Tedy co všechno cítíme, když přijde řeč na toto - dnes již legendární - uskupení moskevské angažované hardcore/punk scény? Zdejším fanouškům nejspíše na mysli okamžitě vyvstane nezapomenutelné dvoudílné evropské „last tour“, během kterého kapela postupně navštívila v roce 2009 Prahu, Zlín a Bratislavu, aby se vrátila v plné síle o rok později s konečnou zastávkou v brandýském K-Klubu, v němž za sebou zanechala směsici emocí – nakopávající dávku nekonečného entusiasmu a zároveň zklamání z toho, že už to bylo „sakra naposledy“.
What We Feel sami o sobě vždy chápali hudbu pouze jako součást širšího politického boje, jako jasný expresivní prostředek. Tam, kde končí klišé většiny NYHC kapel se slovy o „pride, unity and brotherhood“, tam začíná nasranost a přímočarost What We Feel. Tam, kde jiní mluví o odevzdaném odporu, oni odpovídají o poznání militantněji. To vše v prostředí ruské profízlované reality politických vražd, kontroly a potlačovaní veškeré opozice. Jednoduše chtěli a chtějí, abyste cítili to, co cítí oni. V této situaci tak byl avizovaný rozpad kapely v roce 2011 a směřování aktivit členů do podzemí ruské radikálně antifašistické scény plně pochopitelný. Samotný vývoj a nucený útlum anarchistického hnutí následujících let pak pouze potvrdil oprávněnost sociální a osobní kritiky v textech kapely.
What We Feel – Freedom
It is been a long time since people are cut off their breathing
Here the main law - the law of survival
Each movement is watched closely
For seditious thoughts one will be exterminated at once
It is not popular to tell the truth
You bury your freedom with your own hands
It's not popular to tell the truth
You bury your freedom with your own hands
But there is a place
Where freedom will never die
Where we are all side by side
Where no one can shut your mouth
The truth here always said
Without the fear in eyes
The truth is in the sounds of guitars
In our thoughts and words
To be free means to protest
Despite everything, we will not keep silence
No one can stop us
It's dangerous but awesome to live nowadays
Široké represe, které ruské hnutí pociťuje dnes více než kdy jindy a o kterých je třeba i mluvit více než kdy jindy, Ivan Khutorsky a další mrtví kamarádi, možné obavy ze zapomnění. To všechno stálo za rozhodnutím kapely obnovit činnost a ještě jednou roztočit kola po evropských štacích.
Přijďte se na vlastní oči a uši přesvědčit 29. dubna do prostor strahovského klubu 007 v Praze!
Výtěžek z koncertu a celé tour poputuje na podporu rodiny zavražděného antifašisty a kamaráda kapely Ivana Khutorského. What We Feel mají k této příležitosti připravený benefiční merch a v minulých dnech vydala i speciální kompilaci Tribute to What We Feel, kterou tvoří cover songy, napříč diskografií kapely.
Tematicky bude na akci taktéž k dispozici prodej trik z distra Anarchist Black Cross, z jehož výtěžku poputují finance na podporu solidární kampaně MOSKVA VOLÁ O POMOC
Předchozí turné kapely v ČR a SR
První reunion koncert v běloruském Minsku (30. března) navštívilo 1100 lidí
Jako doprovod se představí moskevští Jack Russel
Jack Russel je punk-rockové uskupení z Moskvy, ve kterém působí mimo jiné účastníci projektů jako What We Feel, Playmaker, Invisible Border nebo hip-hopové Diety. Za dobu od založení v srpnu roku 2008 se zásadně změnil zvuk i koncepce kapely. Momentálně ji tvoří čtyři lidi, na kontě má dvě EP, jedno LP a jeden hudební klip.
Sama kapela své tvorbě říká následující: "S každou novou písní stárneme. V současné době skládáme převážně motivující písně a snažíme se popírat jakékoliv šablony, které obyčejně patří k muzice, image a textům. Děláme to v první řadě pro sebe. Jestli se nám píseň líbí, prostě ji nahrajeme a ona uzří světlo světa.".
"Písnička "Dvě minuty" je věnovaná kamarádovi, který od nás odešel příliš brzo. V textu se nezmiňuje jeho jméno, jelikož chceme, aby v těžkou chvíli byla naše písnička blízká každýmu, kdo se octne v podobný situaci.", odpovídá Pasha na otázku ohledně hudebního klipu, který vypustili koncem roku 2011.
