Letošní prvomájovou demonstraci českých neonacistů svolala Dělnická strana (DS). Náckové tak nevyužijí trasu nahlášenou členem Národního odporu Martinem Matičkou. Na demonstraci už zve většina českých naziwebů, pojďme se tedy podívat, zda je spojení DS a nacistů nějakou novinkou.
Vznik a kořeny Dělnické strany
Dělnická strana vnikla v lednu roku 2003 po roztržce ve vedení Republikánů Miroslava Sládka (RMS), ke které došlo na podzim 2002, a na troskách Republikánské mládeže (RM), která byla rozpuštěna Ministerstvem vnitra v únoru roku 2002. Oficiálním odůvodněním bylo, že politickou činnost přísluší vykonávat pouze politickým stranám, nikoliv občanským sdružením, přičemž toto rozhodnutí potvrdil Nejvyšší soud ČR, ke kterému podala RM žádost o opravný prostředek. Skutečným důvodem byly spíše množící se důkazy o propojení RM s neonacisty, přičemž zásadní roli zřejmě sehrály fotografie hajlujícího místopředsedy RM Tomáše Kebzy ve společnosti neonacistů z Národního odporu Praha. Členy RM byli i pozdější mluvčí Národního odporu - Petr Kalinovský (také zde a zde), proslulý svými excesy, Petr Fryč - účastník útoku na romskou zábavu v českobudějovickém hotelu Modrá hvězda (také zde) nebo zakladatelé Národního odporu Slezsko - Martin Kleinedler a David Dembinski.
Tomáš Kebza
Petr Kalinovský s pistolí a bez pistole, Praha 10.11.2007
Petr Fryč vlevo, Tomáš Kebza vpravo
Prvním předsedou Dělnické strany byl na jejím ustavujícím sjezdu v lednu 2003 jmenován Jiří Štěpánek, původně zástupce šéfredaktora týdeníku Republika a pokladník Republikánské mládeže, v letech v letech 1996 - 1998 členem Zastupitelstva hl. města Prahy, avšak na prvním řádném sjezdu v květnu 2003 byl předsedou strany zvolen Tomáš Vandas, původně tajemník RMS a Jiří Štěpánek se stal prvním místopředsedou. Bývalý předseda Republikánské mládeže Martin Zbela, do prvního sjezdu místopředseda strany, se stal šéfredaktorem Dělnických listů vydávaných DS. Dělnická strana integrovala i část členů tehdy zanikajícího pokusu neonacistu u vytvoření politické strany pod názvem Národně sociální blok respektive Pravá alternativa, jako Radima Skýpalu, dnes šéfa DS na Zlínsku, jenž se zapsal jako organizátor demonstrace Pravé alternativy ve Valašském Meziříčí, která byla rozehnána radikálními antifašisty.
2003-2006, na straně fašizující pravice
Dělnická strana zahájila svou činnost velmi razantně a od svého vzniku začala vydávat vlastní stranický tisk nazvaný Dělnické listy. Přesto se v počátcích své existence Dělnická strana potýkala spíše s nezájmem veřejnosti a jen velmi obtížně se zbavovala nálepky bývalé Republikánské mládeže. Situaci ji navíc komplikovalo i podezření z příklonu k levici, které rezonovalo mezi významnou částí dalších neonacistických a neofašistických uskupení. Velmi zvláštní moment z tohoto pohledu představuje článek „Americké dělnické hnutí“, který vyšel v Dělnických listech č. 3 (přesněji č. 1 roč. II.) počátkem roku 2004. Tento článek je totiž, až na úvod a závěr, kompletním plagiátem. To samo o sobě není tak zajímavé, nicméně přece jen je poněkud překvapivé, odkud tenkrát autoři Dělnický listů kradli. Jde o přednášku, kterou v Brně přednesl Loren Goldner, americký neortodoxní marxista, a jejíž český překlad naleznete zde. Z této přednášky vznikl český text, jenž byl umístěn na stránkách ČSAF a který DS zkopírovala - pouze z textu odstranila jakékoli zmínky o třídních a multikulturních základech amerického dělnického hnutí.
Nezájem o stranu lze dobře dokumentovat na jejích volebních výsledcích z tohoto období. Ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2004 získala Dělnická strana asi 4.200 hlasů a žádný mandát. Ve volbách do krajů v roce 2004 měla Dělnická strana necelé 2.000 hlasů a žádný mandát.
Více se o DS začalo mluvit až v roce 2005, kdy se zúčastnila pokusu Národní strany sjednotit před parlamentními volbami v roce 2006 všechny politické subjekty české krajní pravice do volební koalice. Tento projekt nazvaný honosně „Národní pětka“ tvořilo původně pět stran, a to Národní strana, České hnutí za národní jednotu, Národní sjednocení, Dělnická strana a Republikáni Miroslava Sládka. Od počátku projektu bylo zřejmé, že mezi jednotlivými stranami existují ideové rozdíly i osobní rozpory. Nejvíce se to projevovalo ve vztahu Dělnické strany a RMS. Bývalí aktivisté Republikánské mládeže nedokázali se svým bývalým šéfem jednat a strana nakonec z koalice v květnu 2005 vystoupila. V srpnu téhož roku ji následovalo i Národní sjednocení a projekt Národní pětky tak de facto zanikl. Koalice se následně přejmenovala na Národní síly, avšak do voleb nakonec šla pouze pod hlavičkou Národní strany.
Dělnická strana se ovšem nehodlala své kandidatury ve volbách vzdát a spolu s Národním sjednocením založila vlastní koalici, nazvanou podle úspěšného polského vzorku Právo a spravedlnost (PaS). Hlavním tahounem bylo zejména Národní sjednocení, ale vedle Dělnické strany PaS zahrnoval i několik dalších subjektů: Demokratická strana sociální spravedlnosti, Agrární strana, Lipový kříž – Společnost pro kulturní identitu, Akce Národní Obnovy, Hnutí rodina a naděje a Institut sv. Josefa. Koalice se ale nijak neuzavírala ani před osobami s velmi pochybnou minulostí. Na kandidátce této strany tak bylo možné nalézt i dlouholetého neonacistického aktivistu Petra Fryče z Prahy, aktivisty Národního odporu Praha Radka Kořeného a Patrika Vondráka nebo Jiřího Petřivalského z nedávno zaniklého sdružení Národní korporativismus.
Ve volbách do parlamentu v roce 2006 nakonec PaS získal 0,23% hlasů, což odpovídá zhruba 12.000 hlasů a žádnému mandátu. To sice nebylo mnoho, nicméně pořád byly tyto výsledky podstatně lepší než v minulosti a o Dělnické straně se konečně začalo trochu mluvit. Současně ale začalo docházet k jistým třenicím mezi DS a NSJ. Díky tomu šla do místních voleb v roce 2006 již Dělnická strana opět samostatně. V komunálních volbách na podzim roku 2006 získala Dělnická strana 8.776 hlasů (tedy ne voličů - každý volič má v těchto volbách více hlasů, obvykle tolik, kolik je v obci zastupitelů), což odpovídá 0.01% hlasů a zisku 3 zastupitelů. Konkrétně jde o dva mandáty v obci Rokytnice v Orlických horách (Královéhradecký kraj) a jeden mandát v obci Výsluní (Ústecký kraj).
2007, po boku neonacistů
V roce 2007 se Dělnická strana natvrdo vrátila ke kořenům, ze kterých částečně vzešla - k neonacistům. DS začala úzce spolupracovat s Národním korporativismem a její zástupci se začali objevovat na demonstracích po boku otevřených neonacistů. DS se i s projevy zúčastnila demonstrace na podporu Vladimíra Pechance (odsouzeného za vraždu Oty Absolona) 21. 4.2007 v Plzni a 21.7.2007 ve Svitavách, Svatováclavské demonstrace Autonomních Nacionalistů v Kladně 29.9.2007, demonstrace Autonomních nacionalistu proti samostatnosti Kosova 23. 2. 2008 v Praze a plzeňské provokace Václava Bureše 1.3.2008 v Plzni. Neonacisté zas na oplátku podpořili demonstraci DS na podporu Srbska v Mostecké ulici v Praze 15.3.2008, předtím než se vydali provokovat na demonstraci proti umístění amerického radaru v Brdech, odkud byli vyhozeni pořadateli.
Vedení DS (zleva Jiří Vandas, Jiří Štěpánek, Ladislav Malý) spolu s Václavem Burešem a Autonomními nacionalisty Kladno, Plzeň 1.3.2008.
Projev předsedy DS Vandase, v kukle s kamerou Jiří Tůma z Národního odporu, Plzeň 1.3.2008
Příklon k neonacistickým hrátkám na hraně zákona tolik nepřekvapí, uvážíme-li, že Hitlerova NSDAP (Nationalsozialistische Deutsche Arbeiterpartei) se před doplněním slov „nacionálně socialistická“ jmenovala Německá dělnická strana (Deutsche Arbeiterpartei). Zdá se to přitažené za vlasy? Ani ne, pokud víme, že DS ve své propagandě používá okopírované motivy NSDAP. Jedním z nich je „muž s kladivem“, tedy motiv z plakátu NSDAP ze třicátých let, který DS v současné době používá. Dalším je například znak strany, tedy černá písmena DS v rudém ozubeném kole na bílém pozadí. Barevné provedení odpovídá tradiční neonacistické symbolice (tzv. schwarz-weiß-rot, neboli černá-bílá-rudá, barvy nacistické NSDAP vlajky a trikolory vilémovského císařství, kterou vzal za svou i nacistický režim v letech 1933-1945), stejně jako i symbol ozubeného kola, používaný v nacistické symbolice. Téměř shodné logo používaly hitlerovské odbory Pracovní fronta (Deutsche Arbeitsfront, DAF) a také Svobodná Německá dělnická strana (Freiheitliche Deutsche Arbeiterpartei, FAP), soudně rozpuštěná v roce 1995, předchůdkyně dnešní Nacionálně-demokratické strany Německa (Nationaldemokratische Partei Deutschlands, NPD).
Zleva: logo DAF, logo FAP a logo Dělnické strany.
Dělnická strana ve své propagandě používá motivy Hitlerovy NSDAP
Nedávno DS dokonce založila jakési gardy pod názvem Ochranné sbory, kde už asi nikoho překvapí, že se jedná o prakticky doslovný překlad německého Schutzstaffel, což není nic jiného než jméno ozbrojené složky hitlerovské NSDAP, která se do historie zapsala pod zkratkou SS.
Dělnická strana se stala subjektem, v rámci kterého se snaží neonacisté naplnit své politické ambice. Do jejích řad vstoupili nebo vstoupit hodlají Benedikt Vácha, aktivista Národního odporu Slezsko, který proslul v kauze opilých nácků, kteří při svém tažení noční Ostravou zmlátili několik náhodných kolemjdoucích včetně novináře a vysokého policejního důstojníka v civilu, Ladislav Budz, člen neonacistických kapel Squad96 a Uličníci 88, aktivisté Národního odporu Jiří Švehlík, Jiří Bárta a Milan Hroch nebo Jiří Petřivalský, šéf dnes už zaniklé organizace Národní korporativismus. Za zmínku stojí také Iveta Machová z Ostravy, která se často se svou dcerou účastní akcí po boku neonacistů. Švehlík a Machová jsou uvedeni jako kontaktní osoby regionálních zastoupení Dělnické strany v Olomouci a Ostravě.
Benedikt Vácha nese transparent Národního odporu
Ladislav Budz
Jiří Švehlík, vlevo na schůzi Dělnické strany, vpravo v tričku nejznámnější neonacistické kapely Skrewdriver
Jiří Bárta, vlevo jako řečník Národního odporu, vpravo jako distributor Dělnických listů
Jiří Petřivalský čte projev v Hodoníně, ve výřezu jako náctiletý naziskin, Praha 2000. Nalevo, držící vlajku, Juraj Lukáš, který loni na jaře v Hodoníně upálil člověka
Iveta Machová se účastní pravidelně akcí po boku neonacistů. Vlevo na letošní akci Národního odporu v Jihlavě, kdy uctila památku vojáků Wehrmachtu, vpravo na loňské vzpomínkové akci na neonacistu Davida Lanea v Ostravě. Ostravskou pietu pořádala neonacistická skupina White resistance Ostrava a Národní odpor Slezsko.