeže, mládežnické organizace DSSS, ze stránek samotné Dělnické mládeže (DM). Jako oficiální kontakt na DM, přesto, že její kompletní ústřední sekretariát je do jednoho tvořen aktivisty z Moravy, je uvedena jistá pražská adresa. Málokoho překvapí, že na stejnou adresu je vedena i samotná DSSS a ještě méně lidí pak překvapí, že na totožnou adresu, která jen tak mimochodem patří Jiřímu Štěpánkovi, výkonnému místopředsedovi DSSS, byla vedena i - pro propojení s neonacisty - zrušená Dělnická strana. Přesně pod stejnou adresou jako DS, DSSS a DM je vedeno i sdružení Holešovská výzva, které zaregistroval právě Jiří Štěpánek.

Osoby a obsazení

Pavel Szudár (předseda DM Praha)
Předseda Dělnické mládeže v Praze. Tetování v podobě čísla 88 (Podle pořadí písmen v abecedě HH - Heil Hitler) na hrudi a nápis RAHOWA (RAcial HOly WAr - Svatá rasová válka) jsou dobré předpoklady pro výkon této funkce.

 

Řečníci na letošní akci
Mimo osvědčené řečnické duo Tomáš Vandas, Jiří Štěpánek, jsou do letošního programu řečníků přihlášeni aktivisté DSSS, DM a dva pozvaní, již zmínění, zahraniční neonacisté z Německa.

Tomáš Vandas a Jiří Štěpánek

 

Jiří Petřivalský (předseda DSSS v Praze)
Původně pražský agroskinhead, pak neúspěšný student práv, zakladatel Národních korporativistů, organizace, která se pohybovala na pomezí neonacismu a neofašismu a kterou její zakladatelé rozpustili poté, co se její aktivisté zapletli do dvou vražd, jedné rasistické a druhé kvůli penězům. V současnosti je Jiří Petřivalský předsedou pražské DSSS a jeho upřímná snaha o sjednocení hnutí dlouhodobě způsobuje především rozkoly a hádky, za což mu děkujeme.

Jiří Petřivalský (2) jako organizátor na demonstraci Národních korporativistů v roce 2006 v Opavě, vedle něj pochoduje neonacista Jaromír Lukeš (1) odsouzený za žhářský útok ve Vítkově.

 

Erik Lamprecht (předseda Dělnické mládeže, DM Brno)
Krátký profil Erika Lamprechta jsme nabídli v souvislosti s pogromisticky laděnou demonstrací v Břeclavi. Nyní doplníme i jeho fotografie z brněnské demonstrace NO v roce 2007.

 

Karl Richter (místopředseda Národnědemokratické strany Německa)

Karl Richter má za sebou bohatou politickou historii v organizacích krajní pravice. V 80. letech byl šéfredaktorem časopisu "Münchner Freiheit", jenž vydával buršácký spolek "Burschenschaft Danubia". V roce 1989 se stal spolupracovníkem Haralda Neubauera, toho času poslance v evropském parlamentu za německé Republikány (Die Republikaner, REP). V roce 1990 se stal šéfredaktorem krajně pravicového časopisu "Nation und Europa" (N&E), v 90. letech byl tento časopis nejdůležitějším teoretickým časopisem pro neonacisty a krajní pravici v Německu. Jako odpovědný šéfredaktor N&E byl Richter v roce 1995 odsouzen za "štvaní lidu" (Volksverhetzung). V roce 1991 Richter spoluzakladá krajně pravicovou stranú "Deutsche Liga für Volk und Heimat" (DLVH) a je zároveň šéfredaktorem stranického časopisu "Deutsche Rundschau". V období 1998-2002 je redaktorem krajně pravicového magazínu "Opposition", ale jeho články lze nalézt i v jiných ultrapravicových časopisech jako "Deutsche Geschichte", "Junge Freiheit" či v rakouském "Die Aula". Od roku 2004 se angažuje v rámci NPD, 2004-2008 působí jako poradce frakce NPD v Saském zemském sněmu. V roce 2008 se stal zástupcem šéfredaktora a v roce 2009 šéfredaktorem časopisu NPD "Deutsche Stimme". Roku 2009 dosazen do funkce místopředsedy NPD, v roce 2011 byl v rámci strany znovu zvolen na stejný post.

Zároveň roku 2008 Richter kandiduje v komunálních volbách v Mnichově za "Bürgerinitiative Ausländerstopp" (občanská iniciativa Stop-cizincům). Získal 1,4% hlasů a byl zvolen. Když skládal přísahu jako radní, hajloval. Ze tento čin byl pokutován. Během jeho činnosti v městské radě vydal na 300 návrhů a interpelací, téměř každý z těchto dokumentů se měl nějakým (více či méně nekorektním) způsobem dotýkat migrantů, Romů, homosexuálů, Židů, levičáků či antifašistů. Richter udržuje četné kontakty na členy neonacistické "Freies Netz Süd", organizuje různá shromáždění, demonstrace a pravidelně je řečníkem na neonacistických demonstracích na jihu Německa.

Karl Richter

 

Simon Preisinger (Národnědemokratická strana Německa NPD- Bavorsko)

Simon Preisinger z Flossenbürgu byl ještě nedávno aktivním členem  NPD a přispíval do stranického časopisu Deutsche Stimme. Jako člen NPD vykonával funkci okresního předsedy pro Tirschenreuth a Beirat (Oberpfalz - Horní Falcko).  Zároveň je vůdčí osobou neonacistické skupiny Freies Netz Süd (FNS) a objevuje se v tiráži publikací FNS. Tahle skutečnost byla podle německých antifašistů paradoxní, jelikož mezi FNS a NPD panují relativně napjaté vztahy (FNS kritizuje NPD), ale právě v oblasti Oberphalz, odkud Preisinger pochází, jsou tyto organizace personálně propojené. Právě z Oberphalz jsou i jiní nám známí náckové, kteří navštěvují akce v ČR (členové FNS a NPD zároveň) jako Daniel Weigl, Robin Siener resp. Karsten Panzer. Preisinger v minulosti provozoval web neonacistické organizace "Widerstand Tirschenreuth". Po policejních represích je dnes tato skupina transformována do Aktionsbündnis Nordoberpfalz. V současnosti jsou na jeho jméno oficiálně napsané webové stránky Freies Netz Süd. Organizace Freies Netz Süd má silné vazby na stuktury vzniklé na troskách NO Karlovarsko posléze NO Krušnohoří, vedených současným aktivistou DSSS Lukášem Stoupou, v minulosti odsouzeného za brutální útok na nezletilého romského kluka.
 

Simon Preisinger

 

Stručná historie neonacistických 1. Májů v ČR

První neonacistická demonstrace na 1. máje se konala v roce 1999, kdy se neonacistům podařilo ohláškou zabrat Střelecký ostrov, do té doby tradiční místo anarchistických setkání. Demonstraci pořádal tehdy nově vzniklý Národní odpor pod vedením Filipa Vávry. Po statické části demonstrace došlo k paradoxní situaci, kdy policie klestila obušky, a tehdy poprvé užitými výbuškami a slzným plynem, cestu neohlášenému průvodu neonacistů skrz (taktéž neohlášený) průvod antifašistů.

Masivní demonstrace neonacistů pod heslem "přijď i ty osvobodit rudé Brno" byla svolaná v roce 2002 a tak jsme se poprvé mohli setkat se zakuklenými militantními nácky, mávajícími říšskými válečnými vlajkami. Akce byla potřebným políčkem radikálním antifašistům, kteří si rychle uvědomili nebezpečí nově vznikající koncepce autonomních buněk Národního odporu. Masivní a dobře připravená antifašistická demonstrace selhala ve své závěrečné fázi na tom, že se policejní kordon podařilo prorazit jen malé části antifašistů a policie dokázala mezeru rychle uzavřít.

V roce 2003 náckové nasměrovali své síly do Prahy. Pořádání této demonstrace si vzalo na starost politické křídlo Národního odporu – Národně sociální blok. Ne zcela přesvědčivý průběh neonacistické demonstrace NSB v roce 2003 byl možná důvod k první a v desetileté historii prvomájových neonacistických demonstrací zatím jediné výjimce.

Přesto, že se demonstrace Vlastenecké fronty a Národního sjednocení (dnes začleněného do iniciativy D.O.S.T.) v roce 2004 účastnilo značné množství neonacistů, jednalo se jednoznačně o krok zpět v historii neonacistických prvních májů. Demonstrace VF/NSJ se účastnilo zhruba dvě stě neonacistů. Filip Vávra, tehdejší neonacistická celebrita a dočasný rádobychuligán pražské Sparty, dopředu ohlašoval, že rok 2004 se v žádném případě nebude opakovat faux pas, kdy v roce 2003 došlo k masivním útokům militantních antifašistů na neonacisty. Ani Vávrova Anti-antifa skupina (kterou sám vůdce označil za nejlepší, která kdy byla k podobné aktivitě složena), nedokázala několik neonacistických jednotlivců uhlídat.

V roce 2005 se neonacisté opět vrátili k osvědčenému scénáři pořádání demonstrací pod hlavičkou Národního odporu, bez jakýchkoliv schovávaček, tentokráte do Brna. Úspěšnou demonstraci nácků, kterým s organizací pomáhala v té době silná buňka blanenských nacionalistů, vedených Martinem Kratochvílem, se antifašistům nepodařilo narušit a stejně tak tomu bylo i v roce 2006 v Praze, která se proslavila největší přehlídkou vlajek Národního odporu v historii neonacistických akcí. Vzrůstající kvalita a radikalita v prezentaci demonstrací NO se stala trnem v oku represivním složkám státu. Přesto, že v roce 2007 vše do poslední chvíle směřovalo k tomu, že policie, náckové a zástupci města se vzájemně dohodnou a vymyslí společně "demokratický" průběh pochodu NO, stačil jeden splašený policejní kůň a došlo k šarvátce, a následnému násilnému ukončení demonstrace, kterou si zpětně policie nechala posvětit sérii absurdních rozsudků nad vytipovanými recidivisty z řad organizátorů demonstrace.

Po policejních represích a soudních řízeních došlo také k zákazu používání nápisů a znaků Národního odporu na veřejnosti. Štafetu v organizaci prvomájových akcí tak přebírá Dělnická strana a později DSSS, která na dlouhou dobu tuto akci legalizuje. Pod hlavičkou oficiálně registrovaného politického subjektu se tak mohli náckové z celé ČR i Slovenska sejít v roce 2008 v Praze, v roce 2009 v Brně, 2010 v Praze a 2011 v Brně. Přesto, že oficiálně akci pořádá DS/DSSS, prakticky na místě pořadatelskou službu zajišťovali členové Národního odporu. V roce 2009 v Brně byl jedním z pořadatelů na akci DS např. David Vaculík (NO Bruntál, AN Bruntálsko), odsouzený za žhářský útok ve Vítkově na Opavsku. Od roku 2008 – 2009 dochází navíc ke sbližování DS/DSSS se strukturami německé neonacistické strany NPD.

 

Kam dál?

První Máj nebude nikdy národní
Neumím si představit, že po osmi - a někdy i vícehodinové dřině v práci, půjdu něco slavit. Neumím si představit, že spolknu psychickou šikanu a pocit neustálé nahraditelnosti, že zapomenu jak mi říkají – „lidský zdroj“ – a půjdu se radovat. Neumím si představit, že půjdu slavit První Máj společně se šéfy a manažery, že spolknu řeči o sociálním smíru a nutnosti toho, aby vždycky byli „lidé nahoře“. Neumím si představit, že budu slavit to, jak oni žijí v satelitních městečkách v nadbytku a luxusu a já nelehko přežívám od výplaty k výplatě. Jenže náckové nás chtějí nakrmit „duchem národní pospolitosti“, abychom na všechno tohle zapomněli.

První Máj není svátkem práce, ani svátkem soudržnosti českého národa. Pro nás je První Máj den, kdy si připomínáme náš boj za důstojný život, náš dennodenní odpor proti systému, ve kterém jsme nuceni žít. Připomínáme si, že v tomto boji už tisíce lidí položily své životy.


 

Související články