O řeckém hnutí Zlatý úsvit a jeho politice bylo na našich stránkách napsáno již mnoho. Překlad, který vám nyní přinášíme, však odhaluje hlubší souvislosti jeho vzniku a upozorňuje na obecné nebezpečí spolupráce parlamentní ultrapravice s militantními nacionalistickými organizacemi. Navzdory nadpisu je příběh antifašistické patroly pouze vedlejší součástí textu, což ale nic nemění na faktu, že jde o inspirativní příklad toho, jak se lze bránit a předcházet neonacistickému teroru v ulicích měst.
ČELIT NEONACISTŮM V ULICÍCH: PŘÍBĚH ANTIFAŠISTICKÉ MOTOCYKLOVÉ PATROLY.
Dimitris Dalakoglou
Takzvaná „řecká krize“ není pravděpodobně spojená jen s deregulací ekonomiky, ale i se širší společenskou a politickou deregulací. Ve vztahu k ní lze pozorovat rozklad starších politických schémat pod tíhou jejich vnitřních rozporů a nástup nových sil na jejich místo. Nejznámější nově nastupující politickou stranou je extrémně pravicový Zlatý úsvit, jenž se stal parlamentní silou podpořenou přibližně 7% hlasů (přes 400 000) ve dvojitých volbách v květnu a červnu 2012. Dnešní volební průzkumy naznačují, že kdyby se volby konaly o rok později, Zlatý úsvit by získal přes 10% hlasů. Zlatý úsvit však není novinkou. Existuje od poloviny osmdesátých let, ale až do roku 2010 byl jen úzkou skupinkou napadající antifašistické aktivisty nebo migranty.
Po druhé světové válce využívaly řecké vládnoucí orgány širokou škálu explicitně ultrapravicových a polostátních skupin útočících na levici. Mezi nejznámější akce para-státní ultrapravice (parakratos) patřily vraždy levicového poslance Lambrakise v Thessaloniki v roce 1993 a středoškolského učitele Temponerase v Patrasu roku 1991 v průběhu studentského a učitelského povstání. Oběma rozbili lebky známí členové lokální para-státní ultrapravice. Diktatura v letech 1967-1974 byla pro para-státní ultrapravici slavným obdobím, protože se na dobu sedmi let proměnila v součást státu. Čas od času byli někteří její členové „obětováni,“ když to bylo potřeba (jako v případě vrahů Lambrakise a Temponerase, kteří strávili nějaký čas ve vězení), avšak obecně se dá říct, že fašistické a neofašistické skupiny v Řecku operují s relativní imunitou, ne-li přímo ochranou poskytnutou státními orgány.
Zlatý úsvit jako třešnička na dortu
Pro řeckou para-státní ultrapravici bylo charakteristické její ukotvení v širších aktivitách a kampaních oficiálních státních orgánů. Jen zřídkakdy se dala považovat za autonomní politickou sílu. Hranice byly nejasné: například Zlatý úsvit měl, přes dlouhou ultrapravicovou tradici a zapojení jeho klíčových osob v para-státu [1], až do roku 2010 jen hrstku členů. Jedním z důvodů bylo pohlcení mnoha neonacistických, neofašistických a „juntofilních“ elementů parlamentním systémem a jejich rozptýlení v ostatních ultrapravicových stranách. Přes svou velikost se Zlatý úsvit často jevil jako třešnička na patriotickém dortu upečeném různými vládami v klíčových okamžicích řecké post-diktaturní historie.
Dokreslit to může například to, že v momentu, kdy konzervativní Mitsotakisova vláda (1990-1993) schvalovala první konkrétní zákonné úpravy směřující k neoliberálnímu systému, došlo i k vládnímu rozhodnutí, že Makedonské republice by nemělo být dovolenou používat toto jméno. Vzhledem k tomu, že Socialistická republika Makedonie (předchůdce dnešní republiky) byla založena jako část Svazové republiky Jugoslávie v roce 1944, mělo toto rozhodnutí zpoždění 45 let. Mimochodem, současný premiér Samaras, tehdy ministr zahraničních věcí, byl klíčovou osobou za nacionalistickým boomem na počátku devadesátých let. V průběhu obřích demonstrací (částečně organizovaných vládou) se neonacisté ze Zlatého úsvitu veřejně prezentovali zcela podle osnov kampaně „Makedonie je Řecko.“ Během největší z těchto demonstrací na náměstí Omonia napadl Zlatý úsvit migranty a několik z tehdy nových zasquatovaných anarchistických sociálních center. Stejná sociální centra byla napadena a vystěhována policií v zimě 2012-2013 (Psaras 2012).
Dalším příklad toho, že Zlatý úsvit je jen špičkou patriotického či nacionalistického ledovce, přišel na přelomu devadesátých a nultých let. V té době byla země doslova přes noc transformována na sportovní supervelmoc, jejímž vrcholným momentem byl úspěch řeckého týmu na mistrovství Evropy v roce 2004. Bylo to období, kdy byly řecké vlajky k vidění na stále více stadionech po celém světě a přes televizní obrazovky i v domácnostech. Byla to také doba, kdy byli někteří šampióni doprovázeni z letiště do centra města na fiestu organizovanou státními orgány k oslavě jejich úspěchu. Tehdy bylo s olympijskými vítězi zacházeno víceméně jako s národními hrdiny a od jistého okamžiku automaticky dostávají automaticky důstojnickou hodnost v řecké armádě.
Hajlující dav stoupenců Zlatého úsvitu.
Všechny tyto fenomény byly ukotveny v novém specifickém typu nacionalismu. Ten byl propagován sociálními demokraty třetí cesty v období Simitisovy vlády (1997-2004), ale i konzervativní vládou Karamanlise (2004-2009). Obě tyto vlády tvrdě prosazovaly neoliberální reformy. Zároveň s tím zobrazovaly malý řecký stát jako novou supervelmoc Balkánu a jako jedinou zemi Evropské unie a eurozóny v regionu expandující na nově otevřené trhy sousedních postsocialistických zemí. Tento patriotismus byl ještě posílen, když se Řecko, po boku zemí jako USA, Austrálie nebo Čina, stalo hostitelskou zemí Olympijských her. Zcela v souladu se známými vládními hesly o „silném Řecku“, „růstu“, „modernizaci“, a „Evropském Řecku“ byly všechny tyto „úspěchy“ prezentovány korporátními médii a vládami jako národní úspěch.
Z tohoto prostředí vzešla „Bleděmodrá armáda“ (Galazia Stratus). Jde o otevřeně neonacistický fanklub řeckého národního fotbalového týmu kontrolovaný Zlatým úsvitem, který vzniknul v roce 2000 a o čtyři roky později byl posílen úspěchy řeckého národního týmu. Prezidentem klubu byl Panagiotaros, současný poslanec Zlatého úsvitu, který si získal mezinárodní pozornost, když v rozhovoru pro BBC řekl Paulu Masonovi, že se Zlatý úsvit připravuje na občanskou válku proti anarchistům a migrantům. Bleděmodrá armáda však byla masmédii a vládními institucemi přecházena s provinilým tichem, nebo byla zobrazována jako normální týmový fanklub následující „naše kluky“ po světě a podporující je v na jejich zápasech. Každý Řek měl mít podíl na těchto úspěších a všichni měli být hrdí na tým a jeho podporovatele. Galazia Stratus mezitím rekrutovala nacionalistické chuligány a organizovaně útočila na migranty, kdykoliv se ve městě slavil úspěch národního týmu. Tisíce lidí v okamžicích národní pýchy skandovaly nacionalistické slogany jako „Vy Albánci se nikdy nestanete Řeky“.
Vypalování migrantských obchodů
Panagiotaros a ostatní poslanci a kandidáti Zlatého úsvitu byli známí tím, že tvořili jádro jeho aktivistů, když byl malou skupinou. Až donedávna běžně docházelo k tomu, že pokusy partiček skinheadů ze Zlatého úsvitu o zorganizování veřejných akcí byly blokováni protidemonstracemi. Antifašistické organizace i jednotlivci zabírali místa mnoho hodin dopředu a čekali na nácky, čímž dosahovali zrušení jejich akcí nebo jejich konání na jiném místě, ve velmi omezeném rozsahu a pod silnou policejní ochranou. V roce 2008 však řecká policie zasáhla společně se Zlatým úsvitem proti jedné takovéto antifašistické protidemonstraci v centru města. Podobné společné operace probíhaly už dříve (například když anarchisté okupovali aténskou Polytechniku v roce 1995 jako akt solidarity s vězni rebelujícími za zlepšení podmínek ve vězení). Zlatý úsvit se k policii přidával v ulicích Bouboulinas a patison. Nicméně tentokrát bylo zjevné, že ani policejní důstojnící ani neonacisté neskrývali svou společnou kooperaci před kamerami, jak se tomu dělo dříve. To byl okamžik značící změnu paradigmatu aktivit neonacistické strany.
Po prosincové revoltě v roce 2008 začaly neonacistické výbory okupovat veřejné prostory v centru Atén a prohlašovat je za zóny, kam nemají přístup migranti a antifašisté (Dalakoglou & Vradis 2011). V květnu 2011, pár dnů před vznikem hnutí Syntagma, dala loupežná vražda Řeka dvěma migranty příležitost Zlatému úsvitu k zorganizování jedné z největších demonstrací následované cílenými útoky na migranty a anarchistické squaty v centru města a zvláště na Villa Amalias (tento squat byl nakonec vyklizen policií v prosinci 2012). Zlatý úsvit začal z pozvolna legitimizovat svou přítomnost ve veřejné sféře a ve veřejném prostoru. Pokaždé, když byla otevřena jeho nová místní pobočka, objevilo se pod vlajkami Zlatého úsvitu a Řecka několik stovek sympatizantů. V průběhu místních slavností se na náměstích a před kostely začali objevovat pochodující a skandující příznivci Zlatého úsvitu. Zároveň se v průběhu let 2012 a 2013 staly téměř denní rutinou noční i denní útoky na migranty, pro něž se celé oblasti centrálních Atén stávají velmi nebezpečnými místy.
Antifašistická motocyklová patrola.
Za těchto okolností se v roce 2012 v ulicích Atén objevily antifašistické motocyklové patroly. Jejich cílem bylo ukázat přítomnost antifašistů v místech, kde neonacisté napadají a zastrašují migranty. Na konci září se jedna z těchto patrol setkala se skupinou skinheadů, následovaly střety a zásah motorizované policejní jednotky DELTA [2], jež pozatýkala většinu antifašistů, zatímco neonacisté zůstali nedotčeni. Mučení zatčených antifašistů, ke kterému došlo později na policejní stanici, řeckou policii mezinárodně proslavilo (Margaronis 2012). Ačkoliv policisté dali mučeným antifašistům jasně najevo své propojení s neonacisty, ministr policie Nikos Dendias popřel výpovědi antifašistů a z pódia řeckého parlamentu prohlásil, že bude žalovat The Guardian za to, že tyto britské noviny odhalily mučení. Brzy poté byly pod Dendiasovým vedením vyklizeny některé z anarchistických squatů v centrálních Aténách považované za centra antifašistických aktivit, čímž se otevřel městský prostor pro fašistické aktivity. Antifašistické patroly pokračovaly ve své aktivitě i po zářijové události. Jedna z největších patrol se odehrála v listopadu 2012 a účastnily se jí stovky motocyklistů.
O několik měsíců později jsme prováděli výzkum před obchodem vlastněným africkými migranty a ležícím jen o ulici vedle od místa, kde v září došlo ke střetům. Migranti z různých subsaharských zemí přiznávali, že pro osobu s černou barvou pleti je velmi nebezpečné se pohybovat v této části města osamoceně. K útokům dochází velmi často a napadení nemají kam se obrátit pro pomoc. V květnu 2013 byl za žhářství zatčen jeden ze skinheadů, kteří se v září předešlého roku střetli s antifašisty (s souvislosti se střety byl před soudem v pozici oběti a hlavního svědka proti 25 antifašistům). Ve stejné oblasti zapálil migrantskou kavárnu. Kvůli letité praxi ochrany extrémní pravice státními orgány a předešlé osobní zkušenosti se cítil natolik bezpečně, že nejprve napadnul afrického majitele podniku, explicitně mu vyhrožoval zapálením kavárny a později svým slovům ve společnosti své skupiny dostál.
[1] Lídr Zlatého úsvitu Michaloliakos byl vězněn za podíl na bombových útocích na levici organizovaných para-státními organizacemi (Dalakoglou 2013).
[2] Proti-protestní policejní jednotka založená po revoltě v prosinci 2008 známá svými ofenzivními taktikami (rychlá jízda na motocyklech skrze demonstrující davy s úmyslem zranit) a i propojením jejích důstojníků s ultrapravicí (Dalakoglou 2013).
Literatura:
Dalakoglou D. 2013. Neo-Nazism and Neoliberalism. In Working USA, vol 16(2): 283-291
Dalakoglou D. and Vradis. A. 2011. Spatial Legacies of December and the Right to the City. In Vradis A. & Dalakoglou D. (ed.) Revolt and Crisis in Greece. Oakland CA: AK Press
Psaras D. 2012. The Black Book of Golden Dawn. Athens: Polis
Margaronis M. 2012. Greek anti-fascist protesters 'tortured by police' after Golden Dawn clash. In The Guardian 9/10/2012
Článek původně vyšel zde: http://www.crisis-scape.net/blog/item/138-anti-fascist-motorbike-patrol