27. leden vyhlásilo v roce 2005 Valné shromáždění Organizace spojených národů Mezinárodním dnem vzpomínky na oběti holocaustu. Datum nebylo vybráno náhodně, právě tento den roku 1945 osvobodila vojska sovětské Rudé armády nacistický koncentrační a vyhlazovací tábor Osvětim-Březinka.
Po celém světě si lidé připomínají oběti plánovaného vyvražďování, na němž se podílel Hitlerův nacistický režim v Německu a jemuž napomáhali mimo jiné i jeho spojenci z dalších zemí. Ačkoliv se v souvislosti s nacistickými koncentračními tábory nejčastěji zmiňuje utrpení Židů, nesmí se zapomínat i na další oběti, které čekalo stejné peklo: Romy, homosexuály, antifašisty, odboráře, duševně nemocné a další.
Ač se to zdá zarážející, najdou se i tací, kterým památka obětí holocaustu mnoho neříká. Mezi ně bychom měli letos nepřímo zařadit i papeže Benedikta XVI., v mladých letech člena Hitlerjugend. Ten jen pár dní před Mezinárodním dnem obětí holocaustu rehabilitoval biskupa Richarda Williamsona, který popírá plný rozsah holocaustu.
Popírání holocaustu je mantrou dnešních antisemitů. Někteří, jako například David Irving, se své falšování historie snaží halit do historicko-vědeckého hávu. A není divu, že především neonacisté se jeho snadno vyvratitelné dílo snaží nekriticky obhajovat a vycházejí z něj. Tím vzniká jeden z paradoxů (a těch není zrovna málo) neonacistického hnutí: na jednu stranu neonacisté obdivují Hitlera a jeho režim právě proto, jak postupoval při masové likvidaci Židů, „podřadných lidí“ a opozice, na straně druhé zpochybňují tyto jeho „zásluhy“, aby v očích veřejnosti vykreslili nacistický režim jako neprávem haněný.
Mnozí lidé, nezřídka pamětníci, v oprávněném rozhořčení často říkají, že by dnešní mladí obdivovatelé Třetí říše měli navštívit některý z koncentračních táborů a poznat, co byl jimi obdivovaný režim ve skutečnosti zač - pak by obrátili. Chyba lávky. Neonacisté moc dobře vědí, co byl nacistický režim zač a co měl na svědomí. Koncentrační tábory navštěvují, a to dokonce velmi rádi. Jsou to pro ně místa, která je fascinují, jelikož v nich zahynulo tolik „nepřátel árijské rasy“. Návštěva koncentračního tábora je pro ně, spíše než stimulem k zamyšlení, příležitostí dobře se pobavit, hrdě se vyfotit a vzdát hold nikoliv obětem, nýbrž jejich mučitelům a katům.
Terezín. Zleva: David Valdhans z Olešné, Jiří Havlíček z Rokycan v tričku s nápisem „white devil“ doplněným barvami Třetí říše, Petr Andrle, člen Dělnické strany z Rokycan, v tričku neonacistické modly Iana Stuarta, zpěváka skupiny Skrewdriver. Na druhém snímku (zády k objektivu) další známý rokycanský neonacista, Martin Chadraba. Havlíček byl nedávno odsouzen ke tříletému nepodmíněnému trestu za podíl na brutálním napadení. Soudy za násilí běží i proti Andrlemu, Valdhansovi a Chadrabovi. O těchto neonacistech z Plzeňska jsme před časem vydali samostatný článek.
Neonacistky Klára z Ústí nad Labem a Zlata z Karlových Varů se evidentně dobře baví při návštěvě Terezína. Kláru můžeme na demonstracích vidět ve společnosti ženské neonacistické organizace RWU a Zlatku pak se členy kultovní neonacistické kapely Bruttal Attack.
Marek Cejpek z Habartova na Karlovarsku před terezínskou bránou. Mezi jeho velké záliby patří hajlování s kamarády.
Lukáš Brunay taktéž z Habartova, pózuje u vjezdu do koncentračního tábora v Osvětimi. Na dalším snímku na demonstraci neonacistů, která se konala pod záštitou Dělnické strany 1.5.2008 v Praze.
Šéf Autonomních nacionalistů Michal Glas na návštěvě v Osvětimi. Na další fotce je v mostecké herně ve společnosti svých přátel, mezi kterými nechybí už zmíněný Marek Cejpek.
Iveta Lukaštíková z Prachatic pózuje v Birkenau. Na akcích Dělnické strany nosí vlajku ženské neonacistické skupiny RWU, za kterou měla i projev.
Jan Dufek z Duchcova při prohlídce v Osvětimi. Jindy pózuje s nacistickými insigniemi, zbraněmi a nebo působí jako pořadatel na akcích Dělnické strany. I Janu Dufkovi jsme věnovali samostatný článek.
Jaroslav Krpal z Prahy nejenže navštěvuje neonacistické akce, ale dobře se baví i v Terezíně.
Jana Dolejše z Národního odporu už na demonstracích tak jako dříve nevídáme, ale množící se tetování na jeho těle, jako nápis "White Power", "Skrewdriver" apod., neukazují, že by se na jeho názorech něco změnilo.
Marek Kafka z Plzně na výletě v Osvětimi. Na dalším obrázku ve výmluvném tričku s nápisem "Juden Mord".
