Pátek 11/2/2011

Podnikal jsem s Fandou Bobkem a jiné příhody

Všechny osoby a události popsané v tomto textu jsou smyšlené a jakákoli podobnost s reálnými osobami a událostmi je pouze náhodná.

Jmenuji se Marek a pomalu a jistě se blížím do Kristových let. Pocházím z půvabného a bohem zapomenutého koutu republiky, Jeseníku, kde lišky dávají dobrou noc, lesy jsou hluboké a pastviny sytě zelené. Jako teenagera mě to táhlo ke skinheads, na maloměstě, jako to naše, to byl jeden z mála způsobů, jak být NĚKÝM.

Každá sranda ale jednou končí. Začátek konce té mojí přišel o prázdninách roku 99. V Mezcal baru jsme dobili bejzbolkama a tágem do sraček cikána. Soud se táhl skoro dva roky, na konci padly nějaké tresty. Některým lidem bylo divné, že já, jako hlavní aktér útoku, jsem dopadl nejlépe. Divné jim může být maximálně to, že každý se snaží vyváznout a maximalizovat svůj vlastní prospěch. Tak by jednal každý, kdo nemá v hlavě nasráno nebo nechce být hrdinou za každou cenu.

Každopádně v Jeseníku už to nebylo jako dřív, a tak mě odstěhování do Brna vůbec mrzet nemuselo. Na hotelovce ve Starém Lískovci jsem si dodělal maturitu. Pro mé nasledující roky bylo určující zapojení se do dění kolem brněnského fotbalu a nočních aktivit v ulicích spolu s Johny Kentus Gangem (JKG). Byla to krásná doba, chuligánství na vrcholu, noční útoky na rozjezdy a Skleněnku, bitky s AFA v ulicích za pomoci roxorů, kabelů a násad. Kdyz se do Brna z Prahy později nastěhoval Filip Vrána z NO Praha, brzy jsme se spřátelili a vymýšleli plány na celorepublikovou anti-antifa síť. To brzy skončilo Vránovým obviněním z udavačství a jeho kvapným odchodem z Brna.

Já vlevo, vpravo skotačící Vrána

Do JKG jsem nikdy ale zcela nezapadl. Jednak mě dostilhly pomluvy z Jeseníku, druhak si na mě zasedl Čenda Hustý přezdívaný Loupežník, dvojka v hierarchii JKG, který pomocí intrik a pomluv neustále podrýval mou pozici. Nenapadá mě jiný důvod, než že na mě žárlil. Holky mě měly rády, s každým jsem se rychle skamarádil a do bordelů jsem neměl zapotřebí chodit. Když jsem zrovna holku neměl, stačilo nejet na výjezd s ostatními a kvalitně zabavit někomu v Brně znuděnou přítelkyni. Na bitky mě JKG zvali rádi, na ulici mi to šlo celkem dobře a měl jsem vlastní auto. Alfa Romeo byla sice staršího typu, ale k snědému švihákovi jako jsem já by se snad jiný vůz ani nehodil. Škoda, že mu před nedávnem vstoupily do cesty svodidla.

RIP, italský hřebče

Postupem času se ale život v Brně změnil v nudu a přežívání. Čas jsem si krátil pomocí kamarádům v podnikání, kšeftíky a balením holek, kterým jsem vykládal, že vlastním vinotéku v centru Brna a zámeckou vinárnu. Nebyla to tak úplně pravda, ale já jsem z těch, co umějí tlačit na pilu. Raději si koupím bundu za šest litrů a pak budu zbytek měsíce jíst chleba a pít vodu, než abych byl jako socka.

High class casual

Dost mi pomohlo, když se ke mně do bytu v Brně přistěhovali kluci z jihlavského Odporu: Berry a Makro. Oba byli dřív v Dělnické straně ale jsou to v pohodě kluci a díky mě nezapadli do struktur kolem hysterky Zlámalove a alkoholika Machka. S Makrem jsem i slavil narozeniny a kluky jsem přivedl i mezi chuloše. S klukama máme za sebou několik povedených přímých akcí proti levotám. Za naši nejlepší společnou akci pokládám dodnes přemalování antifa.cz na odpor.org na antibolševickém graffiti v Brně. Líbila se mi ta nová móda sprejování tak, že jsem dokonce vytvořil vlastní graffiti "Stop cikánskému teroru - Odpor.org" na novinový stánek v centru Jihlavy. Za tento odvážný čin se mi však SYSTÉM pomstil stíháním pro sprejerství.

Zásadním obratem v mém živote bylo seznámení s Jaruškou Kostivalskou. Jaruška je drobná blondýnka z Neratovic, kousek na sever od Prahy. Chvíli se motala kolem Resistance Women Unity (RWU) ale žádná aktivistka to nebyla, max. tak někde neco podržet a tak. Skutečným pozadím jejiho zapojení do hnutí byli kluci, jak už to tak často chodí.

Vlevo Jaruška, vpravo Věrka z Brna. Za nedlouho Věrka dostala do vězení svého bývalého kluka přezdívaného v JKG Nosáč. Dlužila Nosáčovi peníze a ten jí nechtěl vrátit počítač, dokud mu je nevrátí. Věrka ho udala, že jí počítač ukradl. Nosáč byl v podmínce za výtržnictví na stadioně, takže šel sedět. Holky si moc rozuměly.

Byla to Jaruška, kdo přišel s informací, že ví o hospodě v Praze, na dobrém místě, která je k pronájmu. Mít vlastní hospodu byl vždy můj sen. A začal jsem pracovat, abych ho přeměnil ve skutečnost.

Od samého počátku se kolem hospody a Jarušky motal Fanda Bobek. Byl jednou z výrazných postav původního jádra Národního odporu Praha (dnes o sobě mluví jako o "Pancéřových granátnících") a postupem času se z něj stal symbol. Výška kolem dvou metrů a váha okolo 160 kilo mu to jen usnadňovala. Kdekdo asi viděl ty záběry z hokejových oslav, kde na Václaváku nakopal do hlavy nějakého ležícího chlápka. Pak taky prý zmlátil nějakou těhotnou holku a jejímu manželovi vybral peněženku. A tak to s ním pokračovalo. Nakonec dostal asi šest let. Tehdy, začátkem léta 2009 byl na svobodě čerstvě. Jaruška říkala, že je to kamarád a že nám pomůže.

Pár věcí mi asi mělo být od začátku trochu podezřelých:
- jak může Fanda chvíli po šestiletém pobytu v kriminále jezdit zánovním SUV Mercedesem
- jakto, že kolem baráku, kde byla hospoda se motá tolik feťáků na heroinu
- jakto, že Fandovi kamarádi, se kterými se tam občas ukazoval, vypadají jako gansgteři z českého filmu z roku 93
Ale pochybnosti jsem zapudil. Skutečný NS by přece druhého NS nikdy nepodělal. A kromě toho jsem měl věci pevně v rukou a na Jesenického kujóna si přece nějaké pražské selátko jen tak nepřijde, ne?

Hospodu jsme otevřeli začátkem srpna. Sláva to byla veliká. NS z Prahy, mimopražší NS v Praze žijící, kamarádka z Brna a její italský přítel, který už však bohužel sedí v Itálii v kriminále.

Nastaly chvíle úsilí a štestí. Vymýšlel jsem reklamu, sestavoval jídelní lístek, koupil si auto na leasing. Hospoda se docela chytla, na chodníku jsme udělali zahrádku. Pracoval jsem, skoro nespal a měl jsem pocit, že se mi plní sen. Ten pocit ale netrval dlouho.

Ani ne za měsíc po otevření se na mě obořil Fanda. Už předtím jsem ho vnímal jako problém. Jeho oblíbenou zábavou bylo sezení u baru (sám nebo s kamarády), chlastání a navážení se do hostů stylem: "Co čumíš, ty čuráku, mám ti jednu vlepit?".

Obvinil mě, že Jarušce zahýbám s jednou servírkou a že všichni vidí, jak na sebe koukáme. Nebyla to absolutně pravda. Na důkaz, že to Fanda myslí vážne do mě i strkal, praštil mě pěstí a řekl mi, že se brzy budu pakovat. Jaruška mi řekla, že to, že na sebe s tou servírkou furt civíme ví každý, že s ní šukám a že jsem jí zklamal.

Do věci se potom zas vložil Fanda a řekl mi, ať se pakuju. Z mé vlastní hospody, na které jsem makal a kvůli které jsem se zadlužil. Všechno jsem musel přepsat na Jarušku, dali mi podepsat pakl plných mocí a mám dojem i nějaké prázdné papíry. Taky auto jsem musel přenechat jim. A hospoda dokonce jela dál na moje IČO. Když jsem se zdráhal, upozornil mě Fanda, že jestli si o tom chci nejdřív promluvit o samotě někde v lese, tak mám možnost, že mi rád vyhoví. A všichni víme, co Fanda dělá, že.

Taky bychom mohli zajet nejřív do lesa...

Nikoho asi nepřekvapí, že se hned v zápětí dala Jaruška dohromady právě s Fandou. Myslím, že se jednalo o předem připravený plán, který vznikl už za Fandova pobytu v kriminále a byl předem dohodnut s Jaruškou. Jim dvěma zůstala hospoda a auto, které jsem koupil na leasing. Mě zůstaly závazky. Tak jsem se znovu vrátil do Brna.

Dnes už spolu Jaruška s Fandou nejsou. Jaruška už hledá kluky jinde než mezi NS, na místě mojí hospody je indická resturace a Fanda už asi řeší jiné kšefty. Mně tahle zkušenost stála pár set tisíc . Ale jsem bohatší o poznání, že zákeřný svině jsou i mezi náma.