Rozhovor s Non Servium po čtyřech letech

Druhá deska s názorem? A co teprve čtyři a pátá na cestě! I po téměř 15 letech od založení kapely nepřestávají madridšťí Non Servium udivovat strhujícími a do poslední chvíle vygradovanými živými výkony, jasnými politickými texty bez zbytečných příkras a osobitým spojením streetpunkové jednoduchosti s metalovou melodičností.Non Servium vystoupili téměř na den přesně po 4 letech od poslední návštěvy ČR v pražském klubu Matrix (16. 4. 2012).

O tom, že ani za tuto časovou prodlevu neztratili konstantní přízeň fanoušků, se mohla přesvědčit jak kapela, tak i samotní návštěvníci koncertu. Atmosféra byla místy frenetická, politický přesah písní už jenom doplnilo hromadné skandování pokřiku "Alerta Antifascista". Po koncertě na otázky Antifašistické akce odpovídal zpěvák Carlos. Můžete se tak dočíst třeba o tom, jak to má kapela "hozené" k tamní apolitické scéně, nebo o nedávných sociálních protestech ve Španělsku.

Vítejte zpátky po 4 letech. Co se za tu dobu v kapele změnilo?

Hrajeme pořád ve stejný sestavě, pro mě je to ta nejlepší a nejvíc autentická. Všichni, kdo s námi kdy hráli, jsou pořád součástí kapely, ale tahle sestava je nejlepší. Máme teď děti, rodiny a víc starostí, ale nic jsme nezměnili na našich názorech ani na našem stylu hudby a způsobu života. Pořád jsme Non Servium v čisté formě!

Váš klip El imperio del mal má na youtube.com přes milion zhlédnutí. Je to reálný důkaz vaší zvýšené popularity?Jaká je návštěvnost vašich koncertů dnes?

No, my na tyhlety věci okolo internetu moc nejsme, nikdy jsme tomu nevěnovali moc pozornosti a spíš jsme řešili věci v reálu. Ale samozřejmě, že teď to těžko můžeme ignorovat, lidi ti říkají: „podívej se na to, kolik máte shlédnutí“, tak si klikneš a říkáš si, sakra, začínám mít taky nějakou odpovědnost! Jsme samozřejmě rádi a uvědomujeme si, že to o čem zpíváme a co děláme, má na lidi vliv. Co se týče návštěvnosti koncertů, je to opravdu dobrý. Teď na turné jsme měli všude plno a na naše koncerty chodí o dost víc lidí než před lety.

Jedete teď velké evropské turné (Kamikaze European Tour). Mám dojem, že víc hrajete doma, nebo v Latinské Americe, je to tak? Jaké jsou vaše zážitky z koncertů v Německu? Dřív jste měli s hraním v Německu nějaké problémy, o co šlo?

Právě teď jsme v polovině turné, až doteď všechno naprosto skvělý. Normálně hrajeme samozřejmě nejvíc doma a v Americe, už kvůli jazyku, ale v Německu byly všechny koncerty parádní, skvělá odezva publika, v Kielu a Hamburku jsme hráli v malých klubech, ale brutální pařba. V Berlíně jsme hráli v sále pro 300 lidí, další stovka se nevešla a poslouchala nás venku. Jsme nadšený. Ohledně problému v Německu – je to záležitost stará už několik let. Měli jsme hrát v Mnichově, ale měli podmínku, abychom nehráli jednu skladbu z našeho druhýho alba, jmenuje se Tu Ira – Tvůj hněv. Je o boji Palestinců proti sionistické okupaci, která se děje právě teď, i v tuto chvíli. Podporujeme tento boj proti genocidě a stavíme se proti sionismu, je to pro nás jenom další nacionalistická sračka. Holokaust, kterým si prošel židovský národ, nemůže být omluva pro brutální zacházení s Palestinci. Němci jsou na tohle samozřejmě dost citliví, a obviňovali nás z antisemitismu. To je nesmysl. Nikdy jsme nezpívali nic proti Židům, to je zcela proti našemu přesvědčení. V Mnichově po nás chtěli, abychom tuhle věc nehráli, ale my jsme to odmítli, nikoho tam neurážíme, zpíváme o našem pohledu na věc, a nehodláme dělat kompromisy a nechat se cenzurovat. Tak jsme tenkrát nevystoupili. Po koncertě v Praze hrajeme v Bratislavě a ve Varšavě. Po cestě se chceme zastavit v Osvětimi, uctít památku obětí holokaustu. Snad to dostatečně vysvětluje naše postoje...

Non Servium na návštěvě v bývalém koncentračním táboře Osvětim

V Berlíně jste hráli na festivalu Rash and disorderly, který se kryje s tradičním Punk and disorderly, Proč jste dali přednost tomuhle festivalu?

To je dost jednoduchý. Punk and disorderly je obrovská akce, jsou tam lidi z celý Evropy a bylo by super si před takhle velkým publikem zahrát. Ale já radši budu hrát pro lidi jako jsem já. Pro lidi, který vědí, na který straně stojí a čemu věří. Na Punk a Disorderly je hodně lidí, kteří vůbec nechápou, o čem punk je, že je to vymezení se proti konformitě a útlaku systému. Je tam hodně lidí, co mají politiku v prdeli a je jim jedno, s kým se kamarádí. Apolitici a podobná pakáž. Opravdu radši hraju pro 500 lidí, kteří mají věci v hlavě srovnaný, než pro 5 000, který ani nevěděj, co jsme zač a o čem zpíváme.

Non Servium s polskými antifašisty během letošní Evropské "Kamikaze tour"

Jeli jste teď Antifa kombat Tour po Španělsku s kapelou KOP. Jaké z něj máte pocity? A můžeš nám představit KOP? V Čechách lidé znají Non Servium, ale jinak o španělské scéně víme spíš málo.

KOP je skupina, která je hudebně dost jinde, než jsme my, mají svůj vlastní styl. Co se týče politiky, my jsme 100% antifašisti, ale neprohlašujeme se za anarchisty ani revolucionáře nebo tak. My máme věci hozený přes život na ulici, neřešíme životy a volby ostatních, žijeme ze dne na den a z toho čerpáme naše postoje. KOP vidí věci jinak, jsou řekněme víc uvědomělý, otevřeně politický. Jsou z Barcelony, jsou to mimo jiný zastánci katalánský samostatnosti. Je to jedna z nejautentičtějších kapel ve Španělsku, mají věci srovnaný a zasloužej si náš respekt. Jejich zpěvák, Juanja, byl šest let v kriminále, z toho dva roky na samotce, v Holandsku. Pokoušeli se ho zlomit, jako člověka i politicky myslící bytost, jedna hodina denně venku na dvoře. Prošel si tím vším a myslí pořád stejně, chová se stejně, jenom je naštvanější a odhodlanější. Je to obdivuhodný a jsme hrdý, že jsme s nima jeli tuhle tour společně. Určitě si zaslouží pozornost.

Jaké španělské kapely obecně bys nám doporučil? Jak se vůbec vyvíjí alternativní scéna ve Španělsku? Posledně jsi zmiňoval, že mezi kultovní kapely ve Španělsku patří Oi the Arrase. Ti zatím začali znovu hrát. Myslíš, že je možné, že začnou znovu hrát i Sin Dios?

Abych řekl pravdu, tak ani nevím, jestli Oi the Arrase už zase hrát nepřestali. Sice by mě za to seřvali, ale já je teď moc nesleduju, jsou to dobrý kluci a líbí se mi jejich styl i názory, ale v poslední době o nich moc nevím. Sin Dios znova hrát nezačnou, kromě určitýho vyhoření už několikrát prohlásili, že v podstatě už zpívali o všem, co považovali za podstatný téma a chtějí se věnovat jinýmu způsobu práce, než je muzika. Kdo jste je neviděli, máte asi smůlu, takže nezbývá než zeptat se pamětníků... V Madridu je spousta novejch a dobrejch kapel, bohužel většina lidí je nezná, protože radši jdou na osvědčenou klasiku, než aby zkusili něco novýho. My hrajem často s kapelama , na který by jinak přišlo pár lidí a snažíme se jim trochu otevřít dveře. Lidi ani nevědí, o co přicházej. Třeba kapela Ignotus, to jsou punks z Madridu, hrajou delší dobu, než my, mají vynikající texty, podle mne je jejich poslední album to nejlepší, co jsem v poslední době slyšel. Z dalších kapel, který hrajou fakt dobře můžu jmenovat třeba Agresión, Kaos Urbano, Adversión. Všichni v pohodě.

Kromě kapel je Španělsko také zemí zaslíbenou pouliční kultuře obecně, kde existuje řada hodně zajímavých značek pro lidi s názorem. Můžeš nám krátce říct něco o subkulturních značkách?

No, je toho docela dost, většina těch značek je projekt jednoho člověka nebo malý party lidí, ale u nás je celkem možnost uchytit se, subkulturní cítění bylo vždycky hodně silný a lidi se rádi zařazujou a identifikujou. Máš značky jako Broken Knuckle, Sabandijas, Street Riots, Urban Blood nebo Gamberros – všechno jsou to značky, který patřej lidem z antiautoritářský scény, který nemají v hlavě jenom zisk. Lidi, co vyrostli na ulici a mají za sebou velkej kus práce pro hnutí. Takže si jejich věci koupíš i proto, že víš, že tím pomáháš financovat i další aktivity. U těchhle značek není pochyb, na který straně stojíš, když je máš na sobě. Jsou to hadry, který se nosej s uznáním. Charlie už je na vyšší úrovni, začali jako malá firma, ale dneska je to velká značka, sponzorujou bojový sporty, nemají s politikou nic společnýho, ale pořád je to mezi antifašistama oblíbená – „naše“ - značka.

Když jsme s vámi mluvili posledně, došla řeč i na „apolitické“ kapely a zmínili jste Ultimo Asalto. Jaká je situace dneska? U nás se tento typ „apolitiků“ dnes hodně zajímá o španělskou kapelu Glory Boys. Znáte je?

Pro nás jsou apolitici odpad. Apoliticismus neexistuje a všichni tyhle vysedávači na plotech jsou naši nepřátelé. Ale abych řekl pravdu, už to neřešíme tolik, jako dřív. Apolitici na naše koncerty nechodí, alespoň ne otevřeně. Glory Boys moc neznám, víme o nich, ale nezajímaj nás. Ultimo Asalto je pro nás už několik let uzavřená záležitost, nikdy nepřijeli do Madridu, hrajou většinou jen v jejich městě, zatímco my hrajeme v Barceloně každou chvíli. Není to pro nás téma a máme důležitější věci na práci, než řešit tyhle idioty.

Ve Španělsku proběhly mohutné stávky a protesty proti asociálním reformám. Také zde vzniklo hnutí M15. Podporujete nějak tyto protesty? Jak to vypadá se sociálním napětím a jaká je nálada ve společnosti?

Nejsme do protestů nijak zvlášť zapojený, ale podporujeme je. My vidíme sociální problémy naší vlastní optikou, pro nás je přirozenější válčit někde v ulicích než nenásilně provolávat hesla. Hnutí 15M má pravdu v kritice systému a je jasný, že většina lidí nemá kapacitu na nějakou přímou akci. My tohle respektujeme, je důležitý, že lidi začali chápat, v jakejch sračkách dneska žijeme a že se musíme začít organizovat a prát se za naše práva, politický i sociální. To, že se v centru Madridu i v jinejch městech sešly statisíce lidí a okupovaly veřejný prostory s dobře formulovanejma požadavkama, to samozřejmě nezapadne. I když se tam děly spousty nesmyslů a spousta energie byla promrhaná, lidi se naučili hodně důležitejch lekcí o sebeorganizování a tohle v kolektivní paměti zůstává. Jsou to lekce, který ještě všichni budeme potřebovat. Samozřejmě, s protestním hnutím se svezlo hodně lidí i kolektivů, který se snažili využít hnutí ve svůj osobní prospěch nebo v něm našli možnost, jak pohodlně parazitovat na ostatních. Ale jádro těch protestujících byli lidi, co o něco přišli a mají toho hodně co ztratit, lidi vyhozený z vlastních domů, pracující, který akorát všechno odserou a teď už toho mají dost, jdou do ulic a říkají, co si myslí.

Fotbaloví nadšenci z kapely při své zastávce v Hamburgu u stadionu antifašisticky orientovaného klubu St. Pauli

Když jste přijeli do Čech poprvé, měli jste s sebou benefiční trička připomínající smrt Carlose Palominy a Honzy Kučery. Věnovali jste jim (a nejen jim) i jednu z písní na vašem posledním albu Sangre por Sangre. Myslíš, že je důležité připomínat si ty, kteří zemřeli, když bránili svoje kamarády před fašistickou špínou?

Odpovídáš si sám. Je to důležitý, připomínat si všechny ty mrtvý kluky a holky, z Evropy, z Ruska. Ale místo vzpomínek je lepší starat se o to, aby už se to znovu nestalo. Oko za oko, krev za krev. My jsme tuhle písničku v Praze nehráli a lidem to chybělo. Ale je poměrně těžká, hlavně vokály, a tohle byl čtvrtej koncert v řadě a měl jsem dojem, že by se mi to nepovedlo zahrát tak, jak si to zaslouží.

Jak jsou dnes vůbec aktivní fašisté ve Španělsku? Mají vliv? Tady v Čechách se lidé okolo „autonomních nacionalistů“ celkem rádi odvolávají na Anti-Antifa Madrid, víte o nich něco? Viděl jsem nějaký video, který údajně natočila Anti-antifa Madrid.

Ty lidi známe, ale není to nějaká nová skupina. Anti-antifa jako něco novýho neexistuje, jsou to ty stejný fašisti, jako vždycky, ale samozřejmě, udělat video, kde se tváříš, že ti patřej ulice nebo tancovat na techno v maskách, to tě nic nestojí, ani energii ani moc času. Vždycky jsme se s náckama rvali, vždycky byli v Madridu antifašisti, tohle není nic novýho. Fašisti jsou u nás dost roztříštěný, kromě různých skupin jako třeba Falanga nebo Democracia Nacional, a chuligánskejch part, je tady hodně malých skupin, které nikdo nezná mimo jejich pár ulic, kde ta parta bydlí. Dají si honosný jména, jako Národ a Revoluce, a jsou to čtyři kluci ze sídliště. To neznamená, že nemůžou bejt nebezpečný, jejich násilí se nejčastejc vybíjí na bezbrannejch. Teď s nástupem sociálních problémů, nezaměstnanosti a celkový nejistoty hledají lidi oporu v nějaký vládě pevný ruky. Musíme s tím počítat a stavět se proti těmhle názorům, který vedou nakonec do pekel. Fašisti dokážou většinou někoho v partě zmlátit, ale málokdy udělají něco, co vyžaduje odvahu. Když jeden z nich zabil Carlose, ostatní z něj udělali hrdinu. Tomu klukovi bylo 16 let. Nedávno jsme hráli v Manrese a parta patnácti nácků zmlátila jednoho kluka, kterýmu bylo 15 let tak, že byl v komatu a teď má v hlavě kovovou destičku a učí se znovu mluvit. Jeho dvěma kamarádům bylo 16 let. To je 15 na 3. Stalo se to v osm večer, přičemž náš koncert začínal kolem desátý. Jestli teda chtěli ukázat svojí sílu a praštit pěstí do stolu, tak proč nedorazili kolem desátý v plným počtu a nenašli si nějaký skutečný protivníky? Ale tohle dělali vždycky. Když zredukujeme boj s fašisty na pouliční rvačky, není to nic moc, čím by se naši nepřátelé mohli chlubit.

Víme, že podporujete BAF (Brigadas Antifasistas), můžeš tuhle organizaci trochu přiblížit? Jak jsem už říkal, o Španělsku toho tady lidé moc neví. Slyšeli jsme, že uvnitř Coordinadora Antifascista existují spory mezi víc anarchistickým a spíše marxistickým křídlem. Je to pravda? Odráží se tahle rivalita i jinde ve scéně?

Upřímně, za těch posledních let se z Non Servium stala docela velká kapela a věci s hraním nás dost pohlcujou a zaberou hodně času. Z profesních důvodů nemáme zdaleka tolik času věnovat se aktivitám kolem BAF, takže víme, co dělají, ale nijak se na tom nepodílíme. BAF je prostě bojová skupina antifašistického hnutí, fungující v Madridu a pár dalších místech. Jinde si lidi říkají Antifa, u nás je to BAF. Jsou na úrovni pouličního gangu, ale dobře organizovanýho a disciplinovanýho. Patřit do BAF je pro každýho kluka a holku, kterejch tam není málo, hlavně čest. Co se týče Coordinadora Antifascista, což je spíš politická a ideologická platforma, nevím, co se tam teď děje, ale nevím o žádných výrazných sporech. Teď jsme hráli v Madridu pro 1500 lidí, byli tam anarchisti i komunisti, ale všichni jsou především antifašisti a já vidím spíš jednotu než nějaký spory. Jasně, že tam budou určitý pnutí mezi jednotlivcema, ale nic, co by se nějak výrazně odráželo navenek. Prostředí je to pozitivní a zaměřený na výsledky.

Jak vidíš hudební vývoj kapely? Přijde mi, že na vašem posledním albu „El Rodillo del Kaos“ pokračujete v kurzu nastoupeném na „El Imperio del Mal“ a vaše muzika má jasný rukopis Non Servium, ale že jste se současně vrátili k streetpunkové přímočarosti…

Vždycky jsme se starali jenom o náš vlastní osobitej zvuk, nechceme znít jako něco nebo někdo. Chceme, aby když si nás někdo pustí, hned věděl – jo tohle jsou Non Servium. Hrajeme streetpunk s příměsí metalu, to je to, co nabízíme a lidem se to snad líbí. Chceme zůstat tomuhle stylu věrný, vylepšovat ho a hrát si s ním, občas zahrát něco jinak, ale v zásadě jsme se v tomhle našli. Nic víc a nic míň. Většinu muziky a texty jsem dřív psal já, ale na poslední desce mi hodně pomáhal Ivi, nejmladší člen kapely. Já sesmolím prvotní tvar a on to uhladí, aby se to dalo poslouchat!

V minulém rozhovoru jste mluvili s respektem o vaší NonServiumArmy. Jak se daří armádě?

Non Servium Army je už skoro jako Lochneska, všichni ji znají, ale nikdo pořádně přesně neví, jak vypadá... Lidi mají dost divoký představy. NSA byly vždycky parta našich věrnejch fanoušků, lidi, se kterýma jsme vyrůstali, který nám vždycky stály po boku. V jednu dobu se z NSA stala něco jako instituce, lidi, který díky přátelskejm vazbám dokázali dělat věci, který bys jenom na základě nějaký politiky nebo ideologie neudělal. I když dneska je většina lidí už někde jinde, mají rodiny a vlastní životy, vždycky to bude parta těch, na který se můžeš spolehnout a za který bys dal život. Dál se vídáme, jak na našich koncertech, tak v životě.

Atmosféra koncertu Non Servium a transparent NonServiumArmy

Na vašich deskách se pravidelně objevují písně s chuligánkou tématikou. Fandíte nějakému konkrétnímu klubu? Jak je to vůbec ve Španělsku s chuligánstvím, fotbalem a politikou?

Většina nácků se neprofiluje moc politicky, ale je organizovaná na základě svojí příslušnosti k fotbalovejm klubům. A navzájem se poměrně hodně nesnášej. Jsou u nás chuligánský party výrazně profašisticky a rasisticky orientovaný – nejvíc Real Madrid Ultra Sur a některý lidi z Frente Atlético. Pro tyhlety party je největší nepřítel nějaká jiná chuligánka, tím spíš, když se orientuje protifašisticky. Teď se občas střetnou fašisti z Ultra Sur a lidi z Bukaneros, to jsou chuligáni Rayo Vallekano. Já fandím Atlético de Madrid, stejně tak i basák, ostatní kluci fandí Barceloně, nebo i Realu, když hraje venku, ale fotbal je zas tolik nebere. Já jsem sice fanatik Atlético, ale moje parta jsou lidi z Bukaneros, s těma je největší šance porvat se za správnou věc. Není to tak dlouho, kdy hrál Real Madrid proti Rayo Vallekano. Bukaneros šli ve sto lidech přímo do ulic, kde se chystali chuligáni Ultra Sur „čistit město”. Většina chuligánů Ultra Sur zdrhla, ostatní se v bitce moc nepředvedli, na to, jakou mají strašnou reputaci.

V turistických příručkách se píše: „Na Velikonoce je celé Španělsko vzhůru nohama. Snad žádný Španěl si nenechá ujít velké Velikonoční oslavy zvané Semana Santa (Svatý týden).“ Jak slavíte Velikonoce?

Semana Santa se slaví hlavně na jihu Španělska, tam je to občas přehlídka náboženskýho fanatismu, ať už skutečnýho nebo předstíranýho. My v Madridu slavíme Velikonoce v baru s lidma, který máme rádi.

Vaše plány do budoucnosti? Můžeme se těšit na nové CD?

Právě jsme dokončili natáčení oficiálního klipu písničky ACAB z novýho alba. Během měsíce a půl chceme společně s Evaristem z kapely La Polla Records nahrát nový album – samý převzaný verze od mýtickejch punkovejch, streetpunkovejch a oi kapel, který nás ovlivnily. Budou tam domácí i zahraniční kapely, ale většina budou španělský, bude to 24 cover verzí. A po létě se zavřeme do studia a budeme dělat na našem pátým albu, který už teď připravujeme.

Chcete něco dodat?

Díky všem, co přišli na náš koncert a lidem, co to zorganizovali! Bylo o nás skvěle postaráno. Atmosféra byla fakt dobrá, tady i na Slovensku jsou lidi přece jen studenější, než u nás ve Španělsku, ale na to, že je pondělí, se publikum odvázalo. Potěšilo nás, že lidi znají i texty a vědí, o čem a proč zpíváme. Buďte antifašisti a stůjte si pevně bok po boku.

Kam dál?

Minulý rozhovor z předposlední návštěvy kapely z roku 2008