Letošní rok je ve znamení hned několika voleb na různých úrovních. Politické strany utratily o několik desítek milionů víc za své kampaně, v parlamentu se objevily dvě nové politické strany a média svým zvýšeným zájmem soustavně vyvolávaly atmosféru zásadního rozhodnutí o budoucnosti našeho života. Vyrašily i iniciativy typu „Vyměňte politiky“, které zdůrazňovaly nutnost výměny politických elit k uspokojení hlasů znechucených z polistopadové politiky.
Významným rysem letošních parlamentních voleb byla jejich rétorika „třídního boje naruby“, která se objevila v souvislosti s fiskální krizí řeckého státu. Příklad Řecka posloužil jako ospravedlnění plánovaného útoku pravice na práva a postavení pracujících, nezaměstnaných, studentů a důchodců. Nadcházející komunální volby se svou předvolební kampaní naznačují pokračování rétoriky „odříznutí zdrojů pro parazitující skupiny“ a pokračují dále s agresivními sděleními zaměřenými proti těm sociálně nejslabším. V souladu s vyzněním schváleného pražského akčního plánu bezdomovectví, který přináší i „sběrný tábor“ pro bezdomovce se objevily před komunálními volbami hesla „pryč s bezdomovci“ paradoxně pocházející z pera nejsilnější levicové strany. Dalším terčem kampaně jsou drogově závislí lidé jejichž vytlačení z městského prostoru slibují hned dvě pražské politické strany. Této obsahové náplni kampaně vévodí billboardy mosteckého kandidáta na primátora ČSSD, který „nechce litovat, že je ve svém domově národnostní většinou“. I když se zatím v našem politickém prostředí nekoná větší úspěch ultra-pravicové strany, tak ostatní strany úspěšně přebírají její agendu a svojí politiku staví na šovinismu a rasismu.
Svoboda se do uren nevolí!
V současném politickém systému je nám vnucována představa voleb a volební účasti, jako hlavního nástroje společenské angažovanosti. Volby nepovažujeme za způsob svobodného vyjádření našich představ o tom, jak by společnost měla fungovat a jakým směrem se ubírat. Naopak spíše za akt zbavení se vlastní svobody a legitimizování stavu, kdy jsou na 4 roky (v případě senátu 6 let) zvoleni zástupci, kteří mají následně volnou ruku v rozhodování bez jakéhokoli možného způsobu kontroly ze strany volících. Idealizovaný obrázek politika peroucího se za zájmy svých voličů, kterému dnes snad už nikdo nevěří, silně narušuje skutečnost svázání stranickými strukturami, vlivu lobbistických skupin, prakticky ideová stejnost politik všech stran s různými odstíny stejné barvy. Celá myšlenka reprezentativní demokracie je také postavena přímo proti myšlenkám o samosprávné společnosti. Místo toho, aby každý člověk měl možnost přímo ovlivňovat věci ve svém okolí svým vlastním hlasem a nenechat se utlačovat diktátem většiny, tak je nucen vybírat za sebe politické odborníky/specialisty. S nimiž má kontakt pouze v okamžiku, kdy prosí o dosazení do své mocenské pozice.
Je sice pravdou, že politici pořádají nejrůznější průzkumy veřejného mínění, setkání s občany a veřejná projednávání politických záležitostí, ale k takovýmto akcím je nevedou ušlechtilé zájmy sdílení moci s jejich voliči. Občas jsou k nim donuceni společenským nátlakem, občas potřebují populisticky demonstrovat svůj kontakt s voliči, občas potřebují vědět za jaká chytlavá předvolební hesla je lidé zvolí. Jednotliví lidé, nebo jejich skupiny mají velice omezené možnosti, jak prosazovat své skutečné zájmy a proto se u veliké většiny z nich pak volby odehrávají v opozici volím: ZLO-Menší ZLO.
Výše napsané si mnoho lidí v naší společnosti uvědomuje a reaguje na svoje znechucení z politiky neúčastí ve volbách. I když volební účast od 90. let konstantně klesá (S vyjímkou menšího vzestupu v posledních parlamentních voleb 2006 a 2010) a podle některých výzkumů je hlavní motivací lidí nevolit právě nedůvěra parlamentní politice tak na druhé straně nejsou vidět výraznější alternativy voleb jako politické aktivity.
To, že se vzdáme svého volebního hlasu a symbolicky vyjádříme nesouhlas se současným politickým systém ale není samo o sobě žádnou cestou. Musíme hledat a zkoušet jiné formy organizace a politické aktivity, protože (Ne)volit nestačí !
Odmítnout volby a co dál?
Volby společnost rozdělují a činí jednotlivce bezbranné a závislé na převládajícím konceptu parlamentní demokracie, ve kterém musí doufat, že jejich zvolení zástupci je snad podrazí méně než ti předchozí. Musíme být schopni takové uvažování porazit vlastní sebevědomou politickou aktivitou ve které budeme jasně formulovat naše zájmy a zájmy našich komunit. Musíme si uvědomit, že nikdo jiný než my sami nemůže svojí politiku spolehlivě prosazovat. Nepotřebujeme politické profesionály/aktivisty kterým svěříme svoje rozhodování a vůdce, kteří nás povedou k vytoužené společnosti, potřebujeme vlastní svobodné organizační struktury a vlastní politickou aktivitu.
Kluci a holky z plakátu
Za jeden z příkladů, jak je možné se obejít bez státních struktur a politiků považujeme naše aktivity v oblasti antifašismu. Díky několikaletým zkušenostem víme, že nejlépe se s neonacisty a neofašisty můžeme vypořádat naší vlastní organizací a naší přímou aktivitou v ulicích.
Mnohem větším nebezpečím než marginální bojůvky neonacistů, se stávají právě politické elity, které si za asistence médií osobují právo nakládat s životy občanů dle svých potřeb a především ve svůj prospěch.
Předražené předvolební kampaně politických stran, které v těchto dnech kolonizují veškeré veřejné prostory jasně ukazují, že jsme si všichni rovni, ale někteří jsme si rovnější a tak šetřit v době krize budou pouze někteří. A určitě to nebudou kampaně politiků, kterými se nám snaží prodat.
Na tento fakt jsme se včera rozhodli poukázat kreativní úpravou několika stovek billboardů a jiných reklamních ploch po celé republice, a to jak úpravou sloganů, tak aby poukazovaly na skutečné záměry politiků, tak symbolickou popravou politiků za pomoci červené barvy.
Aktualizace 15.10.2010
Aktualizace 14.10.2010
Anarchisté v Pardubicích "oběsili" politiky
Svérázný způsob si k vyjádření svého názoru na volby a politiky zvolili anarchisté v Pardubicích. Během středeční noci symbolicky "oběsili" kartonové siluety s obličeji nejznámějších politiků. "Nejčastěji skloňovanými slovy jsou v letošních volebních kampaních "odpovědnost" a "dluh". A protože dluh je esenciální složkou kapitalismu, ať už nese přívlastek liberální, konzervativní, nebo sociálně demokratický, myslíme si, že politici by se mohli podle svých hesel alespoň pro jednou opravdu řídit a zachovat se odpovědně – inspirací jím může být třeba naše symbolické oběšení se. Nikdo by je nepostrádal, nepotřebujeme politické profesionály, na které se máme spoléhat. Potřebujeme vlastní svobodné organizační struktury a vlastní politickou aktivitu." objasnila motivy anarchistů členka místní skupiny Československé anarchistické federace Viktorie Svobodová.
Aktualizace 11.10.2010
Připojte se ke kampani Vykopejte politiky a kreativně útočte na jejich politickou propagandu.