Pondělí 24/10/2011

Alexej "Jestřáb" Koršunov: Potkal jsem spravedlnost

Mezinárodní antifašistický zpravodajský server inter.antifa.ru před několika týdny rozšířil stručnou zprávu o náhodném úmrtí známého ruského neonacisty Alexeje „Jestřába“ Koršunova (Korshunova).

 

V krajině, která nás pravidelně zásobuje smutnými řádky o vraždách dalších a dalších antifašistů, lidskoprávních aktivistů a migrantů, se skutečně jedná o informaci netradiční. Namátkou můžeme zmínit nedávno proběhlé smutné 3. výročí od ubodání moskevského antifašistického skinheada Fedora Filatova, jež připadá na 10.října. Jména dalších mrtvých Anastasie „Skat“ Baburové, Stanislava Markelova a Ivana Chutorského, již delší dobu rezonují v povědomí (nejen) širokého antifašistického hnutí. A právě tato jména nás opět přivádějí na začátek – tedy k osobě Alexeje Koršunova.

Alexej Koršulov (1983 - 2011)

Bílý Jestřáb sestřelen

Jeho postava se totiž úzce váže k činnosti v podzemní militantní neonacistické organizaci White Wolves of Combat 18. Jak již název napovídá, tato skupina má svými pracovními metodami i původem velmi blízko ke klasické britské Combat 18, přičemž většina dostupných zdrojů hovoří o faktu, že White Wolfes prakticky tvoří její historický odštěpek. White Wolfes se v Británii nejvýrazněji ozvali v roce 1999 několika rasově motivovanými bombovými útoky a rozesláním desítek výhružných dopisů,  vyzývajících všechny ne-bělochy k okamžitému opuštění Britských ostrovů. Krátce po útocích došlo k uvěznění jednoho z údajných pachatelů a faktickému rozpuštění organizace. Ruská pobočka White Wolves však u britských kolegů načerpala inspiraci a zejména v první dekádě 21. století patřila společně s Format 18 Maxima „Tesáka“ Martsinkeviče mezi vůbec nejmilitantnější neonacistické skupiny v bývalém Východním bloku. Koršunov (právě v tomto prostředí získal přezdívku Jestřáb) v organizaci zastával od samého začátku roli vůdčí autority, kterou se nebál podepřít několika krvavými činy. Jeho rukopis tak můžeme velmi pravděpodobně najít na úkladné vraždě tehdejšího moskevského soudce a politika Eduarda Chuvašova (který „shodou náhod“ aktuálně řídil proces se třemi členy White Wolfes/Combat 18 za několikanásobné vraždy středoasijských přistěhovalců), ale i na zastřelení Baburové, Markelova a snad v poslední řadě i Chutorského. Pro připomenutí: Baburová dlouhodobě působila v ruském antifašistickém a anarchistickém hnutí, povoláním novinářka. Markelov byl známý ruský právník a investigativní žurnalista, jehož obor zájmu ležel především v obhajobě obviněných antifašistů, kritice ruského soudnictví za nedůslednost vůči násilným činům neonacistů a problematice rusko-čečenské války, kde otevřeně zastával proti-ruský názor. Oba dva byli zastřeleni na chladné moskevské ulici. Ivan Chutorskoj patřil dlouhá léta mezi nejviditelnější tváře moskevské antifašistické scény. Sám sebe označoval jako skinheada - antifašistu (další zavražděný Filatov byl jeho blízký přítel) a nebál se tak veřejně vystupovat. Tento fakt se mu nakonec stal osudným, když jej dostihla smrt v podobě kulky v přízemní chodbě jeho panelového domu.

Anastasia "Skat" Baburová (30.11.1983 - 19.01.2009). Jedna z pravděpodobných obětí Koršulova. Zastřelena na zasněžené moskevské ulici po boku Stanislava Markelova.

Stanislav Markelov (20.5.1974 - 19.01.2009)

Slavnostní pohřeb Markelova podle pravoslavných tradic.

Ivan Chutorskoj (1983 - 16.11.2009)

Ivanův život skončil v kaluži krve. Téměř o 2 roky později skončil stejně i život jeho vraha.

Účastník jedná z mnoha vzpomínkových akcí na Ivana drží plakát s jeho podobiznou.

Fedor Filatov. Ubodán neonacisty. Jeho smrt (jako jediného z této galerie) však nepřipadá na vrub Koršunova.

Eduard Chuvašov (1963 - 12.4.2010)

Když teorie nemusí být konspirační

Nedlouho po zavraždění Markelova, Baburové a především Chuvašova se rozšířila řada teorií a zvěstí, které samotné vražedné útoky přisuzovaly ruským tajným službám. Způsob provedení i motiv (všichni zavraždění byli ostatně známí svoji otevřenou proti-kremelskou politikou) tomu napovídá. Bohužel, obvyklá zkušenost s ruskou realitou nám říká, že tyto otázky zůstanou v blízké budoucnosti (pokud vůbec) nezodpovězeny. Ať tak, či onak, z vraždy Chuvašova byl za relativně krátký čas obviněn právě Koršunov. Od této doby byla s dvojím členstvím v ruských tajných službách spojována právě jeho osoba. Samotný Koršunov reagoval útěkem přes rusko-ukrajinské hranice, kde relativně v poklidu působil v jihovýchodní oblasti státu – ve městě Záporoží.
A právě zde se nám celý příběh uzavírá. Pokud jsme v úvodu psali o jisté netradičnosti informace ze serveru inter.antifa.ru, samotné okolnosti úmrtí Koršunova, již v sobě obsahují opravdu velký nádech pitoresknosti a černého humoru.

Co se tedy můžeme dočíst?

V úterý 4. října 2011 odešel 28-letý, známý ruský neonacista Alexej Koršunov, na svůj pravidelný ranní běh („jogging“) v ukrajinském Záporoží. Na zádech nesl batoh, v batohu funkční ruční granát. Po chvilce výklusu granát explodoval. Na místě výbuchu zůstala pouze krvavá skrvna, ohořelé tělo a poškozený povrch asfaltového chodníku.

Místo úmrtí Koršunova

Ruský oficiální server Novoyagazeta.ru informuje konkrétněji:
Exploze se odehrála v centrální záporožské Ordzhonikidzevsky čtvrti poblíž 71. základní školy v ul. Majakovského 8. Během výbuchu nebyly ve škole přítomné žádné děti, ani učitelé, pouze vychovatelka, která však samotný incident nezaznamenala. V době exploze se poblíž nacházeli dva muži, vracející se z baru, kteří neutrpěli žádná zranění. Podle jejich slov viděli běžet muže s malým batohem a posléze pouze slyšeli silný výbuch. Exploze rozdrnčela okolní okna a spustila alarm u zaparkovaných aut. Podle mužů bylo Koršunovo torzo spáleno zejména na pravé polovině, tedy na tom místě, kde nesl v batohu výbušninu. Koršunov ležel několik metrů od místa výbuchu s roztrhaným oblečením, s viditelně obnaženým tetováním na hrudníku a ramenech, obsahujícím mimo jiné dvě svastiky a mapu Ruska. U sebe měl pouze mobil a mp3 přehrávač. Během několika hodin byl Koršunov identifikován jako osoba trestně stíhaná z důvodu spáchání několika vražd, včetně vraždy moskevského soudce Chuvašova a antifašisty Chutorského. Vzhledem k okolnostem incidentu státní návladní nařídil okamžitou prohlídku Koršunova moskevského bytu, ve kterém policie posléze našla několik zbraní a dokumentů s neonacistickou tématikou.

Koršunov s patrným tetováním na hrudníku

Nebylo by překvapením, kdyby i smrt jednoho z nejznámějších ruských neonacistů, dala vzniknout dalším konspiračním teoriím. Mezi mladými sportovci ostatně není obvyklé, nosit v sumce kromě ipodu i ruční granát. Podle našich dostupných zdrojů však Koršunov patřil mezi osoby žijící v permanentní válce a především mezi osoby zcela fascinované militarismem. Jeho smrti údajně předcházelo několikaměsíční trénování běhu s plnou polní a jinými nácviky, obvyklými při plnění základní vojenské služby. Běh s funkční výbušninou na zádech také mohl pro Kuvašova znamenat jakousi zkoušku odvahy. Ve světle těchto okolností se incident ze 4. října z druhého pohledu nejeví již tolik nereálný a absurdní.

Koršunovův odkaz

Opět však můžeme konstatovat: Ať tak, či onak Koršunov – donedávna jeden z nejnebezpečnějších a nejfanatičtějších ruských neonacistů - je mrtev a tento fakt již nikdo nezvrátí. Co však dokázal svými činy? Po smrti Baburové, Markelova a především Ivana Chutorského se vzedmula nepřehlédnutelná vlna solidarity především evropského antifašistického hnutí, zaměřená na ruskou ANTIFA scénu. Tamní hnutí se naopak pod návalem zlosti a bezmocnosti stmelilo a radikalizovalo. Během několika let se tak ručička vah poměrně razantně přechýlila na stranu ruských militantních antifašistů, kteří v některých oblastech Moskvy (bezprostředně po smrti Chutorského následovalo několik cílených útoků především na mládežnické ultranacionalistické organizace) a dalších ruských měst začali konečně „tahat za delší konec provazu“. A pokud mluvíme o ruských neonacistech, mějme zároveň na mysli i desítky až stovky každoročních obětí jejich bezmezné agrese a hlouposti. Bohužel i přes všechna tato fakta jednoduše nelze dojít k pozitivnímu závěru. Ruské antifašistické hnutí v současné době stále sužují masivní represe v souvislosti s útokem na budovu místní radnice v moskevské oblasti Chimki. Pořádání většiny radikálních kulturních akcí se přesunulo do faktického undergroundu. Samotné místo události do poslední chvíle podléhá utajení a pozvánky jsou konkrétním návštěvníkům šířeny neveřejně, s důrazem na bezpečnost. I přesto však ruská policie podnikla několik „zátahů“, které prakticky znamenaly ukončení veškeré produkce a plošné zatýkání. Dochází i k případům nedobrovolné emigrace známějších aktivistů, kteří nemohou ustát tlak represivních složek a státu a pod hrozbou zatykače prchají do okolních zemí. Ruské antifašistické a anarchistické hnutí tedy zároveň bojuje na několika – ne tolik odlišných – frontách. Zda-li se jedná o boj předem ztracený, ukáže snad jenom čas.

Naše stanovisko nejspíše nejlépe vystihuje text písně německé kapely Stage Bottles pod prostým názvem „Russia“:

When you wake up in the morning....
What will happen in the day?....
Last week your friend was killed....
So you've got something to say....
But the public -- no interest....
Ignoring signs of warning....
Heading for success....
Nearby the violence -- it's an excess....

Police pretend it's hooligans....
Promotion for the ones....
Who watch out for the honest man....
They won't give him a chance....
Marching fascists....
Killing with a knife....
Singing with a useless voice....
An unabearable NOISE....

CHORUS:....
Russian antifascists keep the fight....
Let's keep the fight all day all night....

It seems you're a guerilla....
No control -- They're crazy beasts....
You believe in what you see ....
Others still refuse....
But the underground's not sleeping....
You know your enemies....
You believe in what you do....
You will win at least....

CHORUS:....

Come on boys, come on girls....
Let's get ready for the fight....
Come on girls, come on boys....
Let's get ready for the fight....