V době po sametové (r)evoluci a pádu vlády byrokratické a nekontrolovatelné "rudé" elity, kdy si všichni byli teoreticky rovni, ale někteří si byli rovnější, se lidem v Československu otevřely nové obzory. Lidé byli hladoví po dosud nepoznaném ovoci. Jedním takovým ovocem byla naneštěstí i rasistická odnož hnutí skinheads, ke které se tehdy začala přidávat řada mladých lidí. Strach z přicházejících sociálních změn spolu se snahou najít si obětního beránka, kterým se okamžitě stali Romové, a porevoluční agresivní antikomunismus, to vše nové hnutí posilovalo a činilo ho přitažlivější v očích řady normálních občanů.
Na koncertech první skinheadské kapely Orlík začalo být brzy narváno a novodobí zlatokopové Kočandrlova vydavatelství Monitor (dnes EMI) ucítili možnost snadného zisku a začali vydávat po tisících alba kapel, které podporovaly nebo se přímo hlásily k rasismu (Orlík, později s mnohem menším úspěchem Bráník). Firma Monitor se díky tomu stala i terčem útoku. Otevřený rasismus se zdál být dobrým prodejním artiklem a tak se činili i jiní. Například Lou Fanánek Hagen ze Tří sester se stal proslulým svým výrokem komentujícím druhou desku Orlíku slovy: "Je to tam všechno navostro, Cikání a všichni tihleti šmejdi...". Později samozřejmě tvrdil, že nic podobného neřekl a vše je pouze manipulace novinářů a vytržení jeho věty z kontextu. To nakonec můžete posoudit sami.
"Skini versus punkeři"
Je otázkou, zda si dnes tito etablovaní umělci uvědomují, že následkem jejich kulturních aktivit byl i boom rasistické odnože subkultury skinheadů, kteří po koncertech pořádali pogromy a hony na lidi, kteří byli podle nich příliš černí, příliš humanističtí, až moc demokratičtí nebo tak nějak „doleva“. Někdy stačily delší než krátké vlasy, číra, ježdění na skateboardech nebo prostě jen, že jste byli ve špatný čas tam, kde samozvaní obránci bílé rasy chtěli uvést Landovy a Matáskovy songy do praxe. První roky po roce 1989 byly poznamenány na jedné straně neustále narůstající agresivitou rasistů a na druhé straně benevolencí policie a bagatelizací problémů ze strany státu. Při tom rasisté zavraždili od roku 1989 v České republice přes 30 lidí (z toho velkou část do roku 1995), několik desítek jich zmrzačili, stovky zranili a tisíce napadli.
Začátek 90. let byl obdobím, kdy se u nás po tři čtvrtě století začalo velmi živě formovat anarchistické hnutí, jehož podstatnou složkou byly také antifašistické aktivity reagující na strmý nárůst rasistických skinheads. Existovalo tehdy několik anarchistických organizací s různou dobou trvání, např. A.S.A., Svoboda 91, Komuna 92, PRAK (Pražský radikální anarchistický kroužek), ČAS (Československé anarchistické sdružení), S.P.R.A.Y (Spolek pro rozvrácení armády), BASA (Budějovická aktivní skupina anarchistů) nebo F.I.F. (Front of Individual Freedom). Vycházely časopisy: A-kontra (tehdy k dostání na stáncích), militantní Fronta, Prostějovské Krawoviny, Radikál, Autonomie, DePresse, 7 Jatečných, Konflikt, Vostnatej drát, Brněnská vrtule, Antiregion a další. Hrála řada politických kapel (V.P.K., Red Silas/Bezmilosti, Kladno, ...) a konaly se antifašistické koncerty. Objevil se první squat v pražských Buďánkách a anarchistické hnutí pozvolna nabíralo svou konkrétní politickou i kulturní podobu.
Začínalo se pořádáním anarchistických demonstrací, z nichž některé byly z počátku cílem útoků formujících se holohlavých neonacistů oděných převážně do bombrů a maskáčů. První velký střet se udál při demonstraci proti potěmkinovské Jubilejní výstavě před pražským výstavištěm 30.5.1991. Další významnější proběhl 14.3.1992 během demonstrace k výročí obsazení Čech nacistickým Německem. Oba tábory šly od sebe snadno odlišit, na straně anarchistů lidé převážně s alternativním a punkovým zevnějškem či zcela v černém, na straně nácků holohlavci v bombrech. V myšlení novinářů pak na dlouhá léta přetrval tento obraz "skini versus punkeři", i když se od té doby mnohé změnilo.
Své pochody tehdy pořádali i čerství neonacisté. Na to často reagovali anarchisté, kteří na stejné místo přišli demonstrovat proti rasismu. Na začátku 90. let 20 století bylo v Československu pravidlem, že v takové situaci se policie vždy otočila k anarchistům čelem a k neonacistům zády. Někdy dokonce napadli anarchisty společnými silami. Při zmiňované bitce na pražské výstavišti dokonce jeden z pražských naziskinheadských führerů ukazoval policistům, proti komu mají zakročit. Zpravidla se policie zapojila ve chvíli, když šlo náckům do tuhého. Veřejné hajlování, nacistická symbolika vyřvávání hesel "Židi do plynu" policii vůbec nevzrušovalo.
Bitva na pláni
Lidé už měli dost rozlejzajících se fašistů a rasistů a začali si uvědomovat, že se nemohou spoléhat na nikoho jiného, než sami na sebe. Zároveň si stále více uvědomovali, že cesta pacifismu, který byl tehdy v anarchistickém hnutí velmi rozšířený, nenabízí žádné řešení, zatímco razantní a militantní odpověď na fašistické provokace ano. To mimo jiné ukazovaly i zkušenosti, pro které si někteří čeští anarchisté jezdili do sousedního Německa, kde autonomní scéna měla velmi silné kořeny.
Pak přišel 1. máj 1992, kdy se na Střeleckém ostrově v Praze sešlo několik stovek anarchistů. Demonstrace, kterou svolala čerstvě vzniklá Anarchistická federace, se účastnilo na české poměry hodně lidí, přičemž bylo zjevné, že řada demonstrantů je skutečně naladěna militantně, nechyběly tyče v rukách a helmy na hlavách. Demonstrace byla oficiálně rozpuštěna na Staroměstském náměstí, ale spontánně pokračovala (sponti demo) na Letenskou pláň, kde se mezi tím shromáždila směsice českých rasistů a fašistů u bývalého Stalinova pomníku, v té době oblíbeného místa srazů fašizujících skinheads.
Obě skupiny se střetly Na baště sv. Tomáše na kraji letenské pláně. Zatímco "čeští nacionalisté" se posilovali soustavným hajlováním, anarchisté vsadili po vzoru německých militantních autonomů na důraznější prostředky. Když se neofašisté pokusili zaútočit, čekala je tak nejen sprcha kamení, ale také několik zápalných lahví a dokonce i čelní střet s dodávkou. Při následném anarchistickém protiútoku, v jehož čele stál první český Black Bloc, se již fašisté nezmohli na nic jiného než na útěk, při kterém byla řada z nich nemilosrdně zbita. Jeden z nácků, který střílel po anarchistech z pistole, dostal dokonce přímý zásah molotovem a řada dalších byla nucena vyhledat nemocniční zařízení. Jeden z neformálních vůdců pražských fašistů skončil po srážce s očima plnýma slzného plynu a do bezpečí za hradbu policejních štítů ho jeho kamarádi museli dovést.
I zde policie nechala celému střetu volný průběh, aby nakonec zasáhla proti anarchistům a umožnila náckům posbírat své raněné a v bezpečí zmizet. Později ještě několik policistů napadlo skupinku anarchistů u stanice metra Malostranská a zbilo fotografujícího novináře. Zatčeno bylo v tento den 58 anarchistů.
A byl na čas klid...
Pro antifašisty a anarchisty nejsou pouliční bitky (narozdíl od fašistů) cílem, ale občas vynuceným prostředkem. Nicméně prostředkem mnohdy plně funkčním. Myslíte, že ne? Bitka v Letenských sadech zlomila bojovou morálku první generace pražských neofašistů a neonacistů, díky čemuž se další náckovské veřejné akce v Praze odehrály až na samém sklonku devadesátých let. Není to inspirující zkušenost?
Ale dost slov. Přinášíme dokument z tehdejších událostí, které by nikdy neměly být zapomenuty. Omluvte místy špatnou kvalitu obrazu. Jako bonus přikládáme i komix, který tehdy vyšel v časopise A-kontra a komentoval "aktuální" události.
Video dokumentující průběh anarchistického 1.máje 1992
Komixová reportáž z anarchistického 1.máje 1992
1.máj 1992: O chleba a sůl od anarchistů policisté nestáli...
...raději proti nim zasáhli, když šlo náckům do tuhého...
...u metra Malostranská napadli policisté i reportéra, který se připletl mezi anarchisty
Kam dál? Rarity ke stažení
Radikální antifašisté Red Silas live 1992 stahuj zde
1.Poslouchej 2.Atomová naděje 3.fu*k off nazipunk 4.Pankáč 5.Zbohem 6.Loutka
Odpovědí na Orlík byla i skupina Kladno stahuj zde, která je zastoupena na kompilaci "Punk jako droga. Punk Je Droga, Punk Nejsou Drogy" (Jateční ulice, Red silas, Třetí doba, Fabrika, Nabeton, Bratrova svadba, 4 promile, Stalinovy oběti, Kladno,Kamilova žena, Marxova tchýně, Čelní náraz)