My jsme nazi z Moravy...

...kopneme tě do hlavy. Nebo taky upálíme zaživa. Realita je někdy bohužel tragičtějsí než komediální etuda, kterou předvedl brněnský nácek Jiří Pavlíček vulgo Dr. ACAB, když procítěně nazpíval svůj hit a když se setkal s ohlasem, jaký si asi nepředstavoval, ihned své dílo (za použití hesla, které mu podle jeho slov někdo ukradl:-) smazal a od svého díla se distancoval.

Bohužel ne vždy jsou projevy neonacistů ovlivněných pochody Národního odporu s červeno-bílo-černými prapory a skandováním rasistických a xenofobních hesel k smíchu. Co zůstává je neschopnost nést zodpovědnost za své činy, lhaní a svalování viny na jiné.

Ve čtvrtek, 17. května, necelé tři týdny, po letošní demonstraci Národního odporu v Brně se čtyři její účastníci, Juraj Lukáš, Michael Iš, Michal Vala a Martin Martinusík sešli v hodonínské pizzerii Cesar. Podle svědků zde popíjeli celé odpoledne, dokud si Martin Vala nevšiml Jana Tótha, mladého Roma , který vedle pizzerie čichal toluen. Hoši posilnění alkoholem (například nezaměstnaný Juraj Lukáš měl v sobě deset piv a šest vodek) nelenili a rozhodli se s „feťákem zatočit“.

Michael Iš útok zahájil pěstmi. Martin Martinusík se přidal kovovým obuškem a spolu s Išem a Jurajem Lukášem pak Totha bili a kopali. Michal Vala se bití údajně neúčastnil, nicméně byl to on, kdo napadeného polil toluenem. S Martinusíkem se pak vrátil zpátky do pizzerie. Opilý Lukáš pak Jana Tótha zapálil a s Išem se také vrátili do pizzerie za kumpány. Asociální úderka v celé své kráse: ve čtyřech napadnout narkomana neschopného se jakkoli bránit, zapálit ho a vrátit se k chlastu. Přes rozsáhlé popáleniny, včetně těžkého poškození plic, žil Jan Tóth ještě dalších pět dnů, než v nemocnici zemřel.

Dnes všichni popírají, že by měli s neonacismem nebo Národním odporem něco společného. Je tomu doopravdy tak?

Juraj Lukáš

Juraj Lukáš před soudem:

Juraj Lukáš na demonstraci Národního odporu v Brně, 1.5.2007:

Juraj Lukáš drží transparent na demonstraci Národního koporativismu v Břeclavi, 1.7.2006:

Martin Martinusík:

Martin Martinusík před soudem:

Martin Martinusík na demonstraci Národního odporu v Brně, 1.5.2007:

Michal Vala a Michael Iš:

Michal Vala u soudu:

Michael Iš u soudu:

Michal Vala na demonstraci Národního koporativismu v Břeclavi, 1.7.2006:

Michael Iš na demonstraci Národního odporu v Brně, 1.5.2007:

Michal Vala a Michael Iš na provokaci Národního korporativismu v Otrokovicích, 13.1.2007:

Jsme upřímně zvědavi, jestli Iše, Valu, Martinusíka a Lukáše neonacisté podpoří a následně je třeba dnes už bývalý policista Michal Kašpar připíše na seznam „vězňů bílé války“ POW , a nebo jestli je hodí přes palubu, a budou se tvářit, že k nim nepatří a nikdy ani vlastně nepatřili jako tomu bylo například v kauze zavražděné neonacistky Petry Balogové . Tuto mladou neonacistku její přítel, také neonacista, ubodal spolu s dalším neonacistou kvuli penězům.

Zkrátka, dokud neonacisté anonymně píší štvavé články na svých webech a diskuzních fórech, jezdí na demonstrace Národního odporu, nosí vlajky Národního korporativismu, pořádají demonstrace pod líbivými hesly, v přesile napadají fyzicky slabší jedince, nebo se jen oddávají své hlavní zálibě - alkoholu, jsou hrdí a silní. Když se ale dostane napovrch informace vykreslující obraz jejich skutečné pokrytecké, asociální a patologické povahy, která by mohla v očích veřejnosti nebo potenciálních sympatizantů, jakkoliv narušit image hrdých čestných bojovníků za vznešené cíle, potom vyklízí pole, pálí mosty a dělají ze sebe nesvéprávné.

A pak si poznal jak chutná,
když si skolil prvního negra,
připadáš si jak bílej jezdec,
si ubohá malá bíla krysa.

Bílá moc z desky Flashback EBM kapely Vanessa (1992).