Čeští naci-onali-sté v poslední době přijali novou populistickou taktiku. Snaží se po svém „poukazovat“ na společensky aktuální témata, jakým je americká radarová základna nebo ekologie. Na pozadí toho neustále odsuzují „levicové“ myšlení jako zdroj veškerého morálního i společenského úpadku. Aby podobných bizarností nebylo dost, tento rok se znovu pokouší protlačit na veřejnost i nacionalistický pohled na osvobození pracujících. Je to prý jediný pravý pohled, který propagují pomocí svérázného výkladu „svátku dělnického lidu národa českého“, aneb Prvního Máje.
V minulých letech byl vždy pořádán tematicky zaměřený anarchistický První Máj, na čemž se podílela i naše federace. V roce 2002 se jednalo o celorepublikový seriál akcí (diskuse, infostánky a antifašistická demonstrace v Brně). V roce 2003 proběhla bouřlivá prvomájová demonstrace v Praze, příští rok jihlavská demonstrace proti vstupu ČR do Evropské Unie. V roce 2005 se odehrála například v Brně řada akcí v antimilitaristickém duchu proti zbrojařskému veletrhu IDET. V roce 2006 jsme zareagovali na jednu z větších neonacistických akcí v Praze.
A co přinese tento rok? Je více než stoprocentně jisté, že tento rok bude mít něco společné se všemi předchozími. Jeden základ. Obranu našeho životního prostoru.
Nacistickou koncepci Prvního Máje pokládáme za směšnou i nebezpečnou zároveň. Pro nás První Máj není nějakým Velkým svátkem národního smíření, kdy se student, nezaměstnaný, dělník od výrobního pásu i špičkový manažer chytnou za ruce a budou provolávat slávu „svému“ národu.
Neumím si představit, že po osmi - a někdy i vícehodinové dřině v práci, půjdu něco slavit. Neumím si představit, že spolknu psychickou šikanu a pocit neustálé nahraditelnosti, že zapomenu jak mi říkají – „lidský zdroj“ – a půjdu se radovat.
Neumím si představit, že půjdu slavit První Máj společně se šéfy a manažery, že spolknu řeči o sociálním smíru a nutnosti toho, aby vždycky byli „lidé nahoře“. Neumím si představit, že budu slavit to, jak oni žijí v satelitních městečkách v nadbytku a luxusu a já nelehko přežívám od výplaty k výplatě. Jenže náckové nás chtějí nakrmit „duchem národní pospolitosti“, abychom na všechno tohle zapomněli.
První Máj není svátkem práce, ani svátkem soudržnosti českého národa. Pro nás je První Máj den, kdy si připomínáme náš boj za důstojný život, náš dennodenní odpor proti systému, ve kterém jsme nuceni žít. Připomínáme si, že v tomto boji už tisíce lidí položily své životy.
Ukrajinský anarchista a revolucionář Nestor Machno před necelými osmdesáti lety napsal v roce 1928:
„…Ve skutečnosti První máj v žádném případě není svátkem námezdně pracujících. V onen den by námezdně pracující měli opustit své dílny a pole. V onen den by se námezdně pracující celého světa měli sejít v každé vesnici i městě a uspořádat masová shromáždění, nikoli aby zdůraznili datum prvního května ve stylu státotvorných socialistů a zvláště bolševiků, ale spíše aby poměřili svou sílu a zhodnotili možnosti přímého ozbrojeného boje proti shnilému, zbabělému a zotročujícímu řádu, založenému na násilí a přetvářce."
My se díváme do historie jako do knihy, ze které je možné se poučit. Budoucnost pro nás není pevně určená. Věříme, že ji můžeme tvořit i my.
Zapomínáme proto na domnělé a nácky smyšlené kulturní, rasové nebo etnické rozdíly a na Prvního Máje se společně sejdeme, abychom si jako naši předchůdci připomněli, že chceme zpět to, co nám vzali: naše životy.
Související: Tradice Prvního Máje a letošní akce ultrapravice
Zdroj: www.anarchismus.org (První máj nebude nikdy „národně sociální“)